IV.ÚS 2689/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2689/18 ze dne 9. 8. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace GENERIN s. r. o., sídlem Nad Kovárnou 75, Zdice, zastoupené Mgr. Martinem Maňákem, advokátem, sídlem Údolní 567/33, Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2018 č. j. 23 Cdo 5137/2017-434, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. května 2017 č. j. 24 Co 144/2016-359 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. prosince 2015 č. j. 12 C 193/2014-263, spojené s návrhy na zrušení "ustanovení bodu 1.9 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 ze dne 3. listopadu 2009, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů" a "ustanovení bodu 1.10 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2010 ze dne 8. listopadu 2010, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů", za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a s ní spojené návrhy se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a podle čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě. 2. Svou ústavní stížnost spojila podle § 74 zákona o Ústavním soudu s návrhem na zrušení "ustanovení bodu 1.9 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 4/2009 ze dne 3. listopadu 2009, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů" a "ustanovení bodu 1.10 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 2/2010 ze dne 8. listopadu 2010, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů". 3. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka v řízení před obecnými soudy tvrdila, že je provozovatelkou fotovoltaické elektrárny GENERIN - FVE 186 kWp, umístěné na pozemku parc. č. 1014/29 v k. ú. Žebrák (dále jen "FVE"). Licence na výrobu elektřiny č. 111017136 byla stěžovatelce vydána dne 25. 10. 2010. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 14. 10. 2010 stanovil podmínky pro zkušební provoz a povolil prodloužení termínu zkušebního provozu do 31. 12. 2010. Posléze byl stavebním úřadem prodloužen zkušební provoz až do 11. 3. 2011. Podle zápisu o předání díla (stavby FVE) byla stavba jako dílo předána stěžovatelce ke dni 29. 10. 2010 bez závad. Dne 18. 2. 2010 byla mezi stěžovatelkou a provozovatelem distribuční soustavy - obchodní korporací ČEZ Distribuce, a. s. (dále jen "ČEZ Distribuce, a. s."), uzavřena smlouva o uzavření smlouvy budoucí - smlouvy o připojení odběrného místa k distribuční soustavě vysokého napětí a o dalších právech a povinnostech. Dopisem ze dne 25. 11. 2010 sdělila ČEZ Distribuce, a. s., stěžovatelce, že připojení nelze provést, protože dosud nebyla dokončena úprava distribuční soustavy. První paralelní připojení proto proběhlo teprve počátkem roku 2011. Stavební úřad vydal dne 11. 3. 2011 kolaudační souhlas s užíváním stavby FVE, přičemž z tohoto souhlasu je dle stěžovatelky patrné, že zkušební provoz byl prováděn od 14. 10. 2010 do 11. 3. 2011. Kolaudační souhlas mohl být vydán teprve po dokončení stavby prováděné ČEZ Distribuce, a. s., neboť obě stavby, tj. stavba FVE i stavba pro paralelní připojení do distribuční sítě, byly povoleny ve společném územním a stavebním řízení. Podle stěžovatelky v důsledku postupu ČEZ Distribuce, a. s., která dokončila stavbu pro paralelní připojení výrobny stěžovatelky do distribuční soustavy až v roce 2011, nebyl stěžovatelce přiznán nárok na podporu jí vyráběné elektrické energie ve FVE ve výši stanovené zákonem a na jeho podkladě cenovým rozhodnutím Energetického regulačního úřadu (dále jen "ERÚ") pro výrobny elektrické energie využívající sluneční záření uvedené do provozu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010. Správní orgán nepřiznal stěžovatelce uplatněné nároky s odůvodněním, že v roce 2010 splnila pouze jednu z podmínek pro uvedení výrobny do provozu v daném roce, a to získání licence, nesplnila však další podmínku, tj. první paralelní připojení, k němuž došlo až v roce 2011. Podle stěžovatelky byla příslušná ustanovení cenových rozhodnutí (článek 1.9 cenového rozhodnutí ERÚ č. 4/2009 a čl. 1.10 cenového rozhodnutí ERÚ č. 2/2010) vydána bez zákonného zmocnění, a proto k nim neměl správní orgán vůbec přihlížet. Podle stěžovatelky totiž ERÚ není oprávněn k výkladu pojmu "uvedení do provozu" jako klíčového pojmu pro vznik práva na podporu. Datum, ke kterému byla výrobna stěžovatelky připravena plnit svůj účel, je pak podle stěžovatelky již datum zahájení zkušebního provozu, tedy 14. 10. 2010. 4. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 17. 12. 2015 č. j. 12 C 193/2014-263 zamítl žalobu podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), kterou se stěžovatelka "domáhala nahrazení rozhodnutí ERÚ a předsedy ERÚ, kterými došlo k zamítnutí jejího návrhu ve věci uložení povinnosti ČEZ Distribuce, a. s., vykupovat elektrickou energii vyrobenou stěžovatelkou ve výrobně elektrické energie (předmětná FVE) za výkupní ceny stanovené zákonem a na jeho podkladě cenovým rozhodnutím ERÚ pro výrobny elektrické energie využívající sluneční záření uvedené do provozu v období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010". 5. K odvolání stěžovatelky rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 25. 5. 2017 č. j. 24 Co 144/2016-359 tak, že potvrdil rozsudek obvodního soudu a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Městský soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že zkušební provoz nemůže být vnímán jako uvedení výrobny do provozu, neboť v tomto stadiu dochází pouze k prověření funkčnosti elektrárny a její připravenosti k výrobě elektřiny. I když během zkušebního provozu dochází k výrobě elektřiny, bez připojení výrobny k distribuční soustavě nemůže docházet k dodávkám vyrobené elektřiny do distribuční soustavy a nemůže tedy dojít ani k naplnění účelu, ke kterému byla FVE postavena. Městský soud v odůvodnění odkázal na § 3 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, a na § 1 odst. 2 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů"), a uzavřel, že z citovaných ustanovení nelze dovodit jiný závěr, než že výrobna je uvedena do provozu připojením k elektrizační soustavě a teprve od tohoto dne může být uvažováno o podpoře takto vyráběné a do elektrizační sítě dodávané elektřiny. K argumentaci stěžovatelky, že ERÚ nebyl oprávněn ke stanovení výkladu pojmu "uvedení výrobny do provozu", městský soud uvedl, že s ohledem na znění § 3 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o cenách"), a především na § 5 odst. 5 zákona o cenách, je nepochybné, že ERÚ je v rámci své působnosti oprávněn stanovit nejen výši výkupních cen za elektřinu z obnovitelných zdrojů, ale také další věcné podmínky pro uplatnění jednotlivých forem regulace, tedy i upřesnit, co se rozumí "uvedením do provozu". Městský soud uzavřel, že definice uvedeného pojmu v cenových rozhodnutích ERÚ č. 4/2009 a 2/2010 byla provedena v rámci zákonného zmocnění ERÚ ke konkretizaci věcných podmínek. Městský soud na základě výše uvedeného uzavřel, že jestliže je nepochybné, že k prvnímu paralelnímu připojení výrobny stěžovatelky došlo dne 25. 2. 2011, pak je nutno tento den považovat za den uvedení výrobny FVE do provozu a jde tedy o rozhodný den, od kterého se odvíjí nárok na výši podpory za vyrobenou elektřinu. Městský soud dále uvedl, že na tomto závěru nic nezmění ani námitky stěžovatelky, že licenci získala již v říjnu 2010 a že k paralelnímu připojení došlo až v roce