IV.ÚS 2659/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2659/20 ze dne 23. 3. 2021 N 59/105 SbNU 163 K vymezení předpokladu přípustnosti dovolání stanovením vícero možností plynoucích z § 237 o. s. ř.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a Jana Filipa o ústavní stížnosti obchodní korporace ROKOSPOL, a. s., sídlem Krakovská 1346/15, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Erikem Janíkem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 966/14, Břeclav, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2020 č. j. 32 Cdo 1165/2020-127, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2019 č. j. 74 Co 101/2018-103 a rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. března 2018 č. j. 20 C 267/2017-42, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Zlíně jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2020 č. j. 32 Cdo 1165/2020-127 bylo porušeno stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2020 č. j. 32 Cdo 1165/2020-127 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností (v průběhu řízení doplněnou o další odůvodnění) podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu (spravedlivý proces) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně došlo k porušení jejího práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, doručených písemností a vyžádaného spisu Okresního soudu ve Zlíně (dále jen "okresní soud") sp. zn. 20 C 267/2017 se podává, že stěžovatelka žalobou navrhovala zrušení specifikovaného usnesení o schválení smíru. K věci uvedla, že Ing. Jiří Verberger, Ph.D., se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal po stěžovatelce zaplacení částky 5 573 137 Kč s příslušenstvím [z důvodu místní nepříslušnosti byla věc postoupena Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a vedena pod sp. zn. 8 Cm 100/2013]. V průběhu řízení se stěžovatelka a Ing. Jiří Verberger, Ph.D., dohodli, že řízení ukončí smírem, na jehož základě mu stěžovatelka zaplatí částku 3 600 000 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH"), a to ve třech splátkách, a Ing. Jiří Verberger, Ph.D., vystaví ke každé platbě daňový doklad; usnesením krajského soudu ze dne 1. 11. 2016 sp. zn. 8 Cm 100/2013-168 byl schválen smír v tomto znění: I. Žalovaný se zavazuje uhradit žalobci na účet č. 218660714/0300 částku 3 600 000 Kč, tato částka obsahuje daň z přidané hodnoty a bude žalovaným uhrazena takto: 1 800 000 Kč do 12. 12. 2016, 900 000 Kč do 19. 6. 2017 a 900 000 Kč do 11. 12. 2017. Žalobce se zavazuje vystavit ke každé platbě daňový doklad do 15 dní od přijetí platby. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se po právní moci usnesení vrátí soudní poplatek ve výši 222 928 Kč. 3. K průběhu jednání o smíru stěžovatelka uváděla, že každá strana učinila návrhy na výši částky, včetně DPH. Ing. Jiří Verberger, Ph.D., neakceptoval její návrh na zaplacení částky 3 070 000 Kč jako částku včetně DPH a požadoval navýšení částky o DPH, které bude muset jako plátce DPH odvést státu (Ing. Jiří Verberger, Ph.D., již v žalobě a také při jednání o soudním smíru požadoval zaplacení částky s DPH v zákonné výši s odůvodněním, že je registrovaný jako plátce DPH). Po schválení smíru mu stěžovatelka zaplatila první a druhou splátku navýšenou o DPH, Ing. Jiří Verberger, Ph.D., jí nevystavil řádný daňový doklad s vyčíslenou DPH, a proto stěžovatelka nemohla požádat o vrácení DPH. Z veřejně přístupných zdrojů stěžovatelka zjistila, že Ing. Jiří Verberger, Ph.D., byl veden jako plátce DPH od 1. 4. 2008 do 20. 10. 2015. Skutečnost, že jeho registrace jako plátce DPH na základě jeho žádosti zanikla již ke dni 20. 10. 2015, Ing. Jiří Verberger, Ph.D., před stěžovatelkou i před soudem úmyslně zatajil, čímž dosáhl toho, že v rozporu s příslušným daňovým zákonem byla jistina navýšena o DPH, kterou si ponechal a státu neodvedl. Tímto vznikla stěžovatelce újma, neboť nemůže nárokovat vrácení zaplacené DPH. Ing. Jiří Verberger, Ph.D., podle stěžovatelky postupoval ryze účelově, záměrně neoznámil zrušení své registrace plátce DPH, čímž stěžovatelku v procesu schvalování soudního smíru (a také soud) uvedl v omyl. 4. Okresní soud napadeným rozsudkem stěžovatelčinu žalobu zamítl (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění konstatoval, že dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, neboť schválený smír není podle hmotného práva neplatný. Okolnost, že ve smíru je uvedeno, že částka 3 600 000 Kč obsahuje DPH, pouze precizuje tuto dohodu, tedy, že se tato částka již nebude navyšovat. 5. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, v němž brojila proti tomu, jak zahrnutí DPH do celkové částky posoudil okresní soud. Podle jejího názoru okresní soud svým rozhodnutím zlegalizoval stav, kdy musí navíc vyplatit Ing. Jiřímu Verbergerovi, Ph.D., také DPH, na kterou neměl vůbec nárok. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelčin omyl o plátcovství DPH Ing. Jiřího Verbergera, Ph.D., nebyl vyvolán jeho lstí, a proto nemůže být důvodem ke zrušení soudního smíru, tudíž napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). 6. Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu dovoláním, jehož předpoklady přípustnosti spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení odvolací soud řešil otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, případně má tato otázka být dovolacím soudem posouzena jinak. Za takovou otázku považovala posouzení platnosti uzavřeného smíru (narovnání) v souvislosti s neexistujícím nárokem Ing. Jiřího Verbergera, Ph.D., na zaplacení DPH, a to za situace, kdy Ing. Jiří Verberger, Ph.D., vědomě zamlčel, že není jako plátce DPH u místně příslušného finančního úřadu registrován, a tudíž nemá povinnost DPH státu odvést. Krajský soud podle stěžovatelky tuto otázku posoudil v rozporu s právními předpisy a také principem formální logiky, když svým rozhodnutím de facto uzavřel, že Ing. Jiří Verberger, Ph.D., si smí ponechat částku DPH, přestože ta náleží výlučně státu. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání odmítl (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (II. výrok). V odůvodnění uvedl, že stěžovatelka nedostála povinnosti vymezit, které z hledisek uvedených v § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř.") považuje pro řešení vymezené právní otázky za splněné. Konstatoval, že vymezení přípustnosti dovolání, v němž by bylo uvedeno správně více předpokladů u téže otázky, se navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné. Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že čtvrtý z předpokladů přípustnosti dovolání (jiné posouzení vyřešené právní otázky) míří pouze na právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se patrně domnívá stěžovatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. Zamýšlela-li stěžovatelka uplatnit čtvrtý z předpokladů přípustnosti dovolání, musí být z dovolání zjistitelné, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění stěžovatelky) dovolací soud odchýlit. A upozornil, že stěžovatelka neuvedla žádnou judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl v dané věci odchýlit. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka po vylíčení skutkových a právních okolností sporu připouští omezené možnosti soudního přezkumu schváleného smíru, je však přesvědčena o své možnosti dovolat se žalobou zrušení smíru, protože Ing. Jiří Verberger, Ph.D., úmyslně zamlčel, že není registrován jako plátce DPH, čímž ji uvedl v omyl. Obecným soudům stěžovatelka vytýká příliš úzké a formalistické posouzení věci, když pominuly podstatnou okolnost, tedy ž