IV.ÚS 2603/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2603/07 ze dne 21. 5. 2008 N 96/49 SbNU 433 K právu obviněného být slyšen v řízení o stížnosti obviněného proti rozhodnutí obecného soudu o vzetí do vazby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 21. května 2008 sp. zn. IV. ÚS 2603/07 ve věci ústavní stížnosti B. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2007 č. j. 67 To 232/2007-73, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení obvodního soudu o vzetí stěžovatele do vazby, za účasti 1. Městského soudu v Praze a 2. Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2007 č. j. 67 To 232/07-73 se ruší, neboť jím a řízením, jež jeho vydání předcházelo, byl porušen článek 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článek 89 odst. 2 Ústavy České republiky. II. V části, v níž ústavní stížnost žádá, aby bylo vysloveno, že vzetím do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 5. 2007 sp. zn. 103 T 90/2007 došlo k porušení čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 písm. c) a odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 1. 10. 2007 a doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 10. 2007 se B. S. (dále jen "stěžovatel" nebo "obviněný") domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 5. 2007 a v záhlaví uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze byl porušen článek 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článek 5 odst. 1 písm. c) a odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2007 nálezem zrušil. II. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 103 T 90/2007 vyplývají následující skutečnosti. 2. Dne 9. 4. 1998 byl stěžovatel rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 uznán pro skutek v rozsudku uvedený vinným trestným činem nedovoleného překročení státní hranice dle ustanovení § 171a odst. 1 a odst. 2 písm. b), c) trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem; současně mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 5. 1998, kdy Městský soud v Praze odvolání stěžovatele jako nedůvodné zamítl. 3. Dne 9. 5. 2007 ve 13:50 hod. v Praze 9 byl stěžovatel kontrolován hlídkou Policie České republiky, přičemž byl zadržen pro podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle ustanovení § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona, neboť na základě výjezdního příkazu ze dne 7. 2. 2006, vydaného v souvislosti s výše zmíněným trestem vyhoštění z České republiky na dobu neurčitou, měl opustit Českou republiku ve lhůtě od 7. 2. 2006 do 8. 3. 2006. 4. Dne 10. 5. 2007 byl stěžovatel Policií České republiky vyslechnut ve zkráceném přípravném řízení (§ 179a-179h tr. řádu). Po sdělení podezření a procesním poučení mj. uvedl, že nežádá tlumočníka ani překlad písemností do mateřského jazyka, a to ani u soudu. Uvedl, že rozumí dobře česky a nežádá vyrozumění konzulárního úřadu (č. l. 10 tr. spisu). V českém jazyce vyhotovené protokoly (č. l. 9-11 tr. spisu), stejně jako plnou moc pro advokáta (č. l. 12 tr. spisu), podepsal. Po provedení výslechu uvedl, že se necítí úplně zdráv; byl převezen k lékařské prohlídce a následně lékařem uznán schopným umístění do zadržovací cely. 5. Dne 11. 5. 2007 byla Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 9 doručena zpráva Policie České republiky z téhož dne o výsledku zkráceného přípravného řízení spolu s návrhem podat návrh na potrestání podezřelého. Téhož dne byl Obvodnímu soudu pro Prahu 9 doručen návrh obvodního státního zástupce na potrestání obviněného pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona a téhož dne se u jmenovaného soudu konalo zjednodušené řízení. Podle záznamu o jeho průběhu na č. l. 46 vyžádaného trestního spisu obviněný po poučení dle § 2 odst. 14 a § 28 odst. 2 tr. řádu uvedl, že česky nerozumí, žádá účast tlumočníka u dnešního jednání do hindského jazyka a nežádá překlad soudních rozhodnutí do svého rodného jazyka. Po poučení dle § 33 odst. 1, § 92 odst. 2 a § 95 odst. 2 tr. řádu uvedl, že poučení porozuměl, vypovídat bude a s ustanoveným obhájcem souhlasí. Nato bylo prohlášeno usnesení, kterým byl obviněný vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu za užití § 68 odst. 3 písm. e) tr. řádu. Řízení bylo odročeno na neurčito za účelem zajištění tlumočníka. 6. Proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 o vzetí do vazby ze dne 11. 5. 2007 obviněný podal stížnost bezprostředně po jeho vyhlášení. V dodatečném odůvodnění, jež bylo obvodnímu soudu doručeno dne 11. 6. 2007, namítl, že vydání rozhodnutí nepředcházel postup vyžadovaný zákonem, odrážející principy článku 5 odst. 1, 2 a 4 Úmluvy; zejména nebyl soudem vyslechnut ani jinak soud nezjistil jeho stanovisko k věci. Je pravda, že v úvodu hlavního líčení uvedl, že trvá na účasti tlumočníka a že nerozumí dostatečně českému jazyku. Tato skutečnost vedla k odročení hlavního líčení. Je otázkou, do jaké míry lze v takovém případě vůbec vzít obviněného do vazby (když podmínkou je i informace o důvodech zbavení svobody podaná v jazyce, jemuž zadržený rozumí ve smyslu čl. 5 odst. 2 Úmluvy). Za situace, kdy samosoudce dospěl k závěru, že není možný jeho výslech, nic nebránilo, aby alespoň dotazy na obhájce zjistil stanovisko obhajoby ohledně existence důvodů vazby. Usnesení o vzetí do vazby není dostatečně odůvodněno. Největším věcným pochybením soudu však byla aplikace § 68 odst. 3 písm. e) tr. řádu, jež byla rozporná s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 198/04 ze dne 20. 5. 2004 (N 73/33 SbNU 225). 7. Městský soud v Praze v neveřejném zasedání dne 25. 6. 2007 stížnost obviněného proti usnesení obvodního soudu ze dne 11. 5. 2007 o jeho vzetí do vazby jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že bylo v zájmu obviněného, aby se - když byl na svobodě - snažil doklady potřebné k vycestování obstarat. Tím, že se o to nestaral a neoprávněně se zdržoval na území České republiky, je dána důvodná obava, že se bude skrývat, neboť navíc na území České republiky nemá trvalý pobyt a pracuje pouze brigádně. V takovém případě by pokračoval v trestné činnosti, pro kterou na něho byl podán návrh na potrestání. K námitce obviněného, že nebyl řádně vyslechnut, stížnostní soud uvedl, že z jeho výpovědi na policii jednoznačně vyplynulo, že tlumočníka nežádal a že souhlasil, aby úkony přípravného řízení byly konány. V tomto směru pak jeho jednání u obvodního soudu lze považovat za jistou obstrukci, aby jeho věc nemohla být projednána a tím bylo dosaženo propuštění na svobodu. Jeho námitka z toho důvodu nemohla obstát. 8. Opatřením ze dne 30. 7. 2007 soud přibral tlumočníka z jazyka hindského (pandžábského). 9. Dne 22. 8. 2007 byl obviněný uznán obvodním soudem pro skutek rozsudkem popsaný vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. 10. Městský soud v Praze ve veřejném zasedání dne 17. 10. 2007 k odvolání obviněného rozsudek obvodního soudu ze dne 22. 8. 2007 zrušil v celém rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Téhož dne jmenovaný soud obviněného propustil z vazby na svobodu. V odůvodnění mj. uvedl, že po přezkoumání důvodů vazby neshledal jejich další trvání, neboť obviněný je v případě uznání viny žalovaným trestným činem ohrožen trestem odnětí svobody v trvání nejvýše 6 měsíců. Vzhledem k nutnosti poměrně rozsáhlého doplnění dokazování je nepochybné, že ve věci nebude možné rozhodnout do 9. 11. 2007, kdy uplyne půlroční vazba, která je v dané věci s ohledem na hrozící trest vazbou maximální. 11. Obviněný byl propuštěn z výkonu vazby na svobodu dne 17. 10. 2007 ve 12:30 hod. III. 12. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými usneseními a omezením osobní svobody z nich plynoucím byl porušen článek 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny a článek 5 odst. 1 písm. c) a odst. 3 Úmluvy. Uvedl, že v ústavní stížnosti nepolemizuje se způsobem posouzení existence vazebních důvodů obecnými soudy, byť je toho názoru, že i v tomto směru se postupy obou soudů dotýkají hranic ústavnosti. Za zásadní považoval skutečnost, že soud prvního stupně rozhodl o jeho vzetí do vazby bez předchozího výslechu, aniž by sdělil, že se chystá o vazbě roz