IV.ÚS 2600/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2600/21 ze dne 9. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele R. J., zastoupeného Mgr. Janem Altem, advokátem, sídlem Havlíčkovo náměstí 512/16, Kutná Hora, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2021 č. j. 7 Tdo 507/2021-2744 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2021 č. j. 13 To 291/2020-2625, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a přiložených podkladů se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře (dále jen "okresní soud") ze dne 17. 9. 2020 č. j. 2 T 5/2019-2567 byl stěžovatel (vedle dalších spoluobviněných) uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, jehož se dopustil ve spolupachatelství s obviněnými P. H. a M. P.. Za uvedený zločin byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků, a současně mu byl uložen peněžitý trest ve výši 300 denních sazeb po 2 000 Kč, celkem tedy 600 000 Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, a trest propadnutí věci, a to finanční částky 166 200 Kč, 2 650 EUR, 770 anglických liber, externího harddisku Samsung, notebooku zn. HP Pavilion, mobilního telefonu zn. Alcatel a micro SD reader včetně micro SD karty. Podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, byla stěžovateli uložena povinnost společně a nerozdílně s dalšími spoluobviněnými nahradit poškozené obchodní společnosti Philip Morris Products SA (dále jen "poškozená") škodu ve výši 831 567 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Nutno dodat, že šlo o v pořadí třetí rozhodnutí okresního soudu v dané věci. První dva odsuzující rozsudky okresního soudu byly Krajským soudem v Praze (dál jen "krajský soud") zrušeny a věc byla vrácena okresnímu soudu k doplnění dokazování. 3. K odvolání stěžovatele krajský soud v záhlaví specifikovaným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 trestního řádu rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. a) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, dále k peněžitému trestu ve výši 200 denních sazeb po 1 000 Kč, celkem 200 000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání šesti měsíců, a k trestu propadnutí věci (specifikace jednotlivých věcí zůstala nezměněna). Rovněž byla stěžovateli podle § 228 odst. 1 trestního řádu uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s dalším spoluobviněnými poškozené na náhradu škody 566 720 Kč a se zbytkem svého nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních (výrok I.). Odvolání poškozené a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře byla podle § 256 trestního řádu zamítnuta (výrok II.). Pro dílčí skutek podrobně specifikovaný ve výroku III. byl stěžovatel předmětné obžaloby zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu. 4. Podle výroku o vině rozsudku krajského soudu se stěžovatel společně se spoluobviněnými P. H. a M. P. dopustili zločinu krádeže zkráceně uvedeno tím, že společným jednáním nejméně dne 11. 1. 2017 a dne 20. 1. 2017 odcizili ke škodě poškozené cigarety tím způsobem, že stěžovatel je zajistil z výroby, uložil je do kartonových krabic a připravil je k odvezení ze skladu náhradních dílů nebo je připravil do plechového skladu náhradních dílů, do něhož měl přístup, následně do areálu poškozené vjel obviněný P. H. jako řidič vozidla Mercedes Sprinter a za přítomnosti obviněného M. P. nacouval ke skladu, kde mu stěžovatel do vozidla naložil odcizené cigarety. Následně obviněný M. P., který u poškozené pracoval na pozici bezpečnostního pracovníka, zajistil, aby vozidlo s cigaretami vyjelo ven z areálu bez provedení výstupní kontroly, přičemž v každém z uvedených dnů naložili do vozidla paletu s nejméně 14 ks kartonových krabic s obsahem vždy nejméně 4600 cigaret, celkem tedy v každém z těchto dvou případů 64 400 cigaret v hodnotě nejméně 283 360 Kč, celkem tedy oběma útoky odcizili cigarety v hodnotě 566 720 Kč. 5. Dovolání stěžovatele podané s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) trestního řádu Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel své dovolání založil především na námitkách proti výroku o vině (konkrétně stěžovatel namítal, že informace o počtu krabic, jejich rozměru a obsahu ve vztahu k jednání dne 11. 1. 2017 v 11:02 hodin nevyplývají z žádného z provedených důkazů), které navazovaly na jeho obhajobu z původního řízení založenou na zpochybnění hodnocení důkazů provedeného obecnými soudy. Nejvyšší soud uzavřel, že šlo o čistě skutkové námitky, které nespadaly pod stěžovatelem formálně deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Dodal, že mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů není extrémní rozpor a že ze souhrnu provedených důkazů bez pochybností vyplývá, že stěžovatel spolu s dalšími obviněnými kradli opakovaně a ve velkém množství cigarety poškozené. Poukázal na odůvodnění rozhodnutí krajského soudu s tím, že množstvím odcizených cigaret se soudy nižších stupňů zabývaly opakovaně, bylo k tomu doplňováno dokazování a ve výsledku bylo i v této dílčí otázce rozhodnuto podle pravidla in dubio pro reo. Za námitky, které nelze podřadit pod žádný ze zákonného katalogu dovolacích důvodů, označil Nejvyšší soud i výtky stěžovatele týkající se trestu propadnutí věci, které stěžovatel formálně podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení a dále namítá, že obecné soudy odůvodnily svá skutková zjištění odkazem na obsah kamerových záznamů a o vyhodnocení obsahu těchto záznamů poškozenou, která se vyjadřovala k počtu a velikosti beden zachycených na kamerových záznamech. Stěžovatel opakovaně tvrdí, že z kamerových záznamů není patrné, kolik a jak velkých krabic bylo ve dnech 11. 1. 2017 a 20. 1. 2017 odcizeno ani co bylo jejich obsahem, že na žádném kamerovém záznamu není zachyceno nakládání čehokoliv do automobilu a že svědecké výpovědi k množství a velikosti krabic nejsou konzistentní. Poukazuje na to, že krabice zachycené na kamerových záznamech dne 11. 1. 2021 v 13:45 hodin nemohly být odcizeny dne 11. 1. 2017 v 11:02 hodin a nemohou se vztahovat ani k jednání ze dne 20. 1. 2017. 7. V další části ústavní stížnosti stěžovatel konstatuje, že Nejvyšší soud svým postupem akceptoval situaci, kdy byl odsouzen za jednání spáchané dne 11. 1. 2017, které mu prokázáno nebylo, a naopak nebyl odsouzen za jednání spáchané dne 12. 11. 2017, které z provedeného dokazování vyplynulo, což považuje za překvapivé. Dále tvrdí, že napadená rozhodnutí jsou nedostatečně odůvodněna a skutkové závěry jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených z