IV.ÚS 267/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 267/23 ze dne 29. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. S., zastoupeného Mgr. Markem Klauzem, advokátem, sídlem U Koupaliště 249, Rapotín, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. září 2022 č. j. 100 Co 105/2022-1486 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 1. února 2022 č. j. 30 P 475/2019-1120, 31 P a Nc 341/2019, 31 P a Nc 342/2019, 31 P a Nc 343/2019, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a nezletilých V. S. a K. S. a H. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ve spojení s právy nezletilých zaručenými v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny, v čl. 6 odst. 1 Úmluvy a dále v čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem svěřil nezletilé pro dobu za trvání manželství rodičů a pro dobu po rozvodu manželství rodičů do péče 3. vedlejší účastnice (dále též "matka") [výrok I]. Otci uložil přispívat s účinností od 1. 6. 2019 do 31. 12. 2020 na výživu nezletilého V. částkou 33 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilé K. částkou 29 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 na výživu V. částkou 18 000 Kč měsíčně a na výživu K. částkou 15 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 4. 2021 do 31. 8. 2021 na výživu V. částkou 11 000 Kč měsíčně a na výživu K. částkou 9 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2021 do 31. 1. 2022 na výživu V. částkou 18 000 Kč měsíčně a na výživu K. částkou 15 000 Kč měsíčně s tím, že toto výživné je splatné vždy do patnáctého dne v měsíci předem k rukám matky. Dále otci uložil s účinností od 1. 2. 2022 přispívat na výživu V. částkou 18 000 Kč měsíčně s tím, že částka ve výši 16 000 Kč měsíčně je splatná k rukám matky a částka 2 000 Kč měsíčně je splatná na spořicí účet vedený na jméno nezletilého a na výživu K. částkou 15 000 Kč měsíčně s tím, že částka ve výši 13 000 Kč měsíčně je splatná k rukám matky a částka ve výši 2 000 Kč měsíčně je splatná na spořicí účet vedený na jméno nezletilé. Matce bylo uloženo, aby spořicí účty dětí pro nezletilé založila a otci toto číslo bezodkladně sdělila s tím, že s prostředky na tomto účtu bude možné nakládat jen se souhlasem rodičů nebo se souhlasem soudu (výrok II). Dlužné výživné pro V. v celkové částce 826 000 Kč a pro K. v celkové výši 716 000 Kč uložil otci zaplatit k rukám matky ve dvou splátkách, a to 771 000 Kč do 30. 4. 2022 a 771 000 Kč do 31. 7. 2022 (výrok III). Upravil styk otce s nezletilými, a to od čtvrtka každého lichého týdne po skončení vyučování do pondělí každého sudého týdne, kdy je předá do školského zařízení, nebudou-li ve v něm, pak do místa bydliště matky v 8.00 hodin. Dále upravil styk otce s nezletilými v době vánočních, letních, jarních a velikonočních prázdnin a stanovil, že styk v této má přednost před běžným stykem (výroky IV a V). Dále rozhodl, že výroky rozsudku o úpravě styku ve výrocích IV až VI (správně V - pozn. Ústavního soudu) jsou předběžně vykonatelné (výrok VI). Konečně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII). 3. K odvolání obou rodičů Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu ve výroku II tak, že otec je povinen přispívat s účinností od 1. 6. 2019 na výživu V. 33 000 Kč měsíčně a na výživu K. 29 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 9. 2022 na výživu V. 18 000 Kč měsíčně a na výživu K. 15 000 Kč měsíčně, splatných do každého patnáctého dne měsíce předem k rukám matky (výrok I). Rozsudek okresního soudu ve výroku III změnil tak, že dlužné výživné za dobu od 1. 6. 2019 do 31. 8. 2022 pro V. ve výši 191 000 Kč a pro K. ve výši 184 000 Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do 31. 12. 2022 (výrok II). Ve výrocích I a IV až V rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok III) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV). 