IV.ÚS 2589/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2589/23 ze dne 17. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Brunclíkem, advokátem, sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 17. května 2023 č. j. 70 Co 320/2022-1209 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. června 2022 č. j. 36 Nc 6/2020-946, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a P. G. a nezletilých T. M. a P. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním pořádkem, konkrétně právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na péči o děti ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny, právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, právo na ochranu majetku zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny a došlo k porušení čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice (dále jen "matka") se u Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") domáhala úpravy poměrů nezletilých vedlejších účastníků (dále jen "nezletilí"), a to svěřením do její péče, a uložení vyživovací povinnosti stěžovateli (dále jen "otec"). Okresní soud po provedeném dokazování napadeným rozsudkem svěřil nezletilé do péče matky (I. výrok), otci uložil povinnost platit výživné pro oba nezletilé (jednak v období od 16. 5. 2020 do 31. 3. 2022 a s účinností od 1. 4. 2022 ve vyšších částkách) a uhradit dlužné výživné (II. a III. výrok), upravil oprávnění rodičů nakládat s finančními prostředky na účtech nezletilých po dovršení 18 let věku (IV. výrok), rozhodl, že styk otce s nezletilými se neupravuje (V. výrok) a o náhradě nákladů řízení (VI. až VIII. výrok). Svěření nezletilých do péče matky odůvodnil závěry znaleckých posudků, jejich nejlepším zájmem a souhlasem otce s jejich svěřením do výlučné péče matky, při určení výše výživného zohlednil vysoce nadstandardní majetkové poměry otce a rozhodnutí o neupravení styku zájmem nezletilých s tím, že bylo ponecháno na jejich vůli, zda sami budou chtít v budoucnu otce kontaktovat a jakým způsobem. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal otec odvolání, které Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") shledal důvodným v části týkající se výživného, a proto napadeným rozsudkem potvrdil I. a V. výrok rozsudku okresního soudu (I. výrok), změnil výroky o výživném (bez zvýšení od 1. 4. 2022), konstatoval, že ve vymezeném období otci dluh na výživném nevznikl, a upravil oprávnění rodičů nakládat s finančními prostředky na účtech nezletilých po dovršení 18 let věku (II. výrok), uložil otci povinnost nahradit náklady státu (III. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (IV. výrok). Krajský soud převzal skutková zjištění okresního soudu, doplnil dokazování, včetně výslechu nezletilých, a ztotožnil se se závěrem okresního soudu, že v nejlepším zájmu nezletilých je jejich svěření do výlučné péče matky. Zdůraznil, že oba nezletilí byli v době rozhodování již ve věku, kdy jsou nepochybně schopni vyjádřit své přání a domyslet jeho následky. Plně se ztotožnil také se závěrem okresního soudu, který styk otce s nezletilými neupravil, přitom učinil jednoznačný závěr, že otec má sklon k vulgárnímu, výbušnému a nátlakovému jednání, které není souladné se zdravým vývojem nezletilých, a připomenul závěr znalců, kteří konstatovali, že odmítání otce nezletilými má svůj rozumný základ a současně označili výchovné schopnosti otce za podstatně snížené. Za odpovídající majetkovým poměrům považoval stanovení výživného pro období po 16. 5. 2020, kdy došlo k ukončení soužití rodičů, avšak neshledal důvody pro jeho zvýšení, neboť nedošlo ke změně poměrů účastníků. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel připomíná, že on a matka měli v názorech na své soužití a výchovu společných nezletilých dětí neshody, časem se ukázalo, že každý je jiného hodnotového i povahového typu a zaměření. On je přísnější, zásadový, s kladným vztahem ke sportu, hodnotově stabilizovaný a trestně bezúhonný, matka je spíše benevolentní, bezzásadová, sport odmítající, hodnotově nestálá a pravomocně trestně odsouzená (za okradení poštovní doručovatelky), vysokoškolačka, se sklony k zahálčivému životu, extrémní fixaci na finanční prostředky a majetek, přičemž ve stejném duchu vedla a vede výchovu nezletilých. 5. K neoprávněnému zásahu do práva na rodinný život a právo na péči o děti (III. část ústavní stížnosti) došlo podle stěžovatele postupem soudů, na jehož základě mu bylo znemožněno jakkoli výchovně působit na nezletilé a podílet se na péči o ně. V nejlepším zájmu nezletilých bylo a je zlepšit komunikaci rodičů a jejich vztahů, což by mělo rovněž podpořit nezletilé ve snaze obnovit jejich vztah se svým otcem. Avšak obecné soudy fakticky omezily jeho rodičovskou odpovědnost na hrazení vysoce nepřiměřeného výživného a zamezili mu v jakýchkoli kontaktech s nezletilými. 6. Právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces (IV. část ústavní stížnosti) bylo podle stěžovatele porušeno při stanovení výše výživného, a to - ve stručnosti vyjádřeno - nesprávným posouzením jeho majetkových poměrů. Nebyly provedeny důkazy o jeho skutečných příjmech, což je procesní vadou, která činí výsledné rozhodnutí nepřezkoumatelným. Za nesprávný považuje postup krajského soudu, který při stanovování výživného jednak započítal jeho příjmy z pronájmu bytů a také jeho majetek (sestávající právě z "výrobního nástroje" k dosahování těchto příjmů). Obecné soudy taktéž opomněly zohlednit jeho zdravotní stav, když předkládal zdravotní zprávy dokládající jeho zdravotní omezení; odmítání jejich provedení je hrubým porušením práva na soudní ochranu. Soudy též nedostatečně zkoumaly životní úroveň matky ani její skutečné příjmy (včetně zastřených). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 8. Napadá-li stěžovatel II. až IV. a VI. až VIII. výrok rozsudku okresního soudu, tj. výroky, které byly změněny rozsudkem krajského soudu, není Ústavní soud k rozhodnutí o tomto návrhu příslušný, neboť není oprávněn rozhodovat o výroku, který nevyvolal žádné právní účinky. Tento závěr se netýká částí II. a III. výroku rozsudku okresního soudu, jimiž byla otci uložena povinnost uhradit dlužné výživné do tří dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku, neboť tyto části výroků byly předběžně vykonatelné. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji působnost tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ jsou v zásadě věcí obecných soudů, a do jejich rozhodovací činnosti může Ústavní soud zasáhnout jen za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 10. Výklad a použití podústavního práva bývají stiženy takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (nebo vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného s