IV.ÚS 2591/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2591/23 ze dne 28. 2. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavních stížnostech stěžovatelky obchodní společnosti Gardenline s. r. o., sídlem Na Vinici 948/13, Litoměřice, zastoupené Mgr. Martinem Horákem, advokátem, sídlem Jandova 208/8, Praha 9 - Vysočany, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 216/2022-36 ze dne 28. července 2023 a č. j. 6 As 74/2023-53 ze dne 16. srpna 2023 a rozsudkům Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 8/2021-165 ze dne 8. července 2022 a č. j. 62 Af 12/2022-130 ze dne 14. dubna 2023, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1. Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, 2. města Aš, sídlem Kamenná 473/52, Aš, a 3. hlavního města Praha, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, zastoupeného Mgr. Tomášem Machurkem, advokátem, sídlem Jana Babáka 2733/11, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků. Tvrdí, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Usnesením č. j. IV. ÚS 2591/23, I. ÚS 2871/23-25 ze dne 24. ledna 2024 Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatelky původně vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2591/23 a I. ÚS 2871/23 spojil ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. IV. ÚS 2591/23. Prvně uvedená ústavní stížnost se týkala zadávacího řízení, jehož zadavatelem bylo město Aš, u druhé bylo zadavatelem hlavní město Praha. Stěžovatelka se účastnila obou zadávacích řízení a v žádném neuspěla, v obou případech proti výběru dodavatele brojila a namítala (mimo jiné) vady osvědčení o realizovaných referenčních zakázkách, která vítězný dodavatel (v ašském zadávacím řízení obchodní společnost RMC STAVBY, s. r. o., v pražském obchodní společnost PSS Bohemia s. r. o.) předložil podle § 79 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen "ZZVZ"), stěžovatelka sporuje výklad tohoto ustanovení správními orgány a soudy. 3. Město Aš bylo zadavatelem otevřeného zadávacího řízení pro zadání podlimitní veřejné zakázky na stavební práce "KAPLAN/KA - Společná historie Aše a Selbu v časové ose, č. 239". Proti výběru vítězného dodavatele podávala stěžovatelka opakovaně námitky, se kterými neuspěla. Návazně podala návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, který 1. vedlejší účastník (dále též "ÚOHS") rozhodnutím č. j. ÚOHS-27000/2020/511/LHl ze dne 31. srpna 2020 zamítl, nezjistil důvody pro uložení nápravného opatření. Podaný rozklad předseda ÚOHS rozhodnutím č. j. ÚOHS-32878/2020/322/MPev ze dne 26. listopadu 2020 zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 4. Žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí předsedy ÚOHS Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem ze dne 8. července 2022 zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II, III a IV). Krajský soud shledal, že referenční osvědčení mohou osvědčovat řádné poskytnutí a dokončení stavby ve smyslu § 79 odst. 2 písm. a) zákona ZZVZ i tehdy, když jejich objednatel stavby převzal s dílčími vadami a nedodělky. Je to právě objednatel, kdo posuzuje charakter vad a nedodělků z pohledu řádného poskytnutí a dokončení plnění a přebírá plnění. Je proto na něm jako poskytovateli reference, vystaví-li osvědčení o poskytnutém a dokončeném plnění, ač nebylo bez vad a nedodělků. Krajský soud upozornil na délku trvání a výši nákladů obou referenčních plnění s tím, že u takto rozsáhlých plnění lze výskyt běžných vad a nedodělků předpokládat. Uzavřel, že zadavatel má povinnost ověřovat věrohodnost osvědčení předložených dodavatelem podle § 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ pouze tehdy, pokud by vyvstala objektivní pochybnost o věrohodnosti těchto osvědčení. K druhé referenční zakázce a autorizaci stavbyvedoucího uzavřel, že autorizovaná osoba garantující potřebnou úroveň plnění dodavatelem ustanovena byla. 5. Kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem ze dne 28. července 2023 zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Ztotožnil se s odůvodněním rozsudku krajského soudu a dodal, že řádné poskytnutí a dokončení stavebních prací ve smyslu § 