IV.ÚS 2660/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2660/14 ze dne 9. 12. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky BSL Industrie a.s., IČ 293 62 865, obchodní společnosti se sídlem Klíčova 1261/2d, Brno, právně zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, vydaný Okresním soudem ve Zlíně dne 25. 6. 2014 č. j. 0 Nt 1521/2014-75, č. j. 0 Nt 1521/2014-79, příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, vydaného Okresním soudem ve Zlíně dne 10. 7. 2014 sp. zn. 0 Nt 1524/2014, spojený s návrhem na vydání předběžného opatření, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 8. 2014, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků, jimiž bylo zasaženo do základních práv stěžovatelky. Uvedenými rozhodnutími byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a současně čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 2 odst. 2, odst. 3, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, odst. 4 a čl. 12 odst. 1, odst. 2, Listiny, čl. 8 odst. 1 Úmluvy a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, zaručujících základní právo na spravedlivý proces, základní právo na nedotknutelnost a respektování obydlí a základní právo na ochranu a pokojné užívání majetku. 2. Stěžovatelka v obšírné ústavní stížnosti vyslovila svoje přesvědčení, že bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv, neboť nebyly naplněny zákonem stanovené důvody pro provedení prohlídky jako neodkladného neopakovatelného úkonu. Vydáním napadených příkazů bylo porušeno právo stěžovatelky zaručené ústavním pořádkem. 3. Dále stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým by zakázal orgánu Policie České republiky, Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje, Službě kriminální policie a vyšetřování (dále jen "Policie ČR"), zpřístupňovat věci vydané na základě provedené prohlídky jiných prostor a pozemků dle výše označených příkazů poškozeným a jejich zmocněncům prostřednictvím nahlížení do spisu v trestním řízení vedeném pod č. j. KRPZ-32044/TČ-2013-150081-BOT. Dále aby Policii ČR zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky garantovaných čl. 11 a 12 Listiny. Požadovala uložit povinnost neprodleně vrátit stěžovatelce veškeré vydané věci odebrané v průběhu prohlídky jiných prostor a pozemků a popsané v protokolu o domovní prohlídce ze dne 11. 7. 2014 č. j. KRPZ- 32044/TČ-2013-150081-BOT pod položkami 1 až 8, a dále zničit veškeré hmotné či nehmotné kopie odebraných věcí či jejich částí, a to neprodleně. 4. Na základě uvedených příkazů byla dne 8. 7. 2014 provedena Policií ČR prohlídka jiných prostor a pozemků ve vlastnictví společnosti, kde stěžovatelka vykonává podnikatelskou činnost. Stěžovatelka je přesvědčena o protiústavnosti napadených příkazů, tato spočívá v absenci relevantního zdůvodnění nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků jako úkonu neodkladného a neopakovatelného. Neexistovaly relevantní důvody pro nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků jako úkonu neodkladného a neopakovatelného. Soud odůvodnil předmětné příkazy neexistujícím rozhodnutím soudu v jiné související trestní věci, neboť bylo odvolacím soudem zrušeno a žádné jiné není vydáno. Stěžovatelka poukazovala též na prodlevu mezi vznikem záměru prohlídku učinit a jejím uskutečněním. Nepřiměřeně dlouhá lhůta k provedení prohlídek, a tedy k zasahování do ústavních práv stěžovatelky. Poukázala na porušování zásady subsidiarity trestního řízení ze strany orgánů činných v trestním řízení, neboť jejich pravomoc je jednostranně využívána v rámci soukromoprávních vztahů konkurujících si podnikatelů. Dle tvrzení stěžovatelky na vydání uvedených příkazů měly vliv nadstandardní vztahy policejního příslušníka s iniciátorem trestního řízení konkurenčním podnikatelem. Soud neměl k vydání žádný důvod a vedla jej k tomu nelogická a vyfabulovaná konstrukce údajného trestního jednání spočívajícího v poškozování věřitele. Poukázala i na kriminalizaci legálního vztahu mezi advokátem a jeho klientem v rámci poskytování právních služeb. 5. Stěžovatelka se domnívala, že soud nesplnil svoji povinnost bedlivě zkoumat, zda jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, soud rozhodnutí vydal, aniž by řádně odůvodnil jejich neodkladnost a neopakovatelnost. Stěžovatelka připustila, že výzvě na vydání věci ve fázi trestního řízení před zahájením trestního řízení nevyhověla, neboť se obávala zneužití získaných informací konkurenčním podnikatelským subjektem, tj. společností D PLAST a.s., ale toto nemůže být důvodem její neodkladnosti. V této souvislosti stěžovatelka namítala, že ze strany orgánů činných v trestním řízení došlo k zneužití příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků, proto se dovolávala zásahu Ústavního soudu. 6. Stěžovatelka je přesvědčena, že nebyly naplněny zákonem stanovené důvody pro provedení prohlídky a vydáním napadených příkazů byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky (právo na soukromí, ochranu vlastnického práva, nedotknutelnosti obydlí, právo na spravedlivý proces, zákonnosti). Stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu a navrhla, aby Ústavní soud zasáhl. 7. Ústavní soud předesílá, že v § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. 8. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným. 9. Podle judikatury Ústavního soudu (z novějších především nález sp. zn. Pl. ÚS 47/13 ze dne 7. 5. 2014, nález sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 1725/13 ze dne 11. 10. 2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz) domovní svoboda svou povahou a významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jehož individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec, je nutno respektovat a důsledně chránit; zcela právem proto spadá pod ochranu ústavní, neboť - posuzováno jen z poněkud jiného hlediska - jde o výraz úcty k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 Ústavy České republiky). 10. Jestliže ústavní pořádek České republiky připouští průlom této ochrany, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných (srov. článek 12 odst. 3 Listiny); sem spadá zajisté i nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky v obydlí (a jiných prostorách) pachatele nebo důvodně podezřelého (§ 82 a násl. trestního řádu) je však třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje přísnější interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti, zejména z hlediska její proporcionality. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, jaké náležitosti musí splňovat příkaz soudu k jejímu provedení a vlastní průběh prohlídky, aby uvedené podmínky byly splněny. 11. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a řízení, které na jejich základě bylo provedeno, a dospěl k následujícím závěrům. 12. V rozhodnutích je velmi podrobně a srozumitelně popsána trestná činnost (zapojení jednotlivých společností, obviněných a podezřelých), pro kterou jsou podezřelí trestně stíháni, a je tak patrné, z jakých okolností obecný soud vycházel. Místo provedení prohlídky kanceláře stěžovatelky bylo přesně specifikováno i s uvedením vlastnického vztahu. V příkazu k prohlídce je dále spolu s odůvodněním uvedeno, že se jedná o úkon neodkladný a neopakovatelný (což je odůvodněno také v protokolu o provedení prohlídky). Je dáno důvodné podezření, že se v místě prohlídky nachází věci k trestné činnosti sloužící či z trestné činnosti pocházející a tyto jsou rovněž v příkazu v rámci dostatečných kategorií specifikovány. Účel domovní prohlídky je tak také patrný. 13. Z napadených příkazů k prohlídce je zřejmé, že obecn