IV.ÚS 2629/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2629/23 ze dne 10. 12. 2024 Naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu porušení tajemství dopravovaných zpráv   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje), soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele J. J., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4 - Krč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2023 č. j. 6 Tdo 27/2023-551, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2022 č. j. 5 To 174/2022-507 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. května 2022 č. j. 8 T 82/2019-480, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 8 odst. 2, čl. 17, čl. 18 a čl. 21 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem (v pořadí třetím) uznal stěžovatele vinným přečinem porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a upustil od uložení souhrnného trestu, neboť měl za to, že trest uložený stěžovateli rozsudkem obvodního soudu ze dne 10. 6. 2021 sp. zn. 9 T 130/2019, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 7. 9. 2021 sp. zn. 67 To 269/2021 je dostatečný. Dále mu podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, uložil povinnost nahradit poškozené Hygienické stanici hlavního města Prahy (dále jen "poškozená") škodu ve výši 21 780 Kč s příslušenstvím. Uvedeného přečinu se stěžovatel podle závěrů obvodního soudu dopustil tím, že dne 21. 1. 2019 v 8:18 hodin z přesně nezjištěného místa za účelem poškození Z. J. (dále jen "J."), pověřené zastupováním ředitele poškozené, ohrožením jejího působení a její pracovní pozice, a to za účelem obsazení místa osoby pověřené zastupováním ředitele poškozené osobou, která by mu vyhovovala z jeho osobních důvodů, když byl rozhodnutím státního tajemníka v Ministerstvu zdravotnictví (dále jen "ministerstvo") ze dne 12. 10. 2018 zproštěn výkonu služby na služebním místě vrchní rada, vedoucí služebního úřadu - ředitel poškozené, a to do skončení jeho trestního stíhání v jiné trestní věci, odeslal předsedovi vlády Ing. Andreji Babišovi, ministru zdravotnictví Mgr. et Mgr. Adamu Vojtěchovi a státnímu tajemníkovi RNDr. Josefu Postráneckému ze svého e-mailu zprávu nazvanou "otevřená výzva k zastavení nezákonného postupu J. na MSHMP". V textu e-mailu mimo jiné uvedl: "Nadto se dále dne 7. 1. 2018 písemně obrátila J. na MZ ČR na sekci hlavní hygieničky s dotazem (až po své dovolené, proto to zpoždění), že má firmu, která udělá ten požadovaný audit za 2 roky zpětně a zároveň se přímo táže MZ ČR, Paní inženýrko, je i v tomto případě, když audit je požadován zástupci MZ třeba provádět výběrové řízení? Nabídku firmy přikládám. V případě, že byste shledala v nabídce nějaké nepřesnosti, budu Vám vděčná za předání informace." Následně druhý den, tj. 8. 1. 2018 MZ ČR cestou P. M. odpovídá dopisem MZDR 946/2019-2/SOZ ze dne 8. 1. 2019, že: "je nutné se při výběru auditorské firmy řídit interními předpisy Vámi řízené organizace. V případě zadání veřejné zakázky malého rozsahu dodržet zásady ZoZVZ, tj. zásadu transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace", načež uvedl pochybnosti o výběru J. po dobu jeho dočasného zproštění funkce ředitele s tím, že nebyla vybrána jeho oficiální zástupkyně JUDr. Doušová nebo ředitelka Odboru sekce ochrany a podpory veřejného zdraví MUDr. Pavla Svrčinová, a žádal o pověření vedením poškozené jinou osobou, přičemž text e-mailu ze dne 21. 1. 2019 je citací ze dvou zpráv. Zaprvé zprávy, kterou dne 7. 1. 2019 odeslala J. do datové schránky ministerstva k rukám P. M., ve které uvedla následující: "Vážená paní inženýrko, chci Vás informovat, že HSHMP konečně nalezla auditorskou firmu, která je ochotna provést forenzní audit hospodaření za uplynulé 2 roky. Paní inženýrko, je i v tomto případě, když audit byl požadován zástupci MZ na základě situace vzniklé podáním trestního oznámení na ředitele J. třeba provádět výběrové řízení? Nabídku firmy přikládám v příloze. V případě, že byste shledala v nabídce nějaké nepřesnosti, budu Vám vděčná za předání informace." Zadruhé zprávy, kterou dne 8. 1. 2019 P. M. pod č. j. MZDR 946/2019-2-SOZ odeslala do datové schránky poškozené k rukám J., ve které je uvedeno: "Vážená paní ředitelko, děkujeme za informaci ohledně záměru provést forenzní audit HS HMP. Tento záměr má podporu sekce ochrany a podpory veřejného zdraví s tím, že je nutné se při výběru auditorské firmy řídit interními předpisy Vámi řízené organizace. V případě zadání veřejné zakázky malého rozsahu dodržet zásady uvedené v § 6 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tj. zásadu transparentnosti, přiměřenosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace." J. ani P. M. stěžovateli obsah zpráv nesdělily ani nepředaly, neboť obsah zprávy byl určen výlučně pro ně jako odesílatele a adresáty, přičemž stěžovatel se k obsahu jejich komunikace dostal doposud nezjištěným neoprávněným způsobem a bez jejich přivolení. 3. Na základě odvolání, které proti tomuto rozsudku podal stěžovatel, městský soud napadeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek obvodního soudu toliko ve výroku o náhradě škody a podle § 229 odst. 1 trestního řádu poškozenou odkázal se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. 4. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručená práva závěrem, podle něhož lze skutkem spočívajícím v oznámení státního zaměstnance o protiprávním jednání ředitelky správního úřadu a v uplatnění petičního práva a práva na svobodu projevu dopisem politickým představitelům naplnit skutkovou podstatu přečinu porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 trestního zákoníku, byť obsah je korektní, ale vychází z obsahu úřední komunikace mezi zcela jinými osobami, než je autor dopisu. Neústavním je závěr obecných soudů o tom, že elektronická komunikace mezi dvěma státními úřednicemi o úřední záležitosti byla komunikací soukromou, nikoli úřední. Jednáním, jehož se podle popisu skutku dopustil, nemohl naplnit skutkovou podstatu přečinu podle § 182 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. 6. Stěžovatel vytýká, že skutek je popsán poměrně složitě, nesrozumitelně a nadbytečně obsahuje i popis okolností, které nejsou relevantní ani z hlediska zákonných znaků tvrzeného trestného činu, ani z hlediska individualizace skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Skutek spočívá v tom, že jako státní zaměstnanec zaslal e-maily předsedovi vlády, ministrovi zdravotnictví a náměstkovi ministra vnitra, tj. osobám nadřízeným J., v nichž sděloval, že se J. obrátila na ministerstvo s dopisem, o němž se domníval, že z jeho obsahu vyplývá možné protiprávní jednání J. či poškozené. Dále se podle závěrů obecných soudů dopustil trestného činu tím, že uvedl pochybnosti o pověření J. řízením poškozené po dobu jeho dočasného zproštění z funkce, a tím, že žádal o pověření vedením organizace jinou osobu nacházející se v době jmenování ředitelkou dané hygienické stanice na nadřízených pozicích ve vztahu k J. Podnětem byla korespondence, kterou získal, ač mu podle soudu nebyla určena, a jejíž obsah vyzradil. Stěžovatel zdůrazňuje, že obsah korespondence se netýkal personálních otázek a jeho kritika toliko navazovala na poukaz týkající se zmíněné komunikace mezi J. a ministerstvem. V tomto směru popis skutku neodpovídá tomu, co bylo předmětem dopravované zprávy. Stěžovatel J. tedy neobvinil z nezákonného jednání, ale obrátil se na představitele příslušných orgánů s doslovnou citací elektronických zpráv a na nich ponechal, aby učinili závěr, co dotyčná zamýšlí, eventuálně k čemu může dojít bez ohledu na její chtění. 7. S výjimkou konstatování obecných soudů o tom, jaký zájem měl stěžovatel svým jednáním sledovat, samotný popsaný skutek