IV.ÚS 2590/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2590/19 ze dne 8. 10. 2019 N 173/96 SbNU 206 K právu na bezplatnou obhajobu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudkyně Milady Tomkové o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Josefem Peštou, advokátem, sídlem Lipenská 555, Praha 4 - Šeberov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. května 2019 č. j. 13 To 180/2019-21 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. května 2019 č. j. 4 Nt 4128/2019-14, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Pardubicích jako účastníků řízení, takto: I. Usneseními Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. května 2019 č. j. 13 To 180/2019-21 a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. května 2019 č. j. 4 Nt 4128/2019-14 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na bezplatnou pomoc obhájce podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 28. května 2019 č. j. 13 To 180/2019-21 a Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. května 2019 č. j. 4 Nt 4128/2019-14 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností se podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatel domáhá zrušení napadených soudních rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. l a 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále pak má stěžovatel za to, že uvedenými soudními rozhodnutími byla porušena i jeho ústavně zaručená práva podle čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Zároveň tak došlo podle stěžovatele i k porušení čl. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu se podává, že usnesením Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") ze dne 2. 5. 2019 č. j. 4 Nt 4128/2019-14 byla zamítnuta podle § 33 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní řád") žádost stěžovatele o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. Okresní soud uvedl, že stěžovatel svoji žádost doložil potvrzením o studiu (studuje Střední školu služeb, obchodu a gastronomie v Hradci Králové, 2. ročník), potvrzením o invalidním důchodu své matky (invalidní důchod prvního stupně ve výši 5 926 Kč měsíčně) a daňovým přiznáním svého otce (základ daně v roce 2018 činil 78 120 Kč). Okresní soud shledal, že stěžovatel je ve věku přes 20 let, tedy ve věku, kdy je studium druhého ročníku střední školy spíše raritní záležitostí, přičemž z obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání vyplývá, že před aktuálním studiem již stěžovatel studoval jinou střední školu - obor zahradnictví. V případě stěžovatele se jedná o osobu zletilou, bez zdravotního omezení a není žádný důvod se domnívat, že by si stěžovatel nemohl zajistit finanční prostředky, nejenom k nutné obhajobě v průběhu trestního řízení, které je proti němu vedeno pro úmyslnou trestnou činnost (nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve formě - zjednodušeně řečeno - pěstování rostlin konopí), jejíž trestnost je celospolečensky obecně a dlouhodobě známa, vlastní prací. Příjmy rodičů stěžovatele, který je dospělý, nejsou pro posouzení jeho žádosti v této souvislosti podstatné, protože možnosti a schopnosti stěžovatele jsou takové, že si vlastní příjem může brigádnickou činností při svém studiu spolehlivě zajistit, případně tak učinit v období blížících se letních prázdnin. Vzhledem ke spolehlivé důkazní situaci v posuzované věci, resp. v trestní věci, pro kterou je stěžovatel stíhán, lze důvodně usuzovat na nižší množství úkonů nutné právní pomoci stěžovatele, což dále vede k úvaze o nikoliv vysoké částce nákladů nutné obhajoby, které ve věci vzniknou. Navíc je vhodné zdůraznit, že stěžovatel může náklady nutné obhajoby splácet, a to až od okamžiku, kdy bude o jejich výši pravomocně rozhodnuto, tedy až po právní moci rozhodnutí o ukončení trestního řízení, a v tuto chvíli se tak může již na následné výdaje začít připravovat. Splácet náklady nutné obhajoby a trestního řízení pak může stěžovatel případně i v delším časovém horizontu od skončení řízení. Proto byla žádost stěžovatele zamítnuta. 