NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
IV.ÚS 2597/22 ze dne 21. 3. 2023
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., t. č. Věznice Ostrov, zastoupeného Mgr. Hanou Havelkovou, advokátkou, sídlem Jaltská 989/7, Karlovy Vary, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. srpna 2022 č. j. 50 To 210/2022-165 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. června 2022 č. j. 7 PP 73/2022-148, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 1, čl. 39 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Karlových Varech (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením s odkazem na § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu v trvání čtyřiceti osmi měsíců rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 19. 6. 2019 sp. zn. 1 T 170/2018, tří set devíti dnů (zbytek trestu) rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. 10 T 15/2008, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 10. 2010 sp. zn. 10 To 62/2010 (z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 8. 2016 sp. zn. 37 PP 27/2016, a o jehož výkonu bylo opětovně rozhodnuto usnesením téhož soudu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. 37 PP 27/2016) a devíti měsíců trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 4. 2017 sp. zn. 37 T 54/2017, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 18. 2. 2020 č. j. 37 T 54/2017-139. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že okresní soud shledal, že stěžovatel během výkonu trestu odnětí svobody neprokázal své polepšení a není u něj dána prognóza vedení řádného života v budoucnu, neboť byl již čtyřikrát ve výkonu trestu odnětí svobody, ve třech případech byl podmíněně propuštěn, z čehož plyne, že uložené a vykonané nepodmíněné tresty odnětí svobody zjevně neměly na jeho chování a způsob života dostatečné výchovné účinky a neodradily jej od páchání další závažné úmyslné trestné činnosti.
3. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl. V odůvodnění přisvědčil závěrům okresního soudu a zdůraznil, že stěžovatel své chování po předchozím podmíněném propuštění nezměnil a delší dobu se dopouštěl trestné činnosti (spočívající v distribuci drog a neplacení výživného). Krajský soud též konkretizoval požadavky, jejichž splnění stěžovatelem by podstatným způsobem zvýšilo pravděpodobnost jeho budoucího podmíněného propuštění.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že obecné soudy při posouzení jeho žádosti nepostupovaly správně. Uvádí, že obdržel mimořádně dobré hodnocení z výkonu trestu odnětí svobody, dlouhodobě plní program zacházení v plném rozsahu, získal tři kázeňské pochvaly a čtyři kladné poznatky, účastní se extramurálních aktivit, absolvoval antiagresivní trénink a věnuje se sociálněprávním naukám.
5. Podle stěžovatele hlavní důvod pro nevyhovění žádosti představovala jeho trestní minulost. Tyto okolnosti se však vztahují k odsouzení a nelze z nich a priori usuzovat, do jaké míry se resocializoval. Trestní zákoník nestanoví jako podmínku pro podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody trestní bezúhonnost ani žádnou míru trestní minulosti, pro kterou nelze předmětné žádosti vyhovět. Proto není udržitelné stěžovateli klást k tíži jeho trestní minulost, kterou již není schopen změnit. Jediné, co je schopen ovlivnit, je chování po vydání rozsudků, pro které vykonává trest odnětí svobody, a v tomto ohledu - jak dovozuje - obstál. Soudy však nedbaly jeho snahy a jeho sebepoznání, kdy rozeznal příčiny a závažnost svého jednání, jehož lituje, přičemž "se již nechce stýkat se starými kamarády a chce se soustředit hlavně na svůj život".
6. K podmínce prognózy vedení řádného života uvádí, že soudy nedocenily vývoj jeho osobních poměrů, kdy má na svobodě vytvořeno rodinné zázemí a je motivován vést řádný život, pečovat o nezletilou dceru a využívat pomoci zletilé dcery, která studuje adiktologii. Stěžovatel poukazuje též na spolupráci s ústavem RUBIKON Centrum, z. ú., který mu pomůže řešit řádné splácení dluhů. Krajský soud podle stěžovatele pochybil, doporučil-li mu, aby napříště navrhl výslech dcery (se kterou má zvýšit intenzitu kontaktů, což je však při výkonu trestu odnětí svobody nerealizovatelné), jakož i vyhotovení posudku z odvětví psychologie. Soudu však nic nebránilo v tom, aby již v řízení, ze kterého vychází ústavní stížnost, nařídil vypracování posudku, stěžovatele vyzval k předložení srovnání očekávaných příjmů a výdajů po propuštění a vyslechl jeho zletilou dceru.
7. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel předložil dokumenty podporující jeho argumentaci (zejména příslib práce, potvrzení o bydlení, potvrzení o studiu dcery a jí sjednané dohodě o provedení práce s právnickou osobou zabývající se prevencí a léčbou drogových závislostí).
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy jen tehdy, došlo-li tímto rozhodnutím k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nacházejí mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu, a tomu je tak zapovězeno se jimi zabývat. Ústavní soud totiž nestojí nad Ústavou, nýbrž podléhá stejné povinnosti respektovat ústavně zakotvenou dělbu moci, jako kterýkoliv jiný orgán veřejné moci. Proto musí dbát mezí svých pravomocí, svěřených mu Ústavou, jinak by popřel smysl své existence jako soudního orgánu ochrany ústavnosti. V řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci tak Ústavní soud nejprve zkoumá, zda jsou napadená rozhodnutí lze podrobit meritornímu přezkumu, tedy zda těmito rozhodnutími vůbec mohla být porušena ústavně zaručená práva či svobody stěžovatelů. Dospěje-li Ústavní soud k závěru, že tomu tak není, ústavní stížnost odmítne podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
10. Ústavní soud zastává ve své ustálené judikatuře názor, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody neimplikuje žádné základní právo [srov. nálezy ze dne 5. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 599/14 (N 194/79 SbNU 207) a ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 4851/12 (N 97/73 SbNU 589) či usnesení ze dne 16. 4. 2009 sp. zn. IV. ÚS 70/09 (U 10/53 SbNU 863)], není na ně právní nárok [srov. např. nález ze dne 9. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 464/19 (N 132/95 SbNU 112)] a ani nejde o "automatický" postup [srov. usnesení ze dne 12. 4. 2005 sp. zn. IV. ÚS 56/05 (U 7/37 SbNU 715)]; všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz.
11. Polepšení odsouzeného a jeho pozitivní prognózu přísluší posoudit obecným soudům v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zásadou vyhledávací a zásadou materiální pravdy [nález ze dne 12. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 2204/17 (N 24/92 SbNU 258)]. Každý odsouzený má toliko právo, aby jeho žádost o podmíněné propuštění podle § 88 odst. 1 trestního zákoníku byla projednána v souladu se všemi garancemi plynoucími v procesním rámci respektujícím požadavky hlavy páté Listiny [srov. zejména nálezy sp. zn. I. ÚS 464/19, ze dne 2. 6. 2020 sp. zn. III. ÚS 2511/19 (N 113/100 SbNU 288), ze dne 8. 12. 2020 sp. zn. I. ÚS 2595/20
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.