IV.ÚS 2611/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2611/20 ze dne 22. 12. 2020 N 235/103 SbNU 398 Porušení práv rodiče a nezletilého neupravením jejich vzájemného styku soudem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele O. P., zastoupeného Mgr. Annou Jirotkovou, advokátkou, sídlem Moravská 924/6, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2020 č. j. 101 Co 71/2020-182, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a 1. L. P., zastoupené Mgr. Alenou Rampasovou, advokátkou, sídlem Hluboká 1336/55, Plzeň, a 2. nezl. T. P., právně zastoupeného Městským úřadem Beroun, Odborem sociálních věcí a zdravotnictví, sídlem Husovo náměstí 68/1, Beroun, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. července 2020 č. j. 101 Co 71/2020-182 byla porušena práva stěžovatele a 2. vedlejšího účastníka podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právy 2. vedlejšího účastníka podle čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. II. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, když tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 odst. 1 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, předložených podkladů a vyžádaného spisu vedeného u Okresního soudu v Berouně (dále též jen "okresní soud") pod sp. zn. 25 P 113/2019 se podává, že okresní soud rozhodl rozsudkem ze dne 9. 12. 2019 č. j. 25 P 113/2019-100 o návrhu stěžovatele (dále též "otec") na změnu výchovy 2. vedlejšího účastníka (dále též "nezletilý") tak, že ho svěřil do střídavé péče obou rodičů, kdy do péče první vedlejší účastnice (dále též "matka") byl svěřen na sudý kalendářní týden od pondělí 8.00 hodin do následujícího pondělí do 8.00 hodin a do péče otce byl svěřen na lichý kalendářní týden od pondělí 8.00 hodin do následujícího pondělí do 8.00 hodin. Bylo stanoveno, že rodiče si nezletilého předají vždy v předškolním či školním zařízení, a to každé pondělí v 8.00 hodin v místě bydliště toho z nich, jehož péče bude začínat, a že není-li možné předání v předškolním nebo školním zařízení, rodiče si nezletilého předají v místě bydliště toho z nich, jehož péče aktuálně končí, a to ve stejný den a hodinu. Matce byla uložena povinnost na výživu nezletilého přispívat částkou 1 000 Kč měsíčně a otci byla stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 4 000 Kč měsíčně. Uvedeným rozsudkem byl změněn rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 3. 2018 č. j. 25 Nc 2195/2017-51 a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že po provedeném dokazování je zřejmé, že modelu střídavé péče v zásadě nic nebrání. Oba rodiče i kolizní opatrovník zřetelně potvrdili, že vztah nezletilého k oběma rodičům je kladný. Za primární důvod daného rozhodnutí považoval okresní soud fakt, že rodiče v době rozhodování soudu model střídavé péče již uplatňovali, byť v poněkud nestandardním rozsahu (nezletilého si předávali zpravidla 2x týdně). Takto časté předávání podle názoru okresního soudu nebylo v zájmu nezletilého, ale ani rodičů. Okresní soud shledal, že oba rodiče jsou schopni péči o nezletilého řádným způsobem zajistit a oba mají shodná rodičovská práva. Přitom vzdálenost bydlišť obou rodičů podle okresního soudu model střídavé péče jedině podporuje. V místě bydliště každého z rodičů nezletilý docházel do mateřské školy, čímž bylo jeho předškolní vzdělávání náležitě zajištěno. Pro model střídavé péče hovořil i výsledek pohovoru, který s nezletilým provedl kolizní opatrovník a ze kterého vyplynulo, že sám nezletilý by si přál být v péči každého z rodičů rovným dílem. Stanovením, že rodiče si nezletilého budou předávat prostřednictvím předškolního zařízení, měly být podle okresního soudu eliminovány konflikty mezi rodiči, což by neplatilo v případě svěření dítěte do péče jednoho z rodičů. Dodal, že neprokázáno zůstalo tvrzení matky, že by se otec nezletilému nevěnoval po citové stránce. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala 1. vedlejší účastnice odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem ze dne 14. 7. 2020 č. j. 101 Co 71/2020-182 tak, že rozsudek okresního soudu změnil a nezletilého svěřil do výlučné péče matky s tím, že otci byla uložena povinnost s účinností od 1. 2. 2020 přispívat na výživu nezletilého částkou 7 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky a s účinností od právní moci daného rozsudku nadále částkou 10 000 Kč měsíčně. Matce byla uložena povinnost s účinností od 1. 2. 2020 do právní moci rozsudku přispívat na výživu nezletilého částkou 1 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce. Dále bylo stanoveno, že nedoplatek na výživném za dobu od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 24 000 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky ve lhůtě do 31. 8. 2020 a nedoplatek na výživném za dobu od 1. 2. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 5 000 Kč je matka povinna zaplatit k rukám otce ve lhůtě do 31. 8. 2020. Ve výroku o změně rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 3. 2018 č. j. 25 Nc 2195/2017-51 byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. V odůvodnění krajský soud uvedl, že původním rozhodnutím byl nezletilý svěřen do společné péče obou rodičů, která spočívala v tom, že rodiče si s ohledem na vzdálenost svých bydlišť nezletilého střídali v nepravidelných intervalech, ke střídání nezletilého docházelo zpravidla 2x týdně. Oba rodiče se shodli na tom, že časté střídání nezletilého zatěžuje, nicméně na další formě péče o nezletilého se neshodli, vztahy mezi nimi jsou konfliktní. Otec navrhl svěření nezletilého do střídavé péče se střídáním po týdnu, matka střídavou péči odmítla, akcentujíc, že nezletilému střídání prostředí vadí, měl by mít zachováno jedno výchovné prostředí, navštěvovat jednu mateřskou školku. Nezletilý při pohovoru s kolizním opatrovníkem provedeném dne 1. 11. 2019 sdělil, že se mu líbí v obou mateřských školách, že se těší na maminku i na tatínka a chtěl by u nich být stejně dlouho. Na základě návrhu otce na svěření nezletilého do střídavé péče obou rodičů byl proveden opakovaný pohovor s nezletilým dne 9. 7. 2020 v místě bydliště matky kolizním opatrovníkem. Nezletilý uvedl, že se nechce střídat a nechce, aby se to táta dozvěděl, protože by se zlobil. Nebaví ho jezdit sem a tam, je to daleko, přál by si být déle u mámy a chvíli u táty. Přál by si mít jednu školku. Nezletilý podle krajského soudu své stanovisko vyjádřil po své vlastní zkušenosti se střídavou péčí, kterou oba rodiče praktikovali od 16. 4. 2020 na základě předběžného opatření. Dále krajský soud uvedl, že aktuálně matka s nezletilým bydlí v rodinném domě jejího přítele v B., což je vzdáleno od místa bydliště otce cca 80 km. Její partner má jednu vyživovací povinnost, syna ve věku 16 let. Otec nadále žije v rodinném domě v M., v původním bydlišti obou rodičů a nezletilého, nyní s manželkou, se kterou se dne 13. 12. 2019 oženil. Nynější manželka stěžovatele nemá žádnou vyživovací povinnost. Krajský soud přihlédl k přání nezletilého, který si již vyzkoušel, v důsledku neschopnosti rodičů domluvit se na další péči o něj, různé způsoby střídání u každého z nich, a uzavřel, že vzhledem k nízkému věku nezletilého je pro něj aktuálně nejvhodnější péče matky, která byla od narození ve funkci hlavního pečovatele, maje za to, že při stejném podílu rodičů na výchově by bylo poloviční zastoupení matky předčasné. Dodal, že nezletilý potřebuje její snadnou dostupnost, k čemuž v případě, že je nezletilý u otce, nedochází, neboť vysloví-li nezletilý přání, že by chtěl zavolat mamince, otec to odmítá. Snadná dostupnost matky je nezletilému zdrojem bezpečí a jistoty. Krajský soud přisvědčil i argumentaci, že by nezletilý měl navštěvovat pouze jednu mateřskou školu, neboť od září 2020 se stane předškolákem, a že není v jeho zájmu, aby jeho předškolní vzdělávání bylo tříštěno. Ze všech těchto důvodů rozhodl o svěření nezletilého do výlučné péče matky s tím, že otci byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého, dále rozhodl o povinnosti matky přispívat otci výživným