IV.ÚS 2597/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2597/20 ze dne 20. 10. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti PEGATRON Czech, s. r. o., sídlem Na Rovince 862, Ostrava, zastoupené JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem, sídlem Milíčova 1670/12, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. července 2020 č. j. 5 Afs 83/2018-45, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. února 2018 č. j. 22 Af 5/2016-90, rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 14. prosince 2015 č. j. 29490-4/2015-900000-304.5 a rozhodnutí Celního úřadu Ostrava ze dne 21. května 2010 č. j. 8021-10/10146300-021, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě, Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, a Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj, sídlem náměstí Svatopluka Čecha 547/8, Ostrava, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že stěžovatelka v letech 2007 a 2008 do České republiky dovážela zboží, ze kterého sestavovala tzv. set top boxy obsahující síťovou kartu. Celní úřad Ostrava (dále jen "celní úřad") v záhlaví uvedeným rozhodnutím dodatečně doměřil stěžovatelce dovozní clo v celkové výši 156 246 562 Kč, neboť dospěl k rozdílnému sazebnímu zařazení podle nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. 7. 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku (dále jen "Společný celní sazebník") než stěžovatelka při celním prohlášení. Odvolání stěžovatelky zamítlo Celní ředitelství Ostrava jako odvolací správní orgán rozhodnutím ze dne 31. 8. 2010. Celní orgány dospěly mezi jiným k závěru, že zařízení dodávané stěžovatelkou nelze zařadit pod podpoložku KN 8528 71 13 Společného celního sazebníku, neboť neobsahují modem jako "modulátor-demodulátor signálu z analogového na digitální a opačně"; namísto něj obsahují pouze síťovou kartu, která je odlišným technickým zařízením. 3. Uvedené rozhodnutí napadla stěžovatelka dne 1. 10. 2010 žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), věc byla vedena pod sp. zn. 22 Af 99/2010. V řízení před krajským soudem byl proveden znalecký posudek v oboru kybernetika, podle nějž sice tzv. set top boxy dovážené stěžovatelkou jsou schopny obousměrné komunikace prostřednictvím internetového připojení, avšak navíc je k tomu potřeba jiné zvláštní technické zařízení. V době probíhajícího soudního řízení byl vydán rozsudek Soudního dvora ze dne 22. 11. 2012 ve spojených věcech C-320/11, C-330/11, C-382/11 a C-383/11 Digitalnet (dále jen "rozhodnutí Digitalnet"), podle kterého pro účely sazebního zařazení zboží do podpoložky KN 8528 71 13 Společného celního sazebníku je "modem pro získání přístupu na internet chápán jako zařízení, které je způsobilé samo a bez použití jakéhokoli jiného přístroje nebo mechanismu získat přístup na internet a zajistit interaktivitu a obousměrnou výměnu informací". 4. Krajský soud prvním rozsudkem ze dne 29. 5. 2013 žalobou napadené rozhodnutí zrušil. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti Generálního ředitelství cel (jako správního orgánu příslušného k rozhodnutí o odvolání podle tehdy nově přijatého zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů) však rozsudkem ze dne 18. 12. 2013 vrátil krajskému soudu věc k novému projednání pro nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Krajský soud žalobou napadené rozhodnutí druhým rozsudkem ze dne 5. 3. 2014 znovu zrušil a věc Generálnímu ředitelství cel vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud však ke kasační stížnosti Generálního ředitelství cel druhý rozsudek krajského soudu znovu zrušil rozsudkem ze dne 13. 11. 2014, neboť krajský soud mimo jiné nesprávně uvedl, že se dané zařízení dokáže samostatně připojit k internetové síti; to však z provedených důkazů nevyplývá. Krajský soud třetím rozsudkem ze dne 27. 1. 2015 opětovně zrušil žalobou napadené rozhodnutí, neboť argumentace Generálního ředitelství cel při výkladu pojmu "modem" neodpovídala rozhodnutí Digitalnet. Nejvyšší správní soud kasační stížnost Generálního ředitelství cel zamítl rozsudkem ze dne 14. 5. 2015. 