IV.ÚS 2659/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2659/19 ze dne 31. 3. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Jaroslavy Kindlové a 2. Ing. Jaroslava Kindla, zastoupených JUDr. Jiřím Brožem, advokátem, sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2019 č. j. 22 Cdo 3081/2018-314 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2018 č. j. 30 Co 513/2017-278, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Lobos Real Estate s. r. o., sídlem Českobratrské náměstí 285/5, Mladá Boleslav, jako vedlejší účastníce řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv a svobod podle čl. 11 odst. 1 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle čl. 96 odst. 1 Ústavy a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 15. 9. 2014 č. j. 19 C 161/2014-95 nahradil za původní žalovanou, tj. obchodní korporaci VD Real, s. r. o., (jež v průběhu řízení zanikla bez likvidace a její obchodní jmění přešlo na vedlejší účastnici, která se stala účastníkem řízení na základě usnesení okresního soudu ze dne 30. 6. 2017 č. j. 19 C 161/2014-198) projev vůle spočívající v přijetí návrhu smlouvy ve znění uvedeném v tomto výroku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Okresní soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Stěžovatelé a vedlejší účastnice jsou podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. X1, jehož součástí je stavba č. p. X2, vše zapsáno v katastrálním území Mladá Boleslav, obec Mladá Boleslav, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště M. na LV č. X3 (dále jen "předmětná nemovitost"), každý jednou polovinou. Vedlejší účastnice nabyla jako nástupnická společnost svůj podíl od VD Real, s. r. o., která jej získala kupní smlouvou uzavřenou dne 12. 3. 2014 s Ing. Novotným za kupní cenu 2 100 000 Kč. Ing. Novotný předložil stěžovatelům písemnou nabídku k realizaci předkupního práva dne 25. 3. 2013, následně dopisem doručeným stěžovatelům dne 27. 5. 2013, tedy poslední den zákonné lhůty, od této nabídky z vážných osobních důvodů odstoupil. Stěžovatelé v této lhůtě kupní cenu nevyplatili, a to ani uložením do úschovy. Další nabídku Ing. Novotný stěžovatelům neučinil. Nabídka předkupního práva ze dne 25. 3. 2013 byla ucelenou nabídkou bez vedlejších ujednání, kupní smlouva ze dne 12. 3. 2014 uzavřená mezi Ing. Novotným a VD Real, s. r. o., rovněž nedoznala žádných změn. Po právní stránce okresní soud hodnotil nabídku jako jednostranný právní úkon, který se řídí § 43a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen "občanský zákoník"). Jelikož v § 605 občanského zákoníku je stanovena lhůta pro přijetí této nabídky, nemohl Ing. Novotný podle § 43a odst. 4 občanského zákoníku návrh odvolat. Avšak odstoupení od nabídky vzbudilo ve stěžovatelích závěr, že původní spoluvlastník (Ing. Novotný) nadále nemá úmysl spoluvlastnický podíl prodat. Následným prodejem spoluvlastnického podílu VD Real, s. r. o., aniž by učinil stěžovatelům novou nabídku, porušil podle okresního soudu jejich zákonné předkupní právo podle § 140 občanského zákoníku. Okresní soud proto ve výroku I svého rozsudku nahradil za VD Real, s. r. o., projev vůle spočívající v přijetí návrhu smlouvy. 3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") k odvolání vedlejší účastnice rozsudkem ze dne 31. 3. 2015 č. j. 31 Co 51/2015-137 potvrdil rozsudek okresního soudu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II), přičemž vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem. Podmínkou výkonu zákonného předkupního práva spoluvlastníka je úmysl jiného spoluvlastníka disponovat svým spoluvlastnickým podílem, přičemž Ing. Novotný ještě v době trvání lhůty k akceptaci nabídky demonstroval zřetelně nedostatek tohoto úmyslu. Tudíž předkupní právo stěžovatelů zůstalo zachováno. Nebyla-li v případě dalšího prodeje tohoto spoluvlastnického podílu stěžovatelům učiněna nová nabídka k odkupu spoluvlastnického podílu, bylo porušeno jejich zákonné předkupní právo a nárok uplatněný stěžovateli je po právu. 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací k dovolání vedlejší účastnice rozsudkem ze dne 28. 3. 2017 č. j. 22 Cdo 3288/2015-168 výše rubrikované rozsudky krajského soudu a okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud shledal v rozporu se svou ustálenou rozhodovací praxí závěr krajského soudu, že bylo porušeno zákonné předkupní právo stěžovatelů, byl-li prodán spoluvlastnický podíl Ing. Novotného a nebyla učiněna stěžovatelům nová nabídka k využití zákonného předkupního práva poté, co původní spoluvlastník demonstroval úmysl ve lhůtě pro přijetí první nabídky neprodávat svůj spoluvlastnický podíl. Uvedl, že Ing. Novotný byl již učiněnou nabídkou vázán a došlo-li by k řádné akceptaci této nabídky, byl by povinen uzavřít kupní smlouvu se stěžovateli. Původní spoluvlastník by byl povinen učinit novou nabídku stěžovatelům k odkupu pouze v případě, že by se podmínky původně ohlášené natolik změnily, že rozdíl mezi nimi by mohl objektivně ovlivnit úvahy oprávněných spoluvlastníků o přijetí nabídky. Poznamenal, že tato skutečnost nebyla okresním soudem ani krajským soudem posuzována a bez dalšího tak nelze konstatovat, že bylo porušeno předkupní právo stěžovatelů. 5. Následně okresní soud rozsudkem ze dne 7. 9. 2017 č. j. 19 C 161/2014-224 nahradil za vedlejší účastnici projev vůle spočívající v přijetí návrhu smlouvy ve znění uvedeném v tomto výroku (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 6. Krajský soud k odvolání vedlejší účastnice rozsudkem ze dne 28. 3. 2018 č. j. 30 Co 513/2017-278 rozsudek okresního soudu změnil tak, že zamítl žalobu, kterou se stěžovatelé domáhali nahrazení projevu vůle vedlejší účastnice přijmout návrh stěžovatelů na uzavření kupní smlouvy, kterou vedlejší účastnice převádí do společného jmění stěžovatelů spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III). Krajský soud vyšel z toho, že Ing. Novotný byl nabídkou předkupního práva učiněnou stěžovatelům dne 25. 3. 2013 vázán. Uvedl, že stěžovatelé tuto nabídku účinně neakceptovali, protože v zákonné lhůtě dvou měsíců původnímu spoluvlastníkovi nezaplatili kupní cenu, a proto jejich předkupní právo (pro tentokrát) zaniklo. Předkupní právo stěžovatelů nebylo porušeno ani převodem spoluvlastnického podílu na základě kupní smlouvy právní předchůdkyni vedlejší účastnice ze dne 12. 3. 2014, protože na základě této smlouvy bylo vlastnické právo převedeno za srovnatelných podmínek, které byly stěžovatelům předloženy v nabídce ze dne 25. 3. 2013. V takovém případě neměl Ing. Novotný povinnost nabídnout stěžovatelům znovu spoluvlastnický podíl ke koupi, a proto tomu odpovídající práva stěžovatelů z předkupního práva nevznikla (z tohoto důvodu nelze ani hodnotit jednání Ing. Novotného jako nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy). 7. Nejvyšší soud k dovolání stěžovatelů rozhodl usnesením ze dne 21. 5. 2019 č. j. 22 Cdo 3081/2018-314 tak, že dovolání odmítl, protože není přípustné (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II). K námitce stěžovatelů, že podmínky, za kterých byl spoluvlastnický podíl prodán třetí osobě na základě kupní smlouvy ze dne 12. 3. 2014, byly výhodnější než podmínky uvedené v nabídce ze dne 25. 3. 2013, a proto došlo k porušení jejich předkupního práva. Nejvyšší soud s odkazem na svůj rozsudek ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1926/2009 uvedl, že se s názorem stěžovatelů nelze ztotožnit, jelikož spoluvlastnický podíl byl prodán třetí osobě za stejnou cenu, jaká byla nabízena stěžovatelům, splatnost kupní ceny uvedená v nabídce také nebyla méně výhodná než splatnost uvedená v kupní smlouvě, náklady na vyhotovení smlouvy a vkladové řízení, které podle kupní smlouvy nesl kupující, jsou v porovnání s kupní cenou zanedbatelné a podle smluvního ujednání byl prodávající poplatníkem daně z nabytí nemovitosti, tuto povinnost však měl rovněž podle příslušného právního předpisu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007 sp