IV.ÚS 2633/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2633/20 ze dne 13. 10. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Autometal, spol. s r. o., sídlem Zalužany 99, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem Na Flusárně 168, Příbram, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. září 2020 č. j. 6 Afs 207/2020-37, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Generálního ředitelství cel, sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4 - Michle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení rubrikovaného rozsudku s tvrzením, že jím byla porušena její práva zaručená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadeného rozhodnutí se podává, že Celní úřad pro Středočeský kraj (dále jen "celní úřad") na základě výsledků provedené kontroly u stěžovatelky 61 dodatečnými platebními výměry doměřil stěžovatelce clo a uložil jí povinnost uhradit penále. Cílem kontroly bylo ověření správnosti údajů o sazebním zařazení a celní hodnotě dovezeného zboží uvedeného v celních prohlášeních stěžovatelky předložených v letech 2013, 2014 a 2015, konkrétně zboží označeného jako sběrné svodové potrubí výfukových plynů z litiny pro osobní vozidla; části katalyzátorů a předkatalyzátorů - vstupní a výstupní kužele z nerezové oceli; horní nebo dolní polovina svodového výfukového potrubí z nerezové oceli; půlkruhové a oválné poloviny plášťů katalyzátoru z nerezové oceli; lisované drátěné distanční kroužky; tepelné kryty výfukového potrubí; držáky výfukové soustavy motorových vozidel. Stěžovatelka toto zboží zařadila do podpoložky kombinované nomenklatury 7325 10 00 (výrobky z litiny) nebo do podpoložky kombinované nomenklatury 7326 90 98 (výrobky z nerezu). Celní úřad dospěl k závěru, že převážná část zboží měla být správně zařazena do podpoložky kombinované nomenklatury 8708 92 99, neboť se jednalo o ostatní části výfukového potrubí; část zboží měla být správně zařazena do podpoložky kombinované nomenklatury 8708 99 97 ("---- ostatní"); obě tyto podpoložky patří do čísla 8708 Části, součásti a příslušenství motorových vozidel, kde každá z jeho položek představuje určitou část motorového vozidla (např. položka 8708 92 Tlumiče výfuku a výfuková potrubí; jejich části a součásti). 3. K odvolání stěžovatelky vedlejší účastník rozhodnutími ze dne 10. 1. 2017 č. j. 2009/2017-900000-304.1, 2009-2/2017-900000-304.1 až 2009-23/2017-900000-304.1 a ze dne 11. 1. 2017 č. j. 2009-24/2017/900000-304.1 až 2009-61/2017/900000-304.1 změnil dodatečné platební výměry celního úřadu tak, že byly zrušeny ty jejich části, jimiž bylo stěžovatelce předepsáno k úhradě penále podle § 251 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád; ve zbývajících částech zůstaly dodatečné platební výměry nezměněny. 4. Žalobu směřující proti těmto rozhodnutím Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 22. 6. 2020 č. j. 48 Af 7/2017-505 jako nedůvodnou zamítl. 5. Kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl (výrok I), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Připomenul, že o skutkově a právně obdobných návrzích stěžovatelky (nadto ke kasačním stížnostem téměř doslovného znění) již rozhodoval v rozsudcích ze dne 20. 12. 2018 č. j. 6 Afs 293/2018-39, 6 Afs 294/2018-38, 6 Afs 295/2018-39, 5 Afs 277/2018-39 a ze dne 17. 1. 2019 č. j. 7 Afs 322/2018-49. Od závěrů vyslovených v těchto rozsudcích neměl důvod se odchýlit. Uvedl, že krajský soud správně vycházel z toho, že účel použití výrobku je společně s jeho objektivními charakteristikami a vlastnostmi kritériem pro jeho sazební zařazení. Stejně tak přisvědčil závěrům vedlejšího účastníka, že ze shromážděných podkladů jasně vyplývá, že výrobky, které stěžovatelka dováží, nelze použít k ničemu jinému než ke smontování s ostatními díly a následnému namontování do konkrétních typů osobních automobilů. Jde o části nebo součásti vytvářející jeden celek, pro jehož funkci jsou nepostradatelné, tento celek je charakteristický účelem svého použití, který je předem daný (jiné využití nepřipadá v úvahu). Zpracování, které stěžovatelka provádí (svařování jednotlivých komponent, lisování nebo montování), stejně jako následné činnosti (dotvarování, kontrola, testování, antikorozní nátěr, tlakové testy, značení a balení), nemají podstatný vliv na vymezený charakter výrobků, neboť je-li výrobek předkládán v nesmontovaném nebo rozloženém stavu, pak se části budoucího výrobku zařazují stejně jako kompletní výrobek, k jehož výrobě slouží. Nejvyšší správní soud rovněž souhlasil se závěry krajského soudu, že části nebo součásti sloužící k montáži celku je třeba zařadit jako finální výrobek, jsou-li jednoznačně rozpoznatelné jako vhodné výhradně nebo hlavně pro tento výrobek, a dále, že bylo nadbytečné provádět ve věci znalecký posudek, neboť zde nevznikla pochybnost o skutkovém stavu rozhodném pro posuzovanou věci; proto nešlo podle jeho názoru o tzv. opomenutý důkaz. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka má za to, že postupem Nejvyššího správního soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (sc. právo na soudní ochranu), neboť správní soudy zamítly její návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, specializace technický stav motorových vozidel. Stěžovatelka má za to, že pouze navržený důkaz mohl jednoznačně prokázat, zda lze dovezené zboží považovat za konečné výrobky, či zda je po dovozu těchto výrobků nutná jejich úprava, která ovlivňuje jejich funkčnost, kdy právě znalec z výše uvedeného oboru mohl přinést do celé věci zásadní pohled. Neprovedením navrhovaného důkazu tak došlo k porušení zásady materiální pravdy, podle které jsou celní orgány povinny zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodování. Stěžovatelka též uvádí, že Nejvyšší správní soud nesprávně posoudil i další otázky, když z důkazů předložených stěžovatelkou v dosavadním průběhu řízení je zřejmé, že jde o výrobky z nerezové oceli (co do složení jsou majoritními prvky železo, chrom, případně nikl). Proto dovážené zboží nemá před zpracováním účel použití jasně daný, neboť jde o zboží, které je nutné dále zpracovat. Toto následné zpracování spočívá ve svařování poměrně složitým způsobem, v montování a další úpravě. Dovezené zboží tedy nemůže být chápáno jako část, součást nebo příslušenství motorových vozidel, a proto stěžovatelka nepochybila při sazebním zařazování do kombinované nomenklatury. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 9. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení správním (či jemu předcházejícím správním či daňovém řízení), není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost, neboť Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k