IV.ÚS 2693/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2693/21 ze dne 16. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavních stížnostech stěžovatelů I. F., zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem, sídlem Pražská 255/41, Olomouc, a R. M., zastoupeného JUDr. Janou Barvíkovou, advokátkou, sídlem Vítkovická 3276/2a, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2021 č. j. 4 Tdo 439/2021-2927, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. července 2020 č. j. 4 To 303/2019-2849 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. září 2019 č. j. 2 T 101/2018-2660, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) zakotveného v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ústavní soud usnesením ze dne 12. 10. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2693/21, III. ÚS 2706/21 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) rozhodl o spojení věcí obou stěžovatelů ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 2693/21. 2. Z ústavních stížností a předložených podkladů se podává, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") byli oba stěžovatelé uznáni vinnými přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili zkráceně uvedeno tím, že jako znalci pro obor zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, zhotovili na žádost obhájkyně nyní již odsouzeného P. K. JUDr. Jany Rejžkové pro potřeby trestního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. 50 T 5/2015 nejpozději dne 8. 10. 2015 v Olomouci a Liberci znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ve věci zemřelých M. K. a nezletilé K. K., který byl opatřen otiskem jejich znaleckých razítek a doložkou znalců podle § 110a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, o tom, že si jsou vědomi následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, a posudek byl doručen krajskému soudu dne 13. 10. 2015, jehož závěry pak oba prezentovali jako souhlasné a tyto přednesl dne 5. 11. 2015 u hlavního líčení před krajským soudem druhý stěžovatel, když zde oba stěžovatelé po poučení podle § 106 trestního řádu, podle § 346 trestního zákoníku a připomenutí znaleckého slibu o nich vypovídali, ač si byli vědomi, že jejich odborné závěry obsažené ve znaleckém posudku a výpovědích budou sloužit jako důkaz v uvedeném trestním řízení, uváděli jednostranné, protichůdné, zavádějící a smyšlené skutečnosti, které neměly oporu ve skutkových zjištěních, výsledcích pitvy ani odborných poznatcích současné lékařské vědy, a jiné významné skutečnosti naopak neuvedli vůbec, a to ve snaze zpochybnit dříve zjištěné skutečnosti, celé dokazování znepřehlednit a ovlivnit tak výsledné rozhodnutí soudu ve prospěch odsouzeného P. K. 3. Za uvedené přečiny byl každému ze stěžovatelů uložen podle § 346 odst. 2 trestního zákoníku, § 43 odst. 1 trestního zákoníku a § 52 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku jim byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti na dobu pěti let. 4. Proti rozsudku okresního soudu podali oba obvinění odvolání, která směřovala do výroku o vině a trestu. O podaných odvoláních rozhodl krajský soud shora uvedeným rozsudkem tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 trestního řádu nově prvnímu stěžovateli uložil podle § 346 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, který mu byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku byl dále prvnímu stěžovateli uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, na dobu čtyř let. Druhému stěžovateli byl podle § 346 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který mu byl podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu znalecké činnosti v oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, na dobu pěti let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. 5. Dovolání obou stěžovatelů proti rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu. Za námitky čistě skutkové, které nebylo možno podřadit pod stěžovateli deklarované dovolací důvody [první stěžovatel podal dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, druhý stěžovatel podal dovolání z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a l) trestního řádu], označil Nejvyšší soud námitky o neprovedení všech obhajobou navrhovaných důkazů, posouzení zákonnosti revizního znaleckého posudku neexistujícím znaleckým ústavem, jiných závěrů o smrti poškozených, extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů, výhrady vůči odůvodnění rozsudku okresního soudu, neobjasnění motivu, porušení pravidla in dubio pro reo a zásad trestního řízení (bezprostřednosti a ústnosti a kontradiktornosti trestního řízení). Přesto se Nejvyšší soud zmíněnými námitkami zabýval a konstatoval, že ve věci žádné pochybení neshledal. Okresní soud podle něj své úvahy nadstandardně a velmi detailně rozvedl, s každým provedeným důkazem se důkladně zabýval a hodnotil