IV.ÚS 2585/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2585/13 ze dne 20. 7. 2016 N 136/82 SbNU 189 Povinnost státního zastupitelství vypořádat se s veškerými důkazy provedenými nejen v přípravném řízení, ale též v řízení před soudem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 20. července 2016 sp. zn. IV. ÚS 2585/13 ve věci ústavní stížnosti Bohumila Pajmy, zastoupeného JUDr. Martinem Grubnerem, advokátem, se sídlem Washingtonova 1599/17, Praha 1, proti usnesení Okresního státního zastupitelství Praha-západ č. j. ZT 131/2011-83 ze dne 24. května 2013 a usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. 2 KZT 516/2011-42 ze dne 25. června 2013, jimiž bylo pravomocně rozhodnuto o skončení stěžovatelova trestního stíhání, za účasti Okresního státního zastupitelství Praha-západ a Krajského státního zastupitelství v Praze jako účastníků řízení. I. Usnesením Okresního státního zastupitelství Praha-západ č. j. ZT 131/2011-83 ze dne 24. května 2013 a usnesením Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. 2 KZT 516/2011-42 ze dne 25. června 2013 bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato usnesení se zrušují. Odůvodnění I. 1. Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s odůvodněním, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle čl. 36 odst. 3 Listiny a právo na stíhání toliko z důvodů a způsobem, který stanoví zákon podle čl. 8 odst. 2 Listiny. 2. Z přiloženého spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadenými rozhodnutími došlo k zastavení trestního stíhání stěžovatele pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. prosince 2008. 3. Trestní stíhání stěžovatele bylo původně zahájeno podáním návrhu na potrestání, jež Okresní soud Praha-západ (dále též jen "okresní soud") obdržel dne 9. prosince 2009. Rozsudkem tohoto soudu č. j. 2 T 249/2009-182 ze dne 9. června 2010 byl poté stěžovatel uznán vinným výše uvedeným trestným činem, kterého se měl dopustit tím, že v době nejméně od 23. února 2008 do 14. května 2008 řídil autobus tov. zn. Karosa po blíže nezjištěných pozemních komunikacích na území České republiky, mimo území České republiky na území Evropské unie, Srbské republiky a Turecka, v přesně nezjištěné době dne 23. února 2008 při cestě z Prahy do města Gent v Belgii, v přesně nezjištěné době dne 7. března 2008 při cestě z Prahy do města Kišiněv v Moldavsku, v přesně nezjištěné době dne 30. dubna 2008 při cestě z Prahy do měst Bar a Petrovac v Černé Hoře a v přesně nezjištěné době dne 14. května 2008 při cestě z Prahy do města Tbilisi v Gruzii, přičemž vozidlo řídil, přestože mu byl pravomocným rozhodnutím Městského úřadu v Písku č. j. MUPI/2007/31373 ze dne 18. února 2008 uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců. Za tento trestný čin soud stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 2 let. 4. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze (dále též jen "krajský soud") usnesením č. j. 12 To 12/2011-219 ze dne 31. ledna 2011 podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) a d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a podle § 260 trestního řádu věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Odvolací soud se ztotožnil se stěžovatelem předloženými námitkami stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, nesprávné právní kvalifikace skutku a pochybení nalézacího soudu při ukládání trestu. Krajský soud v Praze, krom jiného, nalézacímu soudu vytkl, že modifikoval, oproti návrhu na potrestání, výrok o vině napadeného rozsudku, přičemž stěžovateli kladl za vinu i jednání, kterého se měl dopustit mimo území České republiky. Praxe přitom obecně zastává stanovisko, že trest zákazu činnosti uložený v České republice je účinný jen na území České republiky, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak. Odvolací soud především však shledal důvodnou námitku stěžovatele týkající se existence procesních vad při konání tzv. zkráceného přípravného řízení. Pro jejich nezhojitelnost považoval krajský soud za nezbytné vést v předmětné trestní věci standardní přípravné řízení. 