IV.ÚS 2580/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2580/23 ze dne 31. 7. 2024 Maximální dobu trvání vazby nelze vztáhnout na institut vazbu nahrazující (zákaz vycestování)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. srpna 2023 sp. zn. 11 To 65/2023 a usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. června 2023 č. j. VZV 19/2022-1957, za účasti Vrchního soudu v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena jeho osobní svoboda podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), svoboda pohybu podle čl. 14 odst. 1 a 2 Listiny, čl. 2 odst. 2 Protokolu č. 4 k Úmluvě a čl. 45 odst. 1 Listiny základních práv EU (dále jen "Listina EU"), právo na ochranu zdraví podle čl. 31 Listiny, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 8 Úmluvy a čl. 7 Listiny EU, právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 Úmluvy, právo na soudní ochranu podle čl. 38 odst. 2 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel je trestně stíhán na základě usnesení Policie České republiky, Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru korupce (dále jen "policejní orgán"), ze dne 14. 6. 2022 č. j. NCOZ-6080-4/TČ-2022-412100-H pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea 1. a 2. zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a pro zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 2 a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku ve formě účastenství podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 téhož zákona, jichž se měl dopustit způsobem popsaným v uvedeném usnesení. 3. V průběhu trestního stíhání byl stěžovatel vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 6. 2022 sp. zn. 20 Nt 1026/2022 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022 sp. zn. 61 To 400/2022 z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a b) zákona č. 141/1964 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Současně bylo rozhodnuto, že vazba se započítává dnem a hodinou zadržení stěžovatele, tj. dnem 15. 6. 2022 v 6:09 hodin. Usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") ze dne 27. 8. 2022 sp. zn. VZV 19/2022 bylo rozhodnuto, že důvod vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu pominul. Vazba stěžovatele tak byla dále založena pouze na vazebním důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu. Téhož dne státní zástupce vrchního státního zastupitelství rozhodl o přípustnosti přijetí peněžité záruky za vazbu a určil její výši částkou 6 000 000 Kč, dále o uložení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí podle § 73a odst. 3 trestního řádu a následně usnesením ze dne 30. 8. 2022 č. j. VZV 19/2022-823 rozhodl o přijetí peněžité záruky a propuštění stěžovatele podle § 73a odst. 1 téhož zákona z vazby. V souvislosti s rozhodnutím vrchního státního zastupitelství ze dne 27. 8. 2022, kterým bylo stěžovateli uloženo omezení spočívající v zákazu vycestování, státní zástupce vrchního státního zastupitelství dne 30. 8. 2022 vyzval stěžovatele k vydání veškerých cestovních dokladů do úschovy vrchnímu státnímu zastupitelství ve lhůtě tří dnů. 4. Dne 16. 6. 2023 stěžovatel požádal o vrácení svých cestovních pasů, poukázal zejména na to, že instituty nahrazující vazbu jsou vázány na existenci vazby a její přípustnosti z hlediska zákonných vazebních dob, přičemž nejvyšší celková doba vazby stěžovatele uplynula dne 15. 6. 2023. Toto podání posoudil státní zástupce vrchního státního zastupitelství jako žádost o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí podle § 73a odst. 3 trestního řádu za použití § 73 odst. 6 trestního řádu a napadeným usnesením rozhodl, že tuto žádost zamítá. Zamítnutí odůvodnil neexistencí podmínek pro zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí, neboť ustanovení o omezení maximálního trvání vazby v § 72a trestního řádu limitují výhradně dobu vazby, a nikoliv trvání institutů nahrazujících vazbu. Současně poukázal na to, že s ohledem na zázemí stěžovatele ve Španělském království, kterým sám nebo prostřednictvím partnera disponuje, přetrvává vazební důvod podle § 67 písm. a) trestního řádu. 5. Stížnost stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením zamítl. Aproboval přitom závěry vrchního státního zastupitelství, že zákonné podmínky pro zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí nejsou dány a další trvání tohoto omezení je nadále opodstatněné. II. Argumentace stěžovatele 6. Tvrzené porušení základních práv a svobod stěžovatel spojuje s namítaným nesprávným posouzením jeho žádosti o zrušení omezení spočívajícího v zákazu vycestování do zahraničí. Podle jeho názoru zaniklo uplynutím zákonné vazební doby oprávnění orgánů činných v trestním řízení omezovat osobní svobodu obviněného nejen vazbou, ale i instituty vazbu nahrazujícími. Úvahy vrchního státního zastupitelství v napadeném usnesení o obavách zakládajících důvody vazby považuje za nepodložené, neodůvodněné a nerozumné. S poukazem na právní úpravu maximální doby vazby v přípravném řízení pro zvlášť závažný zločin zdůrazňuje zánik možnosti omezovat osobní svobodu stěžovatele vazbou, stejně jako instituty vazbu nahrazujícími, a to dnem 15. 6. 2023. Odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2022 sp. zn. I. ÚS 1807/22 (pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) a brojí proti napadeným rozhodnutím co do uplatnění závěrů vyslovených v usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 1. 2015 sp. zn. IV. ÚS 3371/14. 7. Stěžovatel poukazuje na dopady uplatňování zákazu vycestování na svou osobu, a to "sociální a psychologické, neboť stěžovatele izolují od jeho sociálního prostředí". S ohledem na dobu, po kterou může trvat vedené trestní řízení, vyslovuje obavu, že rozhodování orgánů činných v trestním řízení po celou dobu trestního řízení o tom, kam a zda vůbec může vycestovat do zahraničí, mohlo by toto opatření sloužit jako prostředek nátlaku na něj. Uvádí přitom, že ode dne, kdy podle něj mělo dojít k zániku zákazu vycestování, jako institutu nahrazujícího vazbu, mu nebylo vyhověno šesti žádostem o vycestování, přitom v pěti bylo zamítnutí žádosti odůvodněno tvrzeným zázemím stěžovatele ve španělské Malaze, a to i v situaci, kdy o povolení vycestování do tohoto místa nežádal. Rozhodování státního zástupce o povolení vycestování stěžovatel považuje za projev libovůle a neumožnění vycestování za omezování jeho práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a zásah do svobody pohybu. 8. Další argumentaci stěžovatel zaměřuje na nedostatečné zdůvodnění nutnosti trvání omezení spočívajícího v zákazu vycestování, a to jak z hlediska absence konkrétních skutečností, z nichž by nezbytnost zásahu do jeho práv bylo možno dovodit, tak i z hlediska zvažování přiměřenosti zásahu do jeho práv zaručených na ústavní úrovni. 9. Neodůvodněnost, nezákonnost a "naprostou nekvalitu" napadeného usnesení vrchního státního zastupitelství stěžovatel spojuje i s částí jeho odůvodnění, v němž je poukazováno na přetrvávající obavy, že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je trestně stíhán, nebo ji dokoná, byť tyto vazební důvody nebyly u stěžovatele nikdy dány. 10. Rozhodnutí vrchního soudu stěžovatel vytýká nevypořádání se s jeho konkrétními stížnostními námitkami, což má za následek porušení jeho práv. Napadené usnesení vrchního soudu je nedostatečně odůvodněno, je nezákonné a nepřezkoumatelné. Stěžovatel přitom poukazuje na nároky kladené na řádné odůvodnění rozhodnutí plynoucí i z rozhodovací praxe Ústavního soudu [nález ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. I. ÚS 3502/13 (N 63/73 SbNU 209)] ve spojitosti s výkladem práva na spravedlivý proces, resp. možnost domáhat se stanoveným způsobem svých práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny