IV.ÚS 2630/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2630/19 ze dne 27. 11. 2019 N 200/97 SbNU 143 K úpravě výchovných poměrů nezletilých dětí rodičů žijících na různých kontinentech   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti L. G., zastoupené Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou, se sídlem nám. Kinských 76/7, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2019 č. j. 25 Co 272/2018-537 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. června 2018 č. j. 50 Nc 6260/2016-358, za účasti 1. Obvodního soudu pro Prahu 5 a 2. Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a nezletilých a) A. E. G., b) E. A. G., c) L. F. G., všech zastoupených opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem Šilingrovo náměstí 3/4, Brno, a d) F. M. V. G., zastoupeného JUDr. Petrem Novotným, advokátem, se sídlem Jugoslávských partyzánů 1599/31, Praha 6, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2019 č. j. 25 Co 272/2018-537 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. června 2018 č. j. 50 Nc 6260/2016-358 byla porušena práva stěžovatelky zaručená čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2019 č. j. 25 Co 272/2018-537 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. června 2018 č. j. 50 Nc 6260/2016-358 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka, matka nezletilých dětí (dále společně též "děti" nebo "nezletilí") majících v řízení před Ústavním soudem postavení vedlejších účastníků a) až c), domáhala zrušení shora označených rozsudků obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu před a po rozvodu manželství jejich rodičů. Stěžovatelka tvrdila, že napadenými rozsudky byla porušena její práva ústavně zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a byl porušen čl. 3 odst. 1 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. 2. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 50 Nc 6260/2016, který si Ústavní soud vyžádal k ověření stěžovatelčiných tvrzení, vyplynulo, že řízení o úpravu poměrů nezletilých bylo zahájeno v listopadu 2016 k návrhu matky, která navrhla, aby všechny tři děti byly svěřeny do její péče a otci [(vedlejší účastník ad d)] bylo stanoveno výživné. Otec, žijící na Novém Zélandu, naopak navrhl, aby soud svěřil nezletilé do jeho péče a matce určil výživné; kolizní opatrovník navrhl, aby starší dcera a syn byli svěřeni do péče matky, mladší dcera do péče otce. Předběžným opatřením z ledna 2018 č. j. 50 Nc 6260/2016-207 obvodní soud upravil styk mladší dcery s otcem tak, že ji od 11. 1. 2018 do skončení školního pololetí r. 2018 svěřil do jeho péče. Obvodní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že oba rodiče mají vytvořeny podmínky pro výchovu nezletilých a jsou schopni o ně řádně pečovat, byť každý z nich zastává jiný výchovný přístup. Při posouzení nejlepšího zájmu nezletilých přihlédl k přáním obou dcer, kterým bylo v době rozhodování patnáct a dvanáct let, u syna s ohledem na jeho nižší věk (sedm let) kladl vyšší důraz na zachování stálosti výchovného prostředí. Ústavní stížností napadeným rozsudkem obvodní soud rozhodl tak, že starší dceru a syna svěřil do péče matky (výrok I), zavázal otce povinností přispívat na výživu všech tří nezletilých částkami ve výši soudem stanovené, a to počínaje dnem 1. 7. 2015 (výrok II), konstatoval, že nedoplatek na výživném za dobu od 1. 7. 2015 do 30. 6. 2018 nevznikl (výrok III), mladší dceru svěřil do výchovy otce (výrok IV), matce stanovil povinnost přispívat na její výživu částku soudem stanovenou, a to počínaje dnem právní moci výroku IV (výrok V), určil, že tato úprava poměrů bude platit i pro dobu po rozvodu (výrok VI), vyslovil předběžnou vykonatelnost výroků I a IV (výrok VII) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII). Styk rodičů s dětmi obvodní soud neupravil. 3. K odvolání matky proti výrokům II až VI a VII a otce proti výrokům I, II a VI Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") po doplnění dokazování rozsudek obvodního soudu ve výroku o péči o starší dceru a syna za dobu do 30. 6. 2019 potvrdil a nadále jej změnil tak, že se oba nezletilí s účinností od 1. 7. 2019 svěřují do péče otce (výrok I), ve výroku o péči o mladší dceru potvrdil (výrok II), ve výroku o výživném otce změnil tak, že otce zavázal povinností platit od 1. 7. 2015 do 30. 6. 2019 na výživu starší dcery a syna částky soudem stanovené a na výživu mladší dcery za období od 1. 7. 2015 do 31. 12. 2017 částku soudem stanovenou (výrok III), rozhodl o nedoplatku na výživném za dobu od 1. 7. 2015 do 30. 4. 2019 pro všechny tři nezletilé (výrok IV), změnil výrok rozsudku obvodního soudu o výživném matky pro mladší dceru tak, že matku zavázal povinností platit na její výživu soudem stanovenou částku počínaje dnem 1. 1. 2018 a nadále (výrok V), konstatoval, že nedoplatek na výživném pro mladší dceru za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 4. 2019 matce nevznikl (výrok VI), rozhodl o povinnosti matky platit na výživu starší dcery a syna soudem stanovené částky s účinností od 1. 7. 2019 (výrok (VII). O úpravě poměrů pro dobu po rozvodu manželství rodičů městský soud rozhodl tak, že změnil rozsudek obvodního soudu a všechny tři nezletilé svěřil do péče otce a matce uložil povinnost platit na jejich výživu částky soudem stanovené (výrok VIII). Dále městský soud změnil výrok rozsudku obvodního soudu o předběžné vykonatelnosti tak, že návrh vznesený otcem zamítl (výrok IX), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok X), a matce i otci uložil povinnost nahradit České republice náklady řízení v soudem stanovené výši (výroky XI a XII). 4. Ani městský soud nezpochybnil schopnost obou rodičů pečovat o nezletilé; je si vědom toho, že střídavá či společná péče je s ohledem na vzdálenost bydliště matky a otce vyloučena a odlišný je i režim školního roku v obou zemích. Ke zcela odlišnému přístupu každého z rodičů k výchově dětí, který odráží nejen rozdílný původ či kulturní zvyky, ale též životní postoj každého z rodičů, městský soud zdůraznil, že ani jeden z těchto přístupů nepovažuje za lepší či horší, resp. dobrý či špatný, neboť v každé rodině (a případně každému z dětí v rodině) může více vyhovovat ten či onen, i podle znalkyně ustanovené soudem v odvolacím řízení mají oba rodiče výborné rodičovské schopnosti a jejich výchovné styly se vhodně doplňují. Při hodnocení nejlepšího zájmu dětí ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte vzal městský soud do úvahy zájmy všech zúčastněných osob. Dospěl k závěru, že přání mladší dcery žít na Novém Zélandu se ani po šestnáctiměsíčním pobytu v péči otce nezměnilo, problematický vztah s matkou již není konfliktní jako dříve, nicméně dosud není zcela vyřešený, a proto svěření do péče otce je jednoznačně v jejím zájmu. Přání žít na Novém Zélandu postupně dozrávalo i u starší dcery, která o problémech spojených s odjezdem z České republiky dlouho uvažovala a soudu vysvětlila, proč nakonec převážila její potřeba být se sestrou a otcem. Podle městského soudu mělo zásadní podíl na jejím rozhodnutí i to, že studovala časově velmi náročnou školu, která jí neumožňovala dostatečný sociální kontakt s vrstevníky mimo školu, a školní povinnosti ji stresovaly natolik, že občas trpěla nevolnostmi. Zájem na dostudování konkrétní české střední školy by však podle soudu neměl převážit nad ostatními kritérii, a proto jejímu přání, jež považoval za skutečné a několik měsíců neměnné, vyšel vstříc a rozhodl o jejím svěření do péče otce. Syn nebyl s ohledem na svůj věk schopen zaujmout pevné stanovisko, má rád oba rodiče a stabilně si vždy přál být se svými sestrami. Městský soud proto akcentoval zachování zatím bezvadného sourozeneckého vztahu, ale vyjma toho zohlednil, že pro syna je s ohledem na jeho dospívání vhodné, aby vyrůstal s otcovským rodičovským vzorem. Logopedický problém projevující se jen v českém jazyce a handicap neznalosti psané angličtiny nepovažoval za výraznější překážku pro svěření do péče otce, vědom si toho, že odloučení od matky bude velmi těžké; přijaté řešení však podle městského soudu představuje z dlouhodobého hlediska nejlepší variantu ze všech možných. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka stručně zrekapitulovala průběh a výsledky dosavadního řízení a rozsudek městského soudu označila za překvapivý, minimálně v části týkající se syna. Svěř