5. V návaznosti na to bylo usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - západ, Služby kriminální policie a vyšetřování, oddělení obecné kriminality, č. j. KRPS-33704-41/TČ-2009-011671-SV ze dne 11. dubna 2011 zahájeno (podruhé) trestní stíhání stěžovatele. Dne 30. září 2011 podala pak státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ (dále též jen "okresní státní zástupkyně" či "okresní státní zastupitelství") proti stěžovateli obžalobu pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona, kterého se měl dopustit tím, že v době od 23. února 2008 do 14. května 2008 řídil autobus tov. zn. Karosa po pozemních komunikacích, a to zejména: 1. v přesně nezjištěné době dne 23. února 2008 z ulice Chilská, Praha 4 - Chodov, po pozemních komunikacích ve směru jízdy k hraničnímu přechodu Rozvadov, okres Tachov, 2. v přesně nezjištěné době dne 7. března 2008 z ulice Šolínova, Praha 6 - Dejvice, po pozemních komunikacích ve směru jízdy k hraničnímu přechodu Břeclav, okres Břeclav, 3. v přesně nezjištěné době dne 30. dubna 2008 z ulice Šolínova, Praha 6 - Dejvice, po pozemních komunikacích ve směru jízdy k hraničnímu přechodu Břeclav, okres Břeclav, 4. v přesně nezjištěné době dne 14. května 2008 z ulice Šolínova, Praha 6 - Dejvice, po pozemních komunikacích ve směru jízdy k hraničnímu přechodu Břeclav, okres Břeclav. Stěžovatel měl takto jednat, přestože mu byl pravomocným rozhodnutím Městského úřadu v Písku pod č. j. MUPI/2007/31373 ze dne 18. února 2008, které nabylo právní moci téhož dne, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti měsíců. 6. Po proběhnuvším hlavním líčení rozhodl ve věci Okresní soud Praha-západ rozsudkem č. j. 2 T 154/2011-558 ze dne 9. května 2012 tak, že stěžovatele uznal vinným žalovaným trestným činem, který dle zjištění soudu prvního stupně spáchal jednáním popsaným v bodě 1 obžaloby. Za tuto trestnou činnost soud stěžovatele odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 18 měsíců a k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí současně konstatoval, že v ostatních případech, tj. v bodech 2 až 4 obžaloby, vina stěžovatele nebyla prokázána. 7. Na podkladě odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze usnesením č. j. 12 To 299/2012-600 ze dne 9. srpna 2012 posléze rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ podle § 258 odst. 1 písm. a) a b) trestního řádu v celém rozsahu zrušil a podle § 260 trestního řádu věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Odvolací soud k tomuto kroku přistoupil po zjištění, že rozhodování soudu prvního stupně bylo opětovně zatíženo zásadními procesními vadami. Za nesprávný krajský soud předně označil postup nalézacího soudu, jenž stěžovatele uznal vinným pouze útokem spáchaným dne 23. února 2008, aniž by ve výrokové části rozsudku rozhodl o zbývajících útocích předmětného trestného činu, pro něž byl stěžovatel obžalobou postaven před soud. Jak odvolací soud zdůraznil, útoky pokračujícího trestného činu jsou chápány jako samostatné skutky a je nezbytné - pokud není prokázáno, že se staly, či není prokázáno, že jde o trestné činy či že je spáchal stěžovatel, o nich rozhodnout způsobem předpokládaným v ustanovení § 226 trestního řádu. V této souvislosti krajský soud dodal, že napadený rozsudek nalézacího soudu byl přezkoumán toliko k odvolání stěžovatele, tudíž jeho postavení nelze žádným způsobem zhoršit. To znamená, že jej není možné uznat vinným jiným skutkem než tím, který spáchal dne 23. února 2008, v jeho prospěch by bylo možné pouze doplnit zprošťující výrok. Dále odvolací soud dovodil, že u skutku, za který byl stěžovatel uznán vinným, došlo k promlčení trestního stíhání, neboť k zahájení trestního stíhání (v dubnu 2011) do