IV.ÚS 2582/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2582/24 ze dne 3. 9. 2025 Právo na účinné vyšetřování v kauze údajného mezinárodního únosu dětí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem, sídlem Orlické nábřeží 376/17, Hradec Králové, proti rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 18. července 2024 č. j. 1 KZN 374/2024-7 a rozhodnutí Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou ze dne 7. června 2024 č. j. 1 ZN 65/2024-7, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a G. Š., zastoupené JUDr. Janem Březinou, MLaw, advokátem, sídlem V Jámě 699/1, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Ústavní stížnost se zamítá. II. Stěžovateli ani vedlejší účastnici řízení se náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. V tomto nálezu se Ústavní soud zabývá právem na účinné vyšetřování ve věci údajného mezinárodního únosu dětí jejich matkou. Spornou otázkou je, zda státní zastupitelství porušila právo otce na účinné vyšetřování vyvěrající z práva na ochranu rodinného života tím, že (údajně) nedostatečně vyšetřovala jednání matky, která přemístila děti do Ruské federace. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavně zaručené právo na účinné vyšetřování lze úspěšně vynutit cestou ústavní stížnosti jen v případech skutečně závažných zásahů do práva na respektování soukromého a rodinného života (chráněného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Takovýmto zásahem do práv otce tvrzený únos dětí jejich matkou není. II. Popis věci a jejího procesního vývoje 2. Stěžovatel, občan České republiky, uzavřel v červnu 2021 manželství s vedlejší účastnicí, občankou České republiky a Ruské federace (dále buď jen "manželka" nebo "matka"). V listopadu 2021 se manželům narodila dcera. Stěžovatel si rovněž osvojil manželčina syna (nar. 2016). Děti mají české i ruské občanství. 3. Rodina původně během pandemie Covid-19 žila v České republice. V roce 2022 rodina společně odcestovala do Dubaje ve Spojených arabských emirátech. Podle stěžovatele jela rodina na dovolenou, podle manželky šlo o přesun "rodinného zázemí". Na počátku následujícího roku (konkrétně 18. 1. 2023) podepsal stěžovatel dokument nazvaný "Prohlášení o souhlasu" s platností dvou let. Stěžovatel v něm jednak vyslovil, že nemá námitky, aby byl pobyt dětí v Dubaji registrován na manželku, jednak zmocnil manželku k úkonům nutným k vydání pobytového víza pro děti. Podle svých slov souhlasil pouze s dočasným pobytem dětí v Dubaji, manželka se však s dětmi do České republiky již nevrátila. Stěžovatel tvrdí, že děti viděl naposledy v březnu 2023 v Dubaji. 4. Stěžovatel proto zahájil dne 9. 5. 2023 opatrovnické řízení u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, ve kterém se domáhal svěření dětí do své péče. 5. V červenci 2023 podal stěžovatel trestní oznámení na manželku pro podezření ze spáchání trestného činu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou, případně poškozování cizích práv. Policejní orgán věc prošetřil a uzavřel, že není dáno podezření ze spáchání žádného trestného činu. Okresní státní zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou s ním souhlasilo. Následný podnět k výkonu dohledu shledalo Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové nedůvodným a vyrozuměním z dubna 2024 ho odložilo. Uvedlo, že ke spáchání trestného činu nedošlo. Manželka nezatajuje, kde přesně se děti v Dubaji nacházejí. Po ukončení společného soužití si stěžovatel přál, aby s ním děti žily v České republice, zatímco manželka byla nakloněna životu s dětmi spíše v Dubaji, popř. v budoucnu v Austrálii. Tyto protichůdné představy rodičů by měly řešit civilní soudy. Pomocí prostředků trestního práva nelze usilovat o návrat dětí do péče některého z rodičů či o umožnění styku dítěte s rodičem. 6. Posléze se stěžovatel dozvěděl, že matka s dětmi nezůstala v Dubaji, ale přestěhovala se s nimi do Moskvy v Ruské federaci. Tam zahájila v květnu 2023 u tamního soudu opatrovnické řízení. V tomto řízení mj. uváděla, že žije s dětmi v Moskvě a občas s nimi odjíždí do zahraničí kvůli jejich léčení. Proto podal stěžovatel v květnu 2024 druhé trestní oznámení. V něm vyjádřil podezření, že matka přesídlením dětí z Dubaje do Moskvy bez souhlasu stěžovatele spáchala tytéž trestné činy, na které v souvislosti s únosem upozorňoval již v prvním trestním oznámení. V druhém trestním oznámení dodal, že souhlasil pouze s dočasným pobytem dětí v Dubaji a k trvalé změně jejich bydliště nikdy nesvolil. Jeho souhlas z něj manželka navíc vylákala podvodem - úmyslně jej uvedla v omyl tvrzením, že prohlášení z 18. 1. 2023 je nutné k usnadnění přístupu k lékařské péči dětí v Dubaji. S dětmi stěžovatel naposledy komunikoval na dálku v prosinci 2023, od té doby mu manželka s nimi kontakt znemožňuje. 7. Okresní státní zastupitelství stěžovatelovo druhé trestní oznámení bez dalšího založilo (vyrozuměním ze dne 7. 6. 2024). Po shrnutí výsledku řízení o prvním trestním oznámení ve stručnosti uvedlo, že stěžovatelova manželka má české a ruské občanství, její rodina žije v Rusku a ona sama nechce žít v České republice, součástí její práce překladatelky a grafické designérky je cestování za zakázkami v zahraničí. O těchto manželčiných záměrech stěžovatel věděl dříve, než s ní založil rodinu. Nyní je manželství nefunkční a byl podán návrh na rozvod. Stěžovatel zná adresy, na kterých se matka s dětmi zdržuje. Rodičovská práva náleží oběma rodičům. Případné neshody řeší výlučně civilní soudy. To se ostatně děje. V současnosti probíhají řízení o úpravu poměrů k dětem a určení jejich bydliště, proto není dáno podezření ze spáchání přečinu únosu dítěte ani přečinu poškození cizích práv. 8. Stěžovatelovu žádost o přezkoumání postupu okresního státního zastupitelství shledalo krajské státní zastupitelství nedůvodnou vyrozuměním ze dne 18. 7. 2024. Druhé trestní oznámení neobsahuje nové skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly jiné právní závěry, než ke kterým policie a státní zastupitelství dospěly již při prověřování prvního trestního oznámení. Za novou skutečnost nelze považovat přesídlení dětí matkou do Moskvy. Děti zprvu pobývaly v Dubaji s vědomím stěžovatele, až následně vznikly mezi rodiči neshody ohledně místa pobytu dětí a péče o ně. Vše v tomto sporu se odvíjí pouze od odlišných představ rodičů o uspořádání poměrů jejich nezletilých dětí, což je předmětem probíhajících soudních řízení. K prosazení stěžovatelových práv v souladu s jeho představami neslouží prostředky trestního práva, a to s ohledem na subsidiaritu trestní represe. 9. V mezidobí se stěžovatel a jeho manželka rozvedli, a to na základě rozhodnutí Ljublinského okresního soudu v Moskvě ze dne 30. 11. 2023. V květnu 2024 tentýž soud v opatrovnickém řízení (ve kterém byl stěžovatel zastoupen ruskou advokátkou) určil, že bydliště obou dětí je u matky v Moskvě, a stanovil styk stěžovatele s dětmi. Ruský soud vyšel ze zjištění, že děti bydlí s matkou v Moskvě, chodí zde i k lékaři a matka je schopna zajistit jejich základní potřeby. V prosinci 2024 Moskevský městský soud jako soud odvolací toto rozhodnutí potvrdil a stěžovatelovo odvolání proti němu zamítl. 10. Opatrovnické řízení vedené v České republice (viz bod 4 shora) okresní soud zastavil v září 2024 pro překážku litispendence. Ta spočívala v současně probíhajícím opatrovnickém řízení v Rusku, které bylo zahájeno dříve než řízení v České republice (s odkazem na čl. 30 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, vyhlášené pod č. 95/1983 Sb.). Za účelem určení pravomoci a příslušnosti prováděl okresní soud dokazování ke zjištění místa bydliště dětí v letech 2022 až 2024. Uzavřel, že v době zahájení řízení měly děti bydliště v Dubaji, proto pravomoc rozhodovat v opatrovnickém řízení je dána u soudů ruských i českých. Stěžovatelovo odvolání Krajský soud v Hradci Králové zamítl a rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Podle krajského soudu byla důvodem pro zastavení řízení překážka věci rozhodnuté, neboť řízení v Rusku bylo v průběhu odvolacího řízení již pravomocně ukončeno. Ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu Ústavní soud odmítl pro nepřípustnost (usnesením ze dne 22. 5. 2025 sp. zn. II. ÚS 1390/25), neboť stěžovatel nepodal dovolání, tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého práva. O podaném dovolání dosud Nejvyšší soud nerozhodl. III. Argumentace stěžovatele 11. Stěžovatel považuje postup obou státních zastupitelství za neakceptovatelný exces. Státní zastupitelství se při prošetřování druhého trestního oznámení dopustil