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ nelze ztotožňovat s "dokončením" stavby ve smyslu občanského zákoníku a je třeba jej vykládat autonomně v kontextu ZZVZ a smyslu a účelu dotčeného ustanovení. Dodal, že z výčtu stěžovatelkou vytýkaných vad je zřejmé, že nejde o vady závažné, jejich náprava není nijak složitá a nevyvolává pochybnosti o technické kvalifikaci dodavatele. Uzavřel, že pro posouzení věrohodnosti osvědčení ve smyslu § 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ, tj. prokázání technické kvalifikace, není relevantní, zda došlo k nepřípustné podstatné změně závazku podle § 222 odst. 1 ZZVZ. Rovněž námitku týkající se chybějící zákonné autorizace stavbyvedoucího nepovažoval za důvodnou, jelikož závěr krajského soudu o zajištění odborného vedení stavby byl správný. 6. Hlavní město Praha bylo zadavatelem veřejné zakázky "Začlenění části Výstaviště ke krajinářskému parku Stromovka" ve zjednodušeném podlimitním řízení. Vybraný dodavatel předložil čtyři osvědčení o referenčních zakázkách, které zadavatel akceptoval, ač dle stěžovatelky dvě z těchto plnění pro jejich dokončení s výraznou časovou prodlevou nebyla k prokázání technické kvalifikace způsobilá. ÚOHS rozhodnutím č. j. ÚOHS-34882/2021/500/AIv ze dne 15. října 2021 návrh stěžovatelky na přezkum úkonů zadavatele jako nedůvodný zamítl. Předseda ÚOHS rozklad stěžovatelky rovněž zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 7. Krajský soud napadeným rozsudkem ze dne 14. dubna 2023 žalobu stěžovatelky zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II, III a IV). Vysvětlil, že hlavní město Praha bylo jak zadavatelem veřejné zakázky, tak i vystavitelem osvědčení, takže vědělo, jak práce probíhaly a zda osvědčení, tedy i včasnost plnění, odpovídá skutečnosti. Doplnil, že osvědčení má vyjadřovat pohled toho, pro něhož bylo v minulosti plněno. Uzavřel, že šlo o platně a správně vydaná osvědčení, neboť hlavní město Praha vydalo kladná osvědčení na základě okolností, jejichž existenci a relevantnost potvrdilo provedené dokazování. 8. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem ze dne 16. srpna 2023 kasační stížnost stěžovatelky zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II, III a IV). Uvedl, že není obecně povinností zadavatele prověřovat pravdivost a pravost každého osvědčení předloženého dodavatelem podle § 79 odst. 2 písm. a) ZZVZ, včetně toho, zda byla plnění řádně poskytnuta a dokončena. Vyvstanou-li však v zadávacím řízení o tomto osvědčení relevantní, nikoli pouze subjektivní pochybnosti o pravdivosti a pravosti osvědčení významné pro kritérium technické kvalifikace, bude zadavatel povinen se těmito pochybnostmi zabývat a prověřit shodu předkládaných dokladů se skutečným stavem. Ztotožnil se se závěry krajského soudu a ÚOHS, že hlavní město Praha tedy samo sobě potvrdilo, že obchodní společnost PSS Bohemia s. r. o. referenční zakázky dokončila řádně a včas, zároveň ale ověřilo správnost osvědčení, a jak v rozhodnutí o námitkách, tak posléze v průběhu řízení před ÚOHS podrobně vysvětlilo, proč má osvědčení za správná, pravá a pravdivá. Konečně Nejvyšší správní soud uzavřel, že kromě objektivního zhodnocení zhotovení zakázky v souladu se zákonnými a smluvními podmínkami může osvědčení obsahovat i subjektivní hodnocení zhotovitele zakázky a jeho přístupu. II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka v obou ústavních stížnostech podrobně rekapituluje průběh řízení před ÚOHS a správními soudy a obsáhle opakuje totožné argumenty. Namítá, že správní soudy se věcně nezabývaly řádností realizace referenčního plnění v referovaných veřejných zakázkách, nepřihlédly ke konkrétním okolnostem a neuvedly, jak se má stěžovatelka domoci ochrany svého práva na ochranu vlastnictví. Neexistuje tudíž reálný prostředek ochrany účastníka zadávacího řízení prokazujícího závazné porušení závazku referenčního plnění vybraného dodavatele veřejné zakázky, neboť se nemůže domoci prohlášení o nesplnění technické kvalifikace vybraným dodavatelem. V důsledku toho nabídka stěžovatelky, ač splňující zadávací podmínky, nemůže být vybrána jako nejvýhodnější. 10. Podává vlastní výklad zákonných ustanovení, zejména § 79 odst. 2 písm. a) a § 22