IV.ÚS 2616/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2616/23 ze dne 24. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. et Bc. Romana Šiguta, zastoupeného JUDr. Ing. Lukášem Pletichou, advokátem, sídlem Průmyslová 1631/4, Jablonec nad Nisou, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. července 2023 č. j. 3 Ads 158/2021-50 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2021 č. j. 5 Ad 3/2018-93, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení a náměstka ministra vnitra pro státní službu, sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv plynoucích z čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále z čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny, dále z čl. 79 odst. 2 Ústavy, čl. 21 odst. 4 a čl. 28 Listiny, příp. z čl. 3 odst. 3, čl. 10 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") domáhal zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 24. 11. 2017 č. j. MV-111492-4/OSK-2017 zamítající jeho odvolání a potvrzující rozhodnutí státního tajemníka Ministerstva dopravy (dále jen "služební orgán I. stupně") ze dne 10. 8. 2017 č. j. 4/2017-600-TAJ/25, kterým bylo postupem podle § 61 odst. 1 písm. d) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen "služební zákon"), rozhodnuto o převedení stěžovatele na služební místo "ředitel Ústředního inspektorátu s výkonem služby v Drážní inspekci" (I. výrok) a stěžovatel byl zařazen do 13. platové třídy a byl mu určen plat v konkrétně uvedené výši (II. výrok). Městský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (I. výrok) a rozhodl o nákladech řízení a vrácení soudního poplatku (II. a III. výrok). Podle zjištění městského soudu zastával stěžovatel od roku 2006 funkci představeného služebního úřadu - generálního inspektora Drážní inspekce (dále jen "generální inspektor") a dne 6. 11. 2014 (tj. dnem nabytí účinnosti některých ustanovení služebního zákona) se jeho služební poměr podle § 188 odst. 1 služebního zákona stal služebním poměrem na dobu neurčitou. Ačkoliv nabytím účinností přechodných ustanovení služebního zákona vznikl vedoucím a představeným služební poměr na dobu neurčitou, jejich zařazení na služebních místech bylo ze zákona omezeno do obsazení daného služebního místa na základě výběrového řízení, vyhlášeného na základě přechodných ustanovení služebního zákona. V posuzovaném případě bylo proto na služební místo generálního inspektora vyhlášeno výběrové řízení (do něhož se přihlásil také stěžovatel), na jehož základě byl generálním inspektorem jmenován Mgr. Jan Kučera. Funkci generálního inspektora proto stěžovatel (jako uchazeč, jenž nevyhrál výběrové řízení) pozbyl ke dni 30. 6. 2016 (na služební místo generálního inspektora byl ke dni 1. 7. 2016 jmenován Mgr. Jan Kučera). Jelikož bylo služební místo stěžovatele nově obsazeno na základě výběrového řízení, byl stěžovatel rozhodnutím služebního orgánu I. stupně - byť až druhým v pořadí - převeden na služební místo ředitele Ústředního inspektorátu s výkonem služby v Drážní inspekci. Ke stěžovatelovým námitkám městský soud konstatoval, že v žalobě stěžovatel uvedl jen obecné námitky, a proto soudu nezbylo, než se jimi zabývat v odpovídající míře obecnosti, neboť soud není oprávněn za žalobce domýšlet žalobní argumentaci, nebo ji jakkoli dotvářet, přičemž zjistil, že vedlejší účastník se odvolacími námitkami řádně zabýval. K námitkám uvedeným stěžovatelem až v jeho replice ze dne 4. 2. 2021 soud z důvodu koncentrace řízení nemohl přihlížet, a proto k nim také neprováděl stěžovatelem navrhované dokazování (tyto námitky se přitom týkaly zejména průběhu a přípravy výběrového řízení, v němž stěžovatel nebyl úspěšný). 3. Následnou stěžovatelovu kasační stížnost Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok). Také podle Nejvyššího správního soudu stěžovatelem podaná žaloba obsahovala veskrze obecnou argumentaci, a to dokonce do té míry, že byla na hranici projednatelnosti. Současně aproboval postup městského soudu, který nevydal výzvu k odstranění vad žaloby podle § 37 odst. 5 soudního řádu správního z důvodu, že v textu žaloby přece jen rozeznal jednu projednatelnou žalobní námitku - nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Konkrétní námitky doplněné stěžovatelem až dne 4. 2. 2021 týkající se zejména výběrového řízení na služební místo vedoucího služebního úřadu - generálního inspektora Drážní inspekce nelze ani podle Nejvyššího správního soudu považovat za rozvinutí již dříve uplatněných žalobních bodů. Proto se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěrem městského soudu v tom, že teprve v únoru 2021 doplněnou argumentací se soud v řízení o žalobě již nemohl zabývat, a proto nepochybil, neprováděl-li ke stěžovatelovým námitkám dokazování. Toto zjištění mělo za následek, že ani Nejvyšší správní soud se nemohl zabývat tou částí stěžovatelovy argumentace, kterou stěžovatel řádně a včas v řízení před městským soudem neuplatnil, ač mu v tom nic nebránilo. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel namítá, že byl nezákonně zbaven své funkce, z čehož dovozuje, že proti němu byla uplatněna veřejná moc způsobem překračujícím meze dané ústavním pořádkem k jejímu výkonu; v této souvislosti odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. II. ÚS 53/06 (N 159/42 SbNU 305) a ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 8/16 (N 229/87 SbNU 735; 26/2018 Sb.). Stěžovatel v ústavní stížnosti setrvává na stanovisku, že k jeho převedení došlo na základě nezákonného výběrového řízení, které bylo zpochybněno již jmenováním státního tajemníka Čočka. Stěžovatel v návaznosti na výběrové řízení namítal vady změn systemizace služebních míst a není podle něj jasné, která ustanovení zákona o státní službě mají být na výběrové řízení pro služební místo generálního inspektora Drážní inspekce použita. 5. Služební orgán I. stupně podle stěžovatele účelově manipuloval se správním spisem souvisejícím s výběrovým řízením, když do něho dodatečně, teprve na základě námitek stěžovatele, doplňoval potřebné dokumenty a důkazy. Tento vadný postup nenapravily ani správní soudy, když posoudily stěžovatelovu rozvíjející argumentaci jako nové žalobní námitky. Správní soudy nesprávně použily rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010 č. j. 4 As 3/2008-78 a ze dne 9. 11. 2017 č. j. 10 Ads 316/2016-50 a nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2016 sp. zn. II. ÚS 2732/15 (N 6/80 SbNU 65). Stěžovatel k průběhu výběrového řízení namítal, že před vydáním rozhodnutí ve výběrovém řízení mu nebyla dána možnost, aby se vyjádřil k podkladům, ze kterých se během výběrového řízení vycházelo. Takovým postupem bylo porušeno nejen jeho právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu), ale také právo na nerušený výkon veřejné funkce. Správní soudy se také nevypořádaly s jeho odkazem na nález ze dne 16. 2. 1995 sp. zn. III. ÚS 61/94 (N 10/3 SbNU 51). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podús