3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 28. 5. 2019 č. j. 13 To 180/2019-21 zamítl stížnost stěžovatele proti výše rubrikovanému usnesení podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Krajský soud uvedl, že ze způsobu spáchání trestné činnosti lze vyvozovat, že k jejímu páchání stěžovatel využil svých odborných znalostí, trestnou činnost páchal společně s dalším členem rodiny, a nelze vyloučit ani to, že trestná činnost měla sloužit k získání finančního prospěchu. Za těchto okolností, kdy trestná činnost souvisela s oborem, který stěžovatel studuje, kdy na trestné činnosti se měl podílet i otec stěžovatele a trestná činnost mohla přinášet i jistý výnos, neshledal ani krajský soud důvody k tomu, aby bylo třeba přiznat stěžovateli nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. Při svém věku a zdravotním stavu je stěžovatel schopen pracovní činnosti, a může tak dosáhnout vlastního příjmu, z něhož by pak mohl hradit i náklady související s obhajobou v trestní věci. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem obecných soudů došlo k zásahu do jeho výše uvedených práv, přičemž uvádí, že obecné soudy se vůbec nezabývaly skutečnostmi tvrzenými stěžovatelem v jeho podáních a ani důkazy, které stěžovatel k prokázání svých tvrzení soudům předložil. Oba soudy založily svá rozhodnutí pouze na spekulativních závěrech, které nemají oporu ve skutkovém stavu ani v důkazech, a dospěly tak zjevně k nesprávnému právnímu závěru. Oba soudy navíc se stěžovatelem v podstatě jednaly jako s odsouzeným (ačkoli žádný soud se stěžovatelem ještě ani neproběhl), což je zásahem do presumpce neviny stěžovatele (stěžovatel poznamenává, že se ve věci, v níž je vůči němu vedeno trestní řízení, cítí zcela nevinen, a má za to, že trestní řízení není vedeno po právu). Jde o zcela raritní případ, kdy stěžovatel je kvůli pěstování pouhých 4 rostlin konopí zcela absurdně obviněn ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. III. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatele 5. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení. 6. Krajský soud ve svém vyjádření uvedl, že jestliže v napadeném usnesení okresního soudu byl stěžovatel v textu označován jako odsouzený (v závěru odůvodnění rozhodnutí již jako obviněný), jde zjevně o písařskou chybu, která sama o sobě nezpůsobuje nesprávnost výroku rozhodnutí. Zdůraznil, že trestné činnosti, pro kterou je stíhán, se měl stěžovatel dopustit společně se svým otcem. Stěžovatel dojíždí z bydliště do školy na vzdálenost zhruba 15 km, má možnost cestovat spolu se svým otcem, ani toto dojíždění tedy neznamená takovou časovou zátěž, která by stěžovateli znemožňovala zařízení brigády. Právní kvalifikace jednání stěžovatele v usnesení o zahájení trestního stíhání pak neměla pro posuzování případného nároku na bezplatnou obhajobu zásadní význam. Ve fázi řízení po zahájení trestního stíhání samozřejmě nemohly být dosud podrobně objasněny všechny relevantní okolnosti související s údajnou trestnou činností, s ohledem na povahu trestné činnosti, kdy nešlo o výrobu marihuany pro vlastní potřebu, kdy tato činnost měla jistým způsobem souviset s odbornou kvalifikací stěžovatele i pracovní činností jeho otce jako maséra, který se zajímal o konopné masti, vyhodnotil krajský soud jako věcně správný závěr, že by stěžovateli neměl být přiznán nárok na bezplatnou obhajobu. Nemusí být přitom vyloučena ani možnost v průběhu dalšího řízení tento závěr přehodnotit, například s ohledem na výši reálně narůstajících nákladů souvisejících s počtem úkonů právní služby nebo s dalšími zjištěními, která vyplynou z průběhu trestního stíhání. Krajský soud navrhl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout. 7. Okresní soud ve svém vyjádření toliko odkázal na obsah svého napadeného rozhodnutí a sdělil, že k označení stěžovatele (obviněného) pojmem "odsouzený" v napadeném rozhodnutí došlo písařskou chybou, což je zřejmé z toho, že v dalším textu odůvodnění je směrem k osobě stěžovatel