IV.ÚS 2687/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2687/14 ze dne 12. 11. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Blanky Foppové, zastoupené Mgr. Janem Hraško, advokátem se sídlem Revoluční 123, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014 č. j. 33 Cdo 3468/2013-263 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky Liberec, ze dne 23. 1. 2013 č. j. 36 Co 1/2012-231, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 18. 11. 2011 č. j. 19 C 82/2009-88 ve věci stěžovatelky proti žalovanému Statutárnímu městu Liberec (dále "žalovaný") o určení povinnosti uzavřít dodatek kupní smlouvy rozhodl, že žalovaný je povinen uzavřít se stěžovatelkou dodatek kupní smlouvy, podle níž žalovaný prodává stěžovatelce ideální podíl 254/1000 domu čp. X na v něm identifikované stavební parcele za kupní cenu 79 980 Kč a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec napadeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Odvolací soud poukázal na to, že žalovaný dne 10. 12. 1992 uzavřel se stěžovatelkou kupní smlouvu, ve které prohlásil, že je vlastníkem 746/1000 ideálního podílu domu čp. X spolu se v ní uvedenými nemovitostmi, které jí prodal za vzájemně sjednanou kupní cenu 377 627 Kč; účinky vkladu vlastnického práva nastaly dnem 4. 1. 1993. V kupní smlouvě bylo současně uvedeno, že podle kupní smlouvy ze dne 10. 12. 1990 se vlastnicí bytu č. 3 spolu s 254/1000 vlastnickým podílem na společných částech domu čp. X stala Jana Musilová. Uzavření kupní smlouvy předcházelo zasedání zastupitelstva žalovaného konané dne 27. 10. 1992, na němž podle části zápisu "I bod 8" došlo mimo jiné k projednání prodeje domu (72,03 %). Z obsahu spisu soud dále zjistil, že z (pozdějšího) rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 11. 2007 č. j. 35 Co 471/2007-257 vyplynulo, že Jana Musilová není vlastníkem bytové jednotky č. X1 v domě čp. X a podílu na společných částech domu a že vlastníkem (zbývajícího) podílu 254/1000 je žalovaný, který nabyl dům na základě zákona č. 172/1993 Sb. Soud dále ze zápisu žalovaného z 10. zasedání zastupitelstva konaného dne 27. 11. 2008 zjistil, že usnesením č. 208/08 zastupitelstvo nadpoloviční většinou zrušilo původní usnesení zastupitelstva ze dne 27. 10. 1992 č. 48/92 a schválilo prodej podílu 746/1000 budovy čp. X spolu s v něm uvedenými nemovitostmi za původní kupní cenu 377 627 Kč. Důvodem revokace původního usnesení byla skutečnost, že zastupitelstvo dne 27. 10. 1992 sice schválilo prodej nemovitosti (domu a pozemků) podle vyhlášky č. 316/1990 Sb., když komise pro prodej nemovitostí (dále jen "komise") pro jednání zastupitelstva předložila podklad pro prodej domu pouze v rozsahu 72,03 % (tj. 746/1000 ideálního podílu na domě; to s ohledem na 254/1000 vlastnického podílu Jany Musilové). Pouze v tomto rozsahu pak žalovaný zastoupený starostou města uzavřel se stěžovatelkou kupní smlouvu na základě výpisu z katastru nemovitostí, když si (s ohledem na teprve pozdější rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 30. 11. 2007 č. j. 35 Co 471/2007-257) nebyl a nemohl být vědom skutečnosti, že je vlastníkem celé nemovitosti. Odvolací soud proto uvedl, že revokační usnesení zastupitelstva žalovaného ze dne 27. 11. 2008 uvedlo do souladu tehdy existující právní vztahy k domu čp. X s návrhem komise. Odvolací soud při posuzování závaznosti úkonů obce zdůraznil, že je třeba vycházet z § 36 zákona č. 367/1990 Sb., zákon o obecním zřízení (zákon o obcích; dále jen "zákon č. 367/1990 Sb."), podle něhož je rozhodování o majetkoprávních úkonech obce, tj. v souzené věci rozhodování o prodeji obytného domu čp. X, které náleží do samostatné působnosti obce, výlučně vyhrazeno obecnímu zastupitelstvu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. R 33 Odo 720/2005, 30 Cdo 3049/2007 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 721/2000). Usnesení obecního zastupitelstva představuje materiálně právní podmínku pro vyjádření vůle obce, jež se však stává navenek perfektní teprve podpisem příslušné smlouvy starostou. Starosta tedy sice zastupuje obec navenek, avšak nemá povahu statutárního orgánu a nemůže sám vytvářet vůli obce. Tu pouze projevuje a sděluje navenek (srov. citovaný judikát Nejvyššího soudu sp. zn 30 Cdo 3049/2007). Krajský soud dále poukázal na to, že stejným postupem je možné vůli obce a následné právní úkony měnit nebo rušit (revokovat) a v souvislosti s prodejem majetku v privatizaci připomněl např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 720/2005. Odvolací soud proto konstatoval, že zastupitelstvo žalovaného usnesením ze dne 27. 