IV.ÚS 2687/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2687/10 ze dne 22. 6. 2011 N 122/61 SbNU 759 Neúčinnost uložení písemnosti při doručování   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného - ze dne 22. června 2011 sp. zn. IV. ÚS 2687/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. L. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 26 C 509/2008-32 ze dne 4. prosince 2008, jímž tento soud uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni peněžitou částku s příslušenstvím a žalobkyni nepřiznal vůči stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení. Výrok I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 26 C 509/2008-32 ze dne 4. prosince 2008 bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 26 C 509/2008-32 ze dne 4. prosince 2008 se zrušuje. Odůvodnění I. Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel s odkazem na zásah do jeho práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Z předložené ústavní stížnosti, z připojených příloh a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 26 C 509/2008 Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem č. j. 26 C 509/2008-32 ze dne 4. prosince 2008 uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni Český inkasní kapitál, a. s., (dále též jen "žalobkyně") částku 1 006,50 Kč se specifikovaným příslušenstvím a žalobkyni nepřiznal vůči stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení. II. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že žalobkyni nikdy nic nedlužil a nedluží a že veškeré písemnosti v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 26 C 509/2008 (dále jen "soudní řízení") mu byly doručovány na adresu P. ul., Praha 5, (uvedenou v žalobě), přestože stěžovatel bydlel a měl trvalý pobyt do roku 2001 na adrese S. ul., Praha 10, a od roku 2001 do současnosti bydlí a má trvalý pobyt na adrese H. ul., Praha 5. O soudním řízení a o v záhlaví citovaném rozhodnutí se stěžovatel dozvěděl až dne 16. července 2010, kdy mu bylo doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, kterým proti němu byla na základě v záhlaví citovaného rozhodnutí nařízena exekuce. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nemá a ani v době vedení soudního řízení neměl trvalý pobyt na adrese P. ul., Praha 5, nikdy o doručování na uvedenou adresu nepožádal, nebydlí na ní a ani se tam v průběhu soudního řízení nezdržoval, považuje stěžovatel uložení všech písemností v soudním řízení za neúčinné, a podle § 50c odst. 4 věty za středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, účinného v době soudního řízení, (dále jen "občanský soudní řád") nemělo toto uložení podle stěžovatele za následek fikci náhradního doručení. Obvodní soud pro Prahu 5 však přesto považoval veškerá doručení za účinná a soudní řízení má nyní za pravomocně skončené. Tento postup Obvodního soudu pro Prahu 5 je podle stěžovatele v rozporu nejen se zákonem, ale i s čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny, neboť v důsledku chybného doručování veškerých písemností ze strany soudu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, zejména právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a právo na spravedlivý proces, kdy stěžovatel byl tímto nesprávným postupem soudu a vydáním napadeného rozsudku zbaven práva, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit k prováděným důkazům. Stěžovatel na podporu své argumentace odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1056/09 ze dne 18. 11. 2009 (N 238/55 SbNU 305) s tím, že v projednávaném případě se jedná o téměř shodnou věc. V případě, o němž bylo rozhodnuto výše uvedeným nálezem, soud prvního stupně doručoval stěžovateli na adresu, kterou zjistil pouze z podané žaloby, přičemž se nejednalo o adresu, kterou by stěžovatel soudu sdělil či označil jako místo, kam mu mají být písemnosti doručovány, nejednalo se ani o stěžovatelovu adresu vedenou podle zákona o evidenci obyvatel a ani o adresu, na které by se stěžovatel ve stanovených dnech zdržoval. III. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníka řízení. Podle vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 5, za který se vyjádřil soudce Mgr. Jindřich Kysela, jde v ústavní stížnosti především o otázku doručování soudních písemností. K tomu uvádí, že ze strany procesního soudu bylo doručováno podle tehdy platné právní úpravy, a to na adresu uvedenou v žalobě, přičemž Obvodní soud pro Prahu 5 neměl žádných pochybností o tom, že se žalovaný na adrese uvedené v žalobě zdržuje, neboť doručovatel České pošty na doručence opakovaně vyznačil, že adresát nebyl zastižen, a proto byla obálka s písemností (zásilka) uložena (pokud jde o předvolání k jednání a žalobu dne 22. října 2008 a v případě rozsudku dne 15. ledna 2009) a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl. Vzhledem k tomu soud postupoval v souladu s tehdy platným občanským soudním řádem. Proto Obvodní soud pro Prahu 5 plně odkazuje na v záhlaví citované rozhodnutí. Vedle shora uvedeného má Obvodní soud pro Prahu 5 za to, že námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti postrádají ústavní rozměr, neboť tyto námitky mohl žalovaný vznést v rámci probíhající exekuce či soudního výkonu rozhodnutí, přičemž soud by tyto námitky žalovaného musel přezkoumat. Vyjádření Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo poskytnuto stěžovateli k replice. Stěžovatel v replice uvedl, že s vyjádřením Obvodního soudu pro Prahu 5 nesouhlasí. Podle stěžovatele i v době, kdy probíhalo soudní řízení, bylo pravidlem, že soudy doručovaly účastníkům především na adresu vedenou podle zákona o evidenci obyvatel jako adresa jejich pobytu, přičemž si soudy ověřovaly, zda adresa uvedená žalobcem v žalobě je skutečně adresa pobytu žalovaného. Tím spíše tak měl podle názoru stěžovatele učinit Obvodní soud pro Prahu 5 v předmětném případě, kdy se mu veškeré písemnosti doručované stěžovateli na adresu uvedenou v žalobě vracely zpět jako nedoručené. Bez ohledu na shora uvedené, vzhledem k tomu, že soud v předmětném případě doručoval pouze na adresu uvedenou v žalobě, nikoliv tedy na adresu stěžovatele vedenou podle zákona o evidenci obyvatel jako místo jeho pobytu, přičemž se nejednalo ani o adresu, kterou by stěžovatel soudu sdělil či označil jako místo, kam mu mají byt písemnosti doručovány, a ani se nejednalo o adresu, na které by se stěžovatel ve stanovených dnech zdržoval, bylo podle stěžovatele doručování v souladu s ustanovením § 46 odst. 5 občanského soudního řádu neúčinné a podle ustanovení jeho § 50c odst. 4 věty za středníkem nemohlo mít za následek fikci náhradního doručení. Stěžovatel tak shrnuje, že v důsledku výše uvedeného postupu mu bylo znemožněno domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Proto stěžovatel na podané ústavní stížnosti trvá a domáhá se zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, kterým byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. l a v čl. 38 odst. 2 Listiny. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal též vyjádření žalobkyně jako vedlejšího účastníka řízení. Žalobkyně, za kterou zaslal vyjádření její právní zástupce JUDr. R. M., ve svém vyjádření uvedla, že na základě v záhlaví citovaného rozhodnutí byl podán návrh na nařízení exekuce. Proti tomuto usnesení o nařízení exekuce se stěžovatel odvolal a žádal, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a návrh na nařízení exekuce zamítl. Stěžovatel v odvolání uvedl, že není osobou identickou se žalovaným, kterému byla podle v záhlaví citovaného rozhodnutí uložena povinnost, neboť tato povinnost byla uložena V. L., přičemž stěžovatel se jmenuje V. L. (pozn. red.: rozdíl spočívá v diakritice u jedné samohlásky obsažené v příjmení), a dále uvedl, že v záhlaví citované rozhodnutí, které je exekučním titulem, mu nebylo řádně doručeno, a není proto pravomocné ani vykonatelné. Na adrese, která byla uvedena v soudním řízení, stěžovatel nikdy nebydlel a ani se nezdržoval. Odvolací soud v exekučním řízení dospěl k závěru, že ve fázi nařízení exekuce nebyly splněny podmínky pro její nařízení, a proto napadené rozhodnutí změnil a návrh na nařízení exekuce zamítl. Vzhledem k tomu, že stěžovateli bylo vyhověno již v občanském soudním řízení, má žalobkyně za to, že stěžovatel nebyl dotčen na svých ústavně zaručených právech, a tudíž se ústavní stížnost jeví jako bezpředmětná. Ústavní soud rozhodoval v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bez nařízení ústního jednání, neboť nebylo nutné k dalšímu objasnění věci a oba účastníci řízení i vedlejší účastník řízení s tímto postupem souhlasili. IV. Ústavní soud přezkoumal v záhl