IV.ÚS 2612/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2612/22 ze dne 10. 1. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti Pavla Kica, zastoupeného Mgr. Václavem Píchou, advokátem, sídlem Sladkovského 51, Jičín, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2022 č. j. 20 Co 136/2022-155, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Veroniky Kouklové, zastoupené JUDr. Jiřím Bláhou, advokátem, sídlem Poděbradova 54, Lomnice nad Popelkou, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 9. 2022, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně (dále jen "okresní soud") ze dne 18. 3. 2022 č. j. 7 C 208/2020-119 bylo k žalobě stěžovatele o vypořádání společného jmění manželů podle § 740 občanského zákoníku rozhodnuto, že se mu ze zaniklého společného jmění manželů přikazuje k úhradě dluh ze smlouvy o úvěru "PRESTO Půjčka" č. 2018_CZ_00030829 uzavřené dne 8. 3. 2018 (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli vypořádací podíl ze zaniklého společného jmění manželů ve výši 283 140,07 Kč, jež jako celek odpovídá součtu poloviny částky, kterou stěžovatel od zániku společného jmění manželů dne 6. 12. 2018 do 28. 2. 2022 na úvěr zaplatil, a poloviny částky, kterou ještě od 1. 3. 2022 zaplatí (výrok II.). Vedlejší účastnici byla také uložena povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 119 360 Kč (výrok III.). Zatímco stěžovatel od počátku řízení tvrdil, že dluh z uvedené smlouvy o úvěru byl součástí společného jmění manželů, kterou je třeba vypořádat, vedlejší účastnice to popírala. Okresní soud měl nicméně za prokázané, že smlouva o úvěru byla uzavřena stěžovatelem i vedlejší účastnicí ještě za trvání jejich manželství. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení použil § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzované věci bylo mezi stranami sporné, zda do vypořádání společného jmění manželů spadá dluh z úvěrové smlouvy. Protože právě stěžovatel byl ve věci zcela úspěšný, má vůči vedlejší účastnici nárok na náhradu nákladů řízení. 3. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 28. 6. 2022 č. j. 20 Co 136/2022-155 změnil rozsudek okresního soudu tak, že dluh ze smlouvy o úvěru, včetně jeho příslušenství, vyplývající ze zaniklého společného jmění manželů přikázal k úhradě stěžovateli i vedlejší účastnici rovným dílem (výrok I. bod 1). Vedlejší účastnici bylo uloženo zaplatit stěžovateli vypořádací podíl 176 841 Kč, jež představovala jednu polovinu jím prokázaných, dosud uhrazených úvěrových splátek za dobu od 6. 12. 2018 do 15. 6. 2022 (výrok I. bod 2). Žádnému z účastníků řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem (výrok I. bod 3) ani na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl krajský soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Přihlédl jednak k částečnému výslednému úspěchu obou účastníků ve věci samé, neboť vypořádání společného dluhu ve výsledku nedopadlo podle představ a návrhů žádného z nich (stěžovatel původně požadoval zaplacení vypořádacího podílu ve výši 375 547,80 Kč), jednak k tomu, že řízení o vypořádání společného jmění manželů je - stejně jako řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví - řízením, v němž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky a soud není vázán jejich návrhy. Je proto spravedlivé, aby každý z účastníků sám nesl své náklady takovéhoto řízení podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu a nebyl povinen hradit náklady jiného účastníka, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, případně by došlo k zamítnutí žaloby apod. III. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel považuje odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu za zjednodušující, mechanické a formalistické, nepřiléhající projednávané věci a nemající ani oporu v odkazované judikatuře Ústavního soudu. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastnice se po rozpadu manželství odmítla podílet na úhradě dluhu, musel stěžovatel podat žalobu a v ní tvrdit a prokázat, že jde o závazek spadající do společného jmění manželů. Pro stanovisko vedlejší účastnice tak muselo být vedeno zdlouhavé důkazní řízení, v němž proběhly i výslechy zaměstnankyň banky, která úvěr poskytla, a byla sporována pravost podpisu vedlejší účastnice na úvěrové smlouvě z její strany. Postup vedlejší účastnice lze hodnotit jako zjevně neúspěšné uplatňování práva. Napadený rozsudek nereflektoval specifika věci a jeho odůvodnění bylo založeno na holém a paušálním odkazu na vybraná rozhodnutí Ústavního soudu. Ústavní soud přitom uvedl, že zpravidla nelze použít zásadu úspěchu ve věci, je-li vlastní výsledek řízení spíše v dikci soudu, který ji konstruuje podle předem stanoveného zákonného postupu. I v těchto případech Ústavní soud klade důraz na nezbytnost zkoumání také průběhu řízení, jakož i poměrů před vlastním zahájením řízení, kdy pro širší skutečnosti konkrétní věci bude nejen možné, ale nezbytné přiznat některé ze stran sporu právo na náhradu nákladů řízení, aby bylo dosaženo rozumného a zejména spravedlivého uspořádání a zadostiučinění. Posuzovaná věc se diametrálně liší co do vlastního obsahu sporu a zejména se vymyká přístup a chování vedlejší účastnice, která z dané věci učinila prakticky sporné řízení o zaplacení plnění. Právě proto okresní soud rozhodl o přiznání náhrady nákladů ve prospěch stěžovatele. 5. S poukazem na některé nálezy Ústavního soudu stěžovatel uvedl, že Ústavní soud vytvořil poměrně přehlednou konstrukci vyvažující střet vzájemných práv spoluvlastníků. V drtivé většině případů žalob na vypořádání podílového spoluvlastnictví, případně společného jmění manželů, bude jistě možné převzít a přijmout závěr o tom, že náhrada nákladů řízení nenáleží žádnému z účastníků řízení a takový závěr bude mít oporu v označené rozhodovací praxi Ústavního soudu. Od těchto "učebnicových řízení" nutno ovšem odlišovat řízení, která se pro svou povahu, širší skutečnosti věci nebo pro excesivní postup jednoho z účastníků zcela vymykají. Právě v těchto případech je nezbytné rovněž dostát závěrům Ústavního soudu, tedy s přihlédnutím k těmto specifikům odůvodněně rozhodnout o přiznání náhrady nákladů jednomu z účastníků řízení. IV. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 6. Soudce zpravodaj si pro účely tohoto řízení vyžádal spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 7 C 208/2020 a vyzval účastníka a vedlejší účastnici řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. 7. Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 25. 10. 2022 uvedl, že ústavní stížnost směřuje jen do nákladových výroků napadeného rozsudku, a nikoli do výroků ve věci samé. Nelze souhlasit se stěžovatelem v tom, že ten měl ve věci plný procesní úspěch, ani že nákladové výroky jsou odůvodněny jen holou citací právních předpisů a judikatury. Naopak krajský soud při svém rozhodování jednak výslovně zdůraznil, že vypořádání společného jmění manželů ve výsledku nedopadlo podle představ a návrhů žádného z účastníků (ať již co do způsobu vypořádání či výše vypořádacího podílu) a jednak důsledně vycházel z aktuální judikatury Ústavního soudu o nákladech řízení, jde-li o řízení, v němž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahů mezi účastníky a soud není vázán jejich návrhy (včetně řízení o vypořádání společného jmění manželů). Napadený rozsudek netrpí vytýkanými ústavněprávními nedostatky. Ústavní stížnost by měla být odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. 8. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření doručeném dne 21. 11. 2022 odmítla názor, že se dopustila zjevně bezúspěšného uplatňování práva (či dokonce zneužití práva), směřujícího k prodloužení řízení a navýšení nákladů stěžovatele. Její procesní postoj a chování v průběhu řízení nemůže být hodnocen k její tíži. Stěžovatel jako žalobce navrhoval, aby okresní soud uložil vedlejší účastnici zaplatit částku 371 828,75 Kč. Při jednání před odvolacím soudem zase učinil návrh, aby jí byla uložena povinnost zaplatit částku 375 547,80 Kč. Napadené rozhodnutí ovšem obsahuje výrok o je