11. 2008 právně účinným a zákonu odpovídajícím způsobem rozhodlo o prodeji pouze části domu čp. X (ideálního podílu 746/1000) realizovaného kupní smlouvou uzavřenou dne 10. 12. 1992, jejíž obsah nebyl způsobem předvídaným zákonem, a to ani novým zákonem o obcích (tj. zákonem č. 128/200 Sb.), změněn. Nový zákon o obcích ostatně v ustanoveních § 5 a § 8 obsahuje stejné principy tvorby vůle obce jako v dříve platném zákoně č. 367/1990 Sb. Krajský soud uzavřel, že podmínka prodeje zbylých 254/1000 domu čp. X, tj. schválení zastupitelstvem obce, nebyla naplněna a navíc, že povinnost obce uzavřít se stěžovatelkou dodatek kupní smlouvy na odprodej této zbylé části nezakládá žádné ustanovení zákona ani rozhodnutí obce. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl z důvodu nepřípustnosti, neboť odvolací soud zpochybněnou právní otázku vyřešil v souladu s jeho konstantní judikaturou. Dovolací soud konkrétně poukázal na to, že závěr krajského soudu, podle něhož zastupitelstvo žalovaného bylo oprávněno změnit své rozhodnutí ze dne 27. 10. 1992, odpovídá početné judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky sp. zn. 30 Cdo 3049/2007, 33 Odo 720/2005, 26 Cdo 1829/2002). Projevil-li v souzené věci žalovaný pouze úmysl prodat stěžovatelce celou nemovitost, ale právně účinným způsobem se nezavázal k prodeji sporného spoluvlastnického podílu, pak bylo na jeho svobodném uvážení úmysl změnit a vlastnické právo k tomuto podílu nepřevést, a to bez ohledu, že ve zbytku byl prodej již uskutečněn (srov. též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4055/2010). Ke stěžovatelčině argumentaci, že zastupitelstvo žalovaného nebylo oprávněno své usnesení o prodeji nemovitosti ze dne 27. 10. 1992 změnit, bylo-li již částečně (podpisem kupní smlouvy ze dne 10. 12. 1992 primátorem a vkladem vlastnického práva do katastru nemovitostí) vykonáno, dovolací soud považuje za podstatné připomenout, že k převodu sporného spoluvlastnického podílu se žalovaný právně účinným způsobem nezavázal. Nejvyšší soud ke stěžovatelčině námitce týkající se překvapivého (nepředvídatelného) rozhodnutí odvolacího soudu uvedl, že nepředstavuje uplatnění jediného způsobilého dovolacího důvodu (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). III. V ústavní stížnosti se stěžovatelka v prvé řadě domnívá, že Nejvyšší soud nesprávně a opačně aplikoval vlastní předchozí rozsudek sp. zn. 30 Cdo 3049/07 a usnesení sp. zn. 22 Cdo 4055/2010, které potvrzují nedotknutelnost usnesení zastupitelstva žalovaného ze dne 27. 10. 1992, jímž dalo najevo záměr prodat nemovitost, určilo cenu, kupujícího, zatímco revokační usnesení zastupitelstva žalovaného ze dne 27. 11. 2008 nepřípustně vyjmulo a zrušilo jednu položku usnesení zastupitelstva žalovaného č. 48/92, bod I/8 ze dne 27. 10. 1992. Podle stěžovatelky tedy odvolací soud nesprávně posuzoval věc z hlediska práva žalovaného rozhodovat o nakládání se svým majetkem a pominul, že již byl učiněn projev vůle prodat celý dům s pozemky a podstatná část této vůle, tj. 746/1000 domu a další nemovitosti byla uzavřením kupní smlouvy uvedena ve stav perfektní a změna vlastnictví zapsána v katastru nemovitostí. Stěžovatelka se konečně domnívá, že odvolací soud vydal v dovoláním napadeném rozhodnutí tzv. překvapivé (nepředvídatelné) rozhodnutí, když v prvním ze svých rozhodnutí ve věci (ze dne 31. 8. 2011 č. j. 36 Co 67/2011-82) uvedl, že "dává za pravdu žalobkyni a zaujímá právní názor, že odpadla překážka bránící převodu zbytku podílu na domě žalobkyni podle původního usnesení zastupitelstva"). IV. Dosavadní průběh řízení, obsah soudního spisu, stejně jako obsah ústavní stížnosti netřeba dále podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i Ústavnímu soudu dostatečně známy. Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ná