IV.ÚS 2620/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2620/23 ze dne 16. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele T. U., t. č. ve Vazební věznici Praha Pankrác, zastoupeného Mgr. Radkem Jilgem, advokátem, sídlem Ladova 2044/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 393/2023-3875 ze dne 31. května 2023, výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 15 To 66/2022-3660 ze dne 7. října 2022 a rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 2 T 11/2021 ze dne 10. června 2022 v části, v níž rozhodl o stěžovatelově vině pod bodem I. a v celém výroku o trestu, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v napadeném rozsudku shledal stěžovatele vinným ze dvou trestných činů. Za ně byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, trestu propadnutí věcí podle specifikace v rozsudku a současně mu bylo uloženo i ochranné opatření zabrání věcí specifikovaných v rozsudku. Porušení svých základních práv stěžovatel spojuje jen s odsouzením za skutek, který byl vymezen pod bodem I. rozsudku městského soudu. Skutek vymezený pod bodem I. rozsudku městského soudu spočívá v tom, že stěžovatel neoprávněně prodal a pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku (konkrétně kokain, konopí, extázi/MDMA a pervitin/metamfetamin) ve značném rozsahu, čímž spáchal zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 a odst. 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 2. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným rozsudkem k odvolání státního zástupce v neprospěch stěžovatele zrušil rozsudek městského soudu v části týkající se stěžovatele ve výroku o vině pod bodem I. a v celém výroku o uloženém trestu a ochranném opatření a rozhodl sám (výrok I.), dále doplnil chybějící výrok o zproštění obžaloby druhého obžalovaného (výrok II.) a zamítl odvolání stěžovatele a třetího obžalovaného (výrok III.). Ve výroku I. sám rozhodl tak, že stěžovatel spáchal zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1 a odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, za což (ve spojení se skutkem pod bodem II.) stěžovateli uložil úhrnný trest odnětí svobody v délce osmi let spolu s trestem propadnutí věcí a nařídil ochranné opatření zabrání věcí. Podle názoru vrchního soudu městský soud skutek pod bodem I. nesprávně kvalifikoval. Ke zpřísnění kvalifikace a souvisejícímu zvýšení trestu přistoupil vrchní soud proto, že na množství jednotlivých druhů drog, s nimiž stěžovatel nakládal, nelze hledět izolovaně, ale v jejich souhrnu. Stěžovatel jinému přenechal 785,7 g kokainu a držel kokain s 49,02 g účinné látky, což naplňuje ze dvou třetin hranici velkého rozsahu stanoveného podle judikatury Nejvyššího soudu. U pervitinu byl velký rozsah naplněn z více než poloviny (269,53 g účinné látky). Už to v souhrnu představuje velký rozsah, k čemuž však ještě přistupuje nakládání s extází a konopím, ačkoli jejich množství bylo zanedbatelné. 3. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád") jako zjevně neopodstatněné. Námitky týkající se porušení zásady obžalovací a změny právní kvalifikace označil za ryze procesního charakteru. Jednání stěžovatele popsané pod bodem I. obžaloby bylo kvalifikováno jako zvlášť závažný zločin podle § 283 odst. 1 a odst. 3 písm. c) trestního zákoníku [a dokonce podle § 283 odst. 4 písm. c) trestního zákoníku] už v počátku trestního stíhání, kdy skutek podle popisu zahrnoval i dovoz omamné látky ze Španělského království. Ačkoli byla tato část jednání z výroku o vině vypuštěna pro zánik trestnosti, měl stěžovatel dostatečný prostor se k právní kvalifikaci vyjádřit a oponovat jí. Postup vrchního soudu nemohl ani porušit zákaz reformationis in peius, neboť státní zástupce podal odvolání v neprospěch stěžovatele. 4. Vrchní soud nepochybil ani tím, jak stanovil rozsah trestné činnosti. Nevycházel pouze z množství distribuovaného kokainu, který se svou celkovou hmotností bezprostředně blížil hranici velkého rozsahu určené podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 ze dne 13. 3. 2014 (zveřejněného pod č. 15/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ve spojení s usnesením velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 ze dne 27. 2. 2013 (zveřejněného pod č. 44/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Primárním kritériem je množství účinné látky. Sekundárně, nelze-li účinnou látku zjistit, se rozsah určuje pomocí celkového množství drogy, s níž pachatel nakládal. Určení rozsahu však nelze redukovat jen na množství vyrobené či distribuované drogy. U hraničních hodnot proto přistupují i terciální kritéria, jako jsou výše utržené úplaty, okruh osob, jimž byla distribuována, intenzita újmy, doba spáchání skutku apod. Izolovaně nahlíženo, při posouzení podle primárního nebo sekundárního kritéria stěžovatel u žádného druhu drogy nenakládal s množstvím postačujícím pro závěr o velkém rozsahu spáchaného trestného činu. U kokainu však šlo o hraniční závěr (do splnění sekundárního kritéria pro velký rozsah chybělo 53,5 g z 1 000 g), a proto vrchní soud zohlednil v rámci terciálních kritérií zejména skutečnost, že stěžovatel distribuoval a pro jiného držel rovněž další druhy omamných a psychotropních látek. V případě pervitinu šlo o množství, které by s ohledem na obsah účinné látky samo naplňovalo z poloviny velký rozsah. Dále šlo o konopí a extázi v množství nikoli nezanedbatelném. Terciální kritéria tak byla naplněna natolik intenzivně, že závěr o velkém rozsahu obstojí, ačkoli se vrchní soud nevěnoval hodnocení dalších okolností. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel spatřuje porušení svého práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; dále jen "Listina") a práva na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny) v tom, že vrchní soud až v samém závěru veřejného zasedání při vynesení rozsudku zpřísnil právní kvalifikaci skutku, o němž rozhodl městský soud pod bodem I. Překvalifikování skutku bylo pro stěžovatele překvapivé; nepředcházelo mu upozornění, které by mu poskytlo příležitost vést odpovídajícím způsobem svoji obhajobu. Tímto vrchní soud dovršil nepřehledné vymezení skutku a jeho právní kvalifikace, provázející trestní stíhání od samého počátku. Takové porušení obžalovací zásady (§ 2 odst. 8 trestního řádu) znemožnilo stěžovateli účinnou obhajobu. 6. Stěžovatel dále namítl, že se obecné soudy dostatečně nevěnovaly zjištění a zhodnocení dalších podstatných okolností trestného činu, což ostatně Nejvyšší soud připustil v bodě 42 svého usnesení. Na rozdíl od Nejvyššího soudu má ovšem stěžovatel za to, že tento postup je nutné hodnotit jako porušení práva na soudní ochranu. Rozhodnutí o vině a trestu totiž vyžaduje zhodnocení všech relevantních okolností, ať už svědčí ve prospěch, nebo neprospěch obžalovaného. 7. Nejvyšší soud také nesprávně uvedl, že stěžovatel neoprávněně nakládal s marihuanou a extází a distribuoval je, a to v množství "nikoli zanedbatelném", čímž podpořil závěr o velkém rozsahu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy. Skutečnost, že nakládal s těmito látkami, nadto v množství nikoli zanedbatelném, však nebyla u nižších soudů prokázána a ani Nejvyšší soud dokazování neprovedl. 8. Stěžovatel zpochybnil závěry vrchního soudu i ve vztahu k množství distribuovaného a přechovávaného kokainu. Soudy nemají oporu pro odhady, že množství účinné látky v již distribuovaném kokainu bylo stejné, či dokonce vyšší než v kokainu zajištěném ve stěžovatelově domově. V souhrnu tak má stěžovatel za to, že závěr městského soudu o značném rozsahu spáchaného trestného činu byl správný, zatímco závěr vrchního soudu o velkém rozsahu nesprávný. 9. Navíc obecným soudům vytkl, že při stanovení druhu a výměry trestu přihlédly ke skutečnosti, že byl již v minulosti odsouzen za spáchání trestného činu, ačkoli toto odsouzení (v roce 1995) již bylo zahlazeno (v roce 2007). Zdůraznil, že tento trestný čin spáchal ve věku blízkém věku mladistvého a od té doby prošel duševním a osobnostním vývojem a vedl řádný život, o čemž svědčí mimo jiné jeho stabilní rodinné zázemí. III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní stížnost byla podána včas stěžovat