4. Krajský soud shledal, že konfliktní vztah rodičů trval po celou dobu řízení, a to i odvolacího, když byl demonstrován nejen neúspěšnou snahou soudu o mediaci a rodinnou terapii, ale i snahou otce vystěhovat po rozchodu rodičů ze své nemovitosti studující zletilou dceru matky, napadáním matky, že pracuje v šedé ekonomické zóně, že manipuluje účetnictvím, ve vysílání "klientů - zvědů" k matce do ordinace a cílenou snahou o případné stanovení výživného v co nejnižší částce, napadáním matky, že se chová nezodpovědně, pokud si na úvěr kupuje větší dům než má otec, podáváním trestních oznámení na matku v průběhu opatrovnického řízení (kvůli nezaložení spořicího účtu nezletilým) apod. Spor mezi rodiči je založen na dlouhodobě nevyváženém finančním vztahu rodičů, který byl zjevně pro matku obtížně únosný, v době, kdy zjistila, že ani dům, ve kterém rodiče a děti žijí, nepatří do společného jmění, a nadto tvrdila, že jí otec odmítl vyrovnat její investici do bytu na S., když jí po jeho prodeji vyplatil jen polovinu po odečtení nákladů. V průběhu řízení pak bylo zjevné, že rodiče sice jsou schopni shodnout se na rozsahu faktické péče o nezletilé, nikoliv však o výživném, kdy si otec po celou dobu řízení nepřipouštěl svou zákonnou povinnost přispívat výživným k rukám matky na potřeby dětí, a potřeby dětí uspokojoval pouze na základě svého uvážení. O konfliktním vztahu, zejména obsahem projevu, se mohl krajský soud přesvědčit i v průběhu odvolacího jednání, kde kdykoliv dostal otec možnost se vyjádřit, činil tak konfrontačně a útočně na adresu matky a jejích současných poměrů (i na adresu tehdejšího přítele matky). Matka svou kritiku otce omezovala v zásadě jen na otcovu neochotu přispívat na nezletilé děti výživným k rukám matky a jeho snahu zdiskreditovat matku jako vychovatelku poté, co K. napsala slohovou práci o zamýšlené sebevraždě. Ze všech těchto důvodů ani krajský soud neshledal podmínky pro střídavou péči o nezletilé děti, přičemž přihlížel k argumentaci obou nezletilých, z jakého důvodu chtějí být v převažující péči matky, spočívající ve významné pomoci matky s přípravou do školy, přičemž k tomuto závěru se přiklonil i kolizní opatrovník nezletilých. Jde-li o výživné, krajský soud na základě provedeného dokazování týkající se příjmových položek na účtech otce, jeho investic do finančních nástrojů a nakládání s nemovitým majetkem dospěl k závěru, že výše výživného tak, jak byla stanovena okresním soudem pro první období po rozchodu rodičů, tzn. od 1. 6. 2019, odpovídá příjmovým a majetkovým poměrům otce, zejména jeho životní úrovni a současně i potřebám nezletilých dětí. Nicméně otec dva měsíce před zahájením řízení převedl dva pozemky, které nabyl v roce 2012 za celkovou částku 4 300 000 Kč, minimálně za 4 000 000 Kč bratrovi. Výnosy z prodeje po odečtení otcem tvrzených nákladů účtem otce neprocházejí. Pozemek v katastrálním území R. daroval dceři z prvního manželství v minimální hodnotě kupní ceny cca 2 060 000 Kč za situace, kdy tvrdí a prokazuje, že jeho zdravotní stav se postupně zhoršuje, jak uvedl v účastnickém výslechu v květnu 2020, nemá jiný příjem než 38 000 Kč jako učitel základní školy, a nyní mu byla dokonce přiznána invalidita. Krajský soud pak dospěl k závěru, že se otec vzdal majetkového prospěchu. Protože je obecně známo, že ceny pozemků zejména v nejbližším okolí P. nejenže neklesají, ale naopak stoupají, krajský soud učinil úvahu, že i kdyby cena tří pozemků, které otec převedl na rodinné příslušníky, stoupla jen o 20 % kupní ceny, činila by k dnešnímu dni 7 680 000 Kč. Poměřeno vyživovací povinností otce, která by mohla trvat ještě 10 let, by výnos z prodeje těchto pozemků otci přinesl cca 64 000 Kč měsíčně, spolu s částečným pracovním úvazkem s příjmem ve výši 20 000 Kč čistého měsíčně a invalidním důchodem by příjem otce mohl činit cca 90 000 Kč měsíčně. Při úvaze tohoto předpokládaného příjmu odpovídající výší výživného počínaje 1. 9. 2022 pro V. je částka 18 000 Kč a pro K. částka 15 000 Kč. II. Stěžovatelova argumentace 5. Stěžovatel zejména namítá, že obecné soudy v rozporu s nejlepší