5. Nato Generální ředitelství cel v záhlaví uvedeným rozhodnutím změnilo napadené rozhodnutí celního úřadu tak, že stěžovatelce doměřilo dovozní clo ve stejné výši, avšak původní jeden nedělitelný výrok rozdělilo na čtyři samostatné. Generální ředitelství cel uvedlo, že podle znaleckého posudku provedeného v předcházejícím soudním řízení je sice zkoumané zařízení obsahující síťovou kartu schopno připojit se k internetu, avšak k připojení potřebuje jiné přídavné zařízení. Podle rozhodnutí Digitalnet zkoumaná zařízení modem neobsahují, je-li třeba k přístupu na internet použít další samostatné zařízení. 6. Proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí Generální ředitelství cel podala stěžovatelka žalobu ke krajskému soudu, jenž ji napadeným rozsudkem zamítl. Krajský soud zaprvé uvedl, že pro vyměření cla neuplynula prekluzivní lhůta, neboť řízení před Generálním ředitelstvím cel po skončení předchozího soudního řízení navazovalo na původní správní řízení, celní orgány nečinily žádné úkony, jež by vedly k účelovému zachování lhůty. Zadruhé, žalobou napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, skutkový stav je zjištěn dostatečně. Generální ředitelství cel nepochybilo, vycházelo-li ze znaleckého posudku provedeného v předcházejícím soudním řízení, nadto konfrontovalo-li jej se závaznými právními názory správních soudů a Soudního dvora. Zatřetí, sazební zařazení, které provedly celní orgány, je správné, neboť podle rozhodnutí Digitalnet je pojmovými znaky modemu mj. "schopnost samostatného (bez jakéhokoli jiného přístroje) získání přístupu na internet". Tuto podmínku zkoumaná zařízení nesplňují, neboť se nemohou k internetu připojit samostatně, bez použití jiného přídavného zařízení. 7. Kasační stížnost stěžovatelky zamítl Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem. Ztotožnil se s aplikací závěrů rozhodnutí Digitalnet Generálním ředitelstvím cel a krajským soudem. Zdůraznil, že podle § 78 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, správní orgán po zrušení svého rozhodnutí v soudním řízení správním může zahrnout do dalšího řízení důkazy provedené v tomto řízení. Konstatoval, že není pravda, že v záhlaví uvedené rozhodnutí Generálního ředitelství cel materiálně nenavazuje na původní celní řízení, byla-li v něm posouvána jiná kritéria pro sazební zařazení zboží, a proto prekluzivní lhůta pro vyměření cla neuplynula. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rozděluje svou argumentaci do pěti okruhů. 9. Zaprvé, stěžovatelka tvrdí, že se celní orgány a správní soudy dopustily excesu při výkladu a použití Společného celního sazebníku při sazebním zařazení zboží, které dovážela. Výklad a použití položek kombinované nomenklatury neodpovídá jazykovému znění a celní orgány a správní soudy chybně vykládají rozhodnutí Digitalnet, neboť z něj vyplývá, že pojmovými znaky modemu je toliko schopnost oboustranně komunikovat prostřednictvím internetu; nutnost takového připojení bez jiného zvláštního zařízení pojem nepřiměřeně a nepředvídatelně rozšiřuje. Síťovou kartu, jež byla obsažena ve stěžovatelkou dováženém zboží, je proto nutné považovat za "modem". 10. Zadruhé, stěžovatelka tvrdí, že Generální ředitelství cel a správní soudy excesivně hodnotily obsah znaleckého posudku. Ve skutečnosti z něj nevyplývá kategorický závěr o tom, že zkoumané zařízení není schopno samostatného připojení k internetu. 11. Zatřetí, stěžovatelka namítá, že se správní orgány a správní soudy dopustily tzv. opomenutí důkazu. Z provedeného znaleckého dokazování jednoznačně neplyne, zda jsou splněny podmínky pro podřazení části zkoumaných zařízení pod pojem "modem" podle rozhodnutí Digitalnet, proto navrhovala stěžovatelka v řízení před správními soudy znalecké dokazování doplnit. Správní soudy ani správní orgány navrhované doplnění dokazování neprovedly, ani řádně nezdůvodnily, proč tak neučinily. 12. Začtvrté, stěžovatelka považuje napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná, neboť se celní orgány a správní soudy nedostatečně vypořádaly s její důležitou námitkou, že napadená rozhodnutí odporují výkladu Soudního dvora v rozhodnutí Digitalnet. Soudní dvůr v něm uvedl, že nezáleží na typu použité techniky pro sazební zařazení zboží; jde toliko o to, zda je zařízení schopné se samostatně připojit na internet. Na tento argument nikdo z účastníků řízení nereagoval. 13. Zapá