IV.ÚS 2661/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2661/23 ze dne 21. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Stavební bytové družstvo Svatopluk, sídlem Velvarská 100, Horoměřice, zastoupeného JUDr. Denisou Sudolskou, advokátkou, sídlem Italská 1219/2, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2023 č. j. 27 Co 155/2023-335 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. května 2023 č. j. 13 C 431/2021-272, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a JUDr. Josefa Monsporta, sídlem Vladislavova 1747/16, Praha 1 - Nové Město, správce konkursní podstaty úpadce obchodní společnosti H-SYSTEM a. s., sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník (žalobce) se domáhá proti stěžovatelce (žalované) žalobou ze dne 29. 12. 2021 zaplacení částky 18 318 500 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. O té bylo (zatím nepravomocně) rozhodnuto Okresním soudem Praha-západ (dále jen "okresní soud") vyhovujícím rozsudkem ze dne 27. 10. 2022 č. j. 13 C 431/2021-177, proti němuž bylo stěžovatelkou podáno odvolání. 3. Napadeným usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto k návrhu vedlejšího účastníka o nařízení předběžného opatření, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zdržet se jakéhokoliv nakládání s nemovitostmi ve výroku blíže specifikovanými s tím, že zejména nesmí, a to ani zčásti, předmětné nemovitosti zcizit nebo je zatížit jakýmkoliv věcným právem třetí osoby. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka za prvé namítá, že předběžné opatření lze vydat jen tehdy, je-li to přiměřené, což v posuzované věci nebylo. Přiměřenost požadavku k újmě druhé strany má plynout z návrhu; jinak mu není možné vyhovět (srov. Bureš a kol.: Občanský soudní řád, komentář, 6. vydání, 2003, str. 230). Vedlejší účastník však svůj návrh na vydání předběžného opatření z hlediska přiměřenosti nijak neodůvodnil a nezabýval se hodnotou nemovitostí, u kterých navrhl omezit dispozici. Soudy v takovéto situaci neměly obsah jeho podání nějak domýšlet. Krajský soud přesto dospěl k závěru, že podmínka přiměřenosti je splněna s přihlédnutím k výši dalších vedlejším účastníkem proti stěžovatelce vymáhaných nároků, při současném zohlednění toho, že stěžovatelka v průběhu řízení žádala o osvobození od soudních poplatků za podané odvolání proti rozsudku okresního soudu ve věci samé s tím, že to odůvodňují její poměry. Stěžovatelce není jasné, jak podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, které nebylo vyhověno, má svědčit o přiměřenosti předběžného opatření. 5. Vedlejší účastník odůvodnil svůj návrh tím, že stěžovatelka chce provést převody majetku na své členy bez adekvátního protiplnění. O podmínkách převodů však v dané chvíli ještě ani nebylo rozhodnuto, když převody měly být teprve schvalovány členskou schůzí. O adekvátnosti protiplnění tedy vedlejší účastník podle stěžovatelky neunesl důkazní břemeno. Poukazoval-li pak vedlejší účastník na probíhající vkladové řízení týkající se určité nemovitosti, šlo o jedinou nemovitost ve vlastnictví stěžovatelky, ač ta jich vlastní celou řadu. 6. Došlo též k nedodržení § 76c odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), podle které má být spolu s rozhodnutím o předběžném opatření zasílán též návrh, na jehož základě bylo vydáno. K doručení tohoto návrhu došlo až po odvolání, a to dne 20. 6. 2023. Vedlejší účastník si tak fakticky užíval měsíc nerušeného trvání předběžného opatření. Nedoručením návrhu spolu s rozhodnutím o předběžném opatření byla omezena možnost stěžovatelky se proti němu bránit. 7. Stěžovatelka rovněž namítá, že během odvolacího řízení došlo k průtahům. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení vyloučit nelze, nicméně podstatou přezkumu Ústavního soudu může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření; ty jsou zásadně věcí obecných soudů. Jelikož podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na řízení ve svém celku, lze rozhodnutí o předběžném opatření podrobit přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti, a to z pohledu toho, zda konkrétní rozhodnutí o nařízení předběžného opatření má zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), zda je vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda není projevem svévole (čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). 10. O důvodech potřeby prozatímní úpravy musí navrhovatel obecný soud přesvědčit, na druhé straně však zde nemá místo dokazování v procesním smyslu, pro které z povahy věci není prostor (viz kupř. absence jednání). U "skutečností, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti" postačí, budou-li osvědčeny, to jest, aby se jevily pravděpodobnými (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2768/14). 11. Judikatura Ústavního soudu k přezkumu předběžných opatření vydávaných v civilním řízení vychází z toho, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Jen výjimečně je předmětem přezkumné činnosti Ústavního soudu spravedlivost procesu směřujícího k vydání dílčího rozhodnutí obecných soudů, jež pravomocnému skončení řízení předchází, a to jen za podmínky, že současně je tímto rozhodnutím přímo a neodčinitelně zasahováno i do jiných ústavně chráněných základních práv nebo svobod, než je právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. II. ÚS 1421/11, dostupné na https://nalus.usoud.cz). 12. Předmětná rozhodnutí zákonný podklad nepostrádají, když zajištění probíhá v návaznosti na shora citované ustanovení o. s. ř. Rozhodováno je přitom orgány k tomu tímto procesním předpisem určenými. 13. Stejně tak Ústavní soud ve věci neshledal existenci svévole. Má přitom za rozhodující, že obecné soudy se přiměřeností předběžného opatření zabývaly. Přihlédly jednak k tomu, že předmětem žaloby je dosti vysoká částka přes 18 milionů korun, ke které má ještě patřit několik dalších milionů na příslušenství, a na straně druhé k tomu, že předmětem omezení nakládat s určitými věcmi je sice vícero domů, ale u většiny z nich jde o stavby stojící na cizím pozemku. Jde-li o žádost o osvobození od soudních poplatků, krajský soud na ni neodkázal nikterak paušálně, jak by se snad mohlo zdát z textu ústavní stížnosti, nýbrž zvážil jednotlivé údaje o majetku stěžovatelky v ní obsažené. 14. Soudy se v dostatečné míře zabývaly i záměrem stěžovatelky převést nemovitosti "bez adekvátního protiplnění". K tomu je na místě připomenout, že slabiny odůvodnění takovýchto rozhodnutí nutno hodnotit ve světle toho, že pro činění závěrů v této fázi civilního procesu postačuje, jak bylo výše vyloženo, přesvědčivost potřeby zatímní úpravy a pravděpodobnost skutečností rozhodujících pro uložení povinností, aniž by musel být skutkový stav prokázán provedeným dokazováním. Nároky, jaké lze na rozhodnutí o předběžných opatřeních a jejich odůvodnění, s přihlédnutím k jejich toliko zatímní povaze, klást, nelze srovnávat s nároky vznášenými na konečná rozhodnutí ve věci samé. 15. Namítá-li stěžovatelka, že spolu s rozhodnutím o předběžném opatření měl být podle § 76c odst. 2 věty druhé o. s. ř. zaslán též návrh, na jehož základě bylo toto rozhodnutí vydáno, k tomuto pochybení, jak již připustil ve svém rozhodnutí krajský soud, došlo.