IV.ÚS 2598/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2598/15 ze dne 22. 3. 2016 N 48/80 SbNU 591 Odpovědnost státu za škodu aneb nesprávný úřední postup živnostenského úřadu při vydávání živnostenského listu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Sládečka a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) - ze dne 22. března 2016 sp. zn. IV. ÚS 2598/15 ve věci ústavní stížnosti Holman Business Partner, s. r. o., se sídlem Baarova 395/1, 140 00 Praha 4, zastoupené Mgr. Petrou Hruškovou, advokátkou, se sídlem Hybernská 24, 110 00 Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015 č. j. 30 Cdo 1022/2015-256, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014 č. j. 68 Co 288/2014-227 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 3. 2014 č. j. 21 C 100/2005-194, jimiž bylo rozhodnuto o stěžovatelčině žalobě o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem živnostenského úřadu při vydávání živnostenského oprávnění, za účasti Ministerstva průmyslu a obchodu jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015 č. j. 30 Cdo 1022/2015-256 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014 č. j. 68 Co 288/2014-227 bylo porušeno základní právo stěžovatelky podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015 č. j. 30 Cdo 1022/2015-256 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2014 č. j. 68 Co 288/2014-227 se proto ruší. III. Ústavní stížnost v části, která směřuje proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 3. 2014 č. j. 21 C 100/2005-194, se odmítá. Odůvodnění I. Rekapitulace ústavní stížnosti a dosavadního průběhu řízení Ústavnímu soudu byl dne 25. 8. 2015 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích základních práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") a čl. 96 odst. 1 Ústavy. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 21 C 100/2005 vyplývá, že napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl potvrzen v záhlaví uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, kterou se domáhala náhrady škody ve výši 3 643 749 Kč, způsobené nesprávným úředním postupem, a to proti Ministerstvu průmyslu a obchodu a Ministerstvu financí. Skutkové okolnosti posuzované věci spočívají v tom, že stěžovatelka od května 1996 do října 1996 uzavírala kupní smlouvy s osobou (daňovým subjektem), která se prokázala občanským průkazem na jméno Jaroslava Zdeňka a na toto jméno disponovala i příslušným živnostenským listem. Na základě těchto smluv postupně docházelo ke zdanitelnému plnění a stěžovatelka následně uplatnila nárok na odpočet daně na vstupu podle § 19 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění, a daňový odpočet jí byl vrácen. Na základě následné daňové kontroly však příslušný správce daně stěžovatelkou předložené doklady a odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") neuznal. Bylo totiž zjištěno, že skutečný Jaroslav Zdeněk ztratil občanský průkaz v únoru 1996, ztrátu nahlásil 12. 3. 1996 a dosud neznámá osoba, prokazujíc se tímto neplatným občanským průkazem, si požádala o vydání živnostenského oprávnění. Dne 17. 4. 1996 jí byl vydán živnostenský list, který byl zrušen až dne 2. 10. 1997. Stěžovatelka před obecnými soudy uplatňovala náhradu škody z nesprávného úředního postupu proti Ministerstvu průmyslu a obchodu, neboť živnostenský úřad postupoval při vydání živnostenského listu osobě vydávající se za Jaroslava Zdeňka v rozporu s § 47 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, neboť řádně nezjistil, zda má ohlášení všechny zákonné náležitosti, a dále proti Ministerstvu financí, neboť správce daně osobě prokazující se občanským průkazem Jaroslava Zdeňka vydal osvědčení o registraci k DPH v rozporu s § 33 odst. 10 a § 36 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, v rozhodném znění. Stěžovatelka před obecnými soudy namítala, že nemohla vědět, že osobě prokazující se jako Jaroslav Zdeněk, se kterou předmětné kupní smlouvy uzavírala, byl vydán živnostenský list a osvědčení o registraci k DPH v době, kdy bylo České republice, resp. Policii České republiky známo, že daný občanský průkaz byl evidovaný jako ztracený. Nejvyšší soud v dané věci rozhodoval již dvakrát, poprvé rozsudkem ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4734/2008, kterým vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V citovaném rozsudku dospěl Nejvyšší soud k závěru, že "pokud jde tedy o předmětný živnostenský list, který byl vydán ,neznámé' osobě, živnostenský úřad neporušil žádnou z povinností, které jsou mu ukládány příslušnými zákonnými ustanoveními a jako takový tedy vydal živnostenský list, mající charakter veřejné listiny ... Jestliže tedy žalobce, resp. osoba oprávněná za žalobce jednat uzavírala s ,neznámou' osobou, prokazující se občanským průkazem Jaroslava Zdeňka, obchody v domnění, že je uzavírá s podnikatelem, činila tak v dobré víře v pravost a pravdivost předloženého živnostenského listu. S ohledem na závažnost této skutečnosti není možné tvrdit, že žalobce mohl a měl vědět, že jeho smluvní partner není osobou, za kterou se vydává, či dokonce, že se nejedná o podnikatelský subjekt". Pokud jde o postup správce daně, Nejvyšší soud v citovaném rozsudku konstatoval, že "tvrzená újma nemohla být způsobena nesprávným úředním postupem, ale pouze v závislosti na nesprávném úředním rozhodnutí ... druhý žalovaný, (stejně jako prvý žalovaný) pouze prověřuje údaje sdělené mu daňovým subjektem při registraci; v zákoně není nikde uvedeno, že by měl jinak prověřovat současně i příslušnou osobu (daňový subjekt). Nejvyšší soud je navíc tohoto názoru, že škoda žalobci, v souvislosti s postupem pouze druhého žalovaného vzniknout nemohla. K tomu, aby vznikla škoda, by bylo zapotřebí, aby druhý žalovaný postupoval při výkonu činnosti v rozporu s povinnostmi stanovenými mu právním předpisem, případně vydal takové rozhodnutí, které by bylo následně pro jeho nezákonnost zrušeno či změněno - což se nestalo (žalobce toho nedosáhl)". Nejvyšší soud pak v závěrečném shrnutí uvedl, že žalobce (stěžovatelka) "by neměl nést odpovědnost a měla by mu náležet náhrada plynoucí z právního stavu, který on sám nezavinil, ale jednal v dobré víře. Pak ovšem z obou žalovaných lze spíše (aniž by byl předjímán další průběh řízení) dovodit odpovědnost první žalované. U té sice nelze spatřovat zavinění ... ale vystavením živnostenského listu neoprávněné osobě vznikl protiprávní stav a podle ... zákona je odpovědnost státu za škodu objektivní, bez možnosti liberace" (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4734/2008). Následně Obvodní soud pro Prahu 1 dospěl v ústavní stížností napadeném rozsudku v souladu se shora citovaným názorem Nejvyššího soudu k závěru, že se živnostenský úřad při vydání předmětného živnostenského listu nedopustil porušení žádných povinností. Živnostenský úřad i správce daně při výkonu své činnosti nepostupovaly v rozporu s povinnostmi stanovenými jim právními předpisy. Podle obvodního soudu proto stát nemůže být odpovědný za škodu, která stěžovatelce vznikla, neboť nebyla splněna podmínka pro vznik této odpovědnosti, a to existence nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí. Městský soud v Praze jako soud odvolací dospěl ústavní stížností napadeným rozsudkem k závěru, že ve vztahu k Ministerstvu financí by škoda mohla vzniknout jen nesprávným úředním rozhodnutím, kterým by byly dodatečné platové výměry zakládající daňovou povinnost stěžovatelky, které však nebyly pro nezákonnost zrušeny ani změněny a žalobci tak vůči Ministerstvu financí právo na náhradu škody nesvědčí. Městský soud k tomu dodal, že škoda nemohla vzniknout ani úředním postupem správce daně tím, že řádně neprověřil údaje sdělené daňovým subjektem při registraci, neboť správce daně neměl při své činnosti povinnost kontroly správnosti registrace daňového subjektu označeného jako Jaroslav Zdeněk, a nemohl se tedy dopustit nesprávného úředního postupu. Ve vztahu k Ministerstvu průmyslu a obchodu městský soud v napadeném rozsudku uvedl, že je vázán závazným právním názorem dovolacího soudu, vysloveným shora uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4734/2008, že živnostenský úřad při vydání živnostenského oprávnění na jméno Jaroslav Zdeněk neporušil žádnou z povinností, které jsou mu ukládány zákonnými ustanoveními, neboť zákon mu nestanoví povinnost prověřovat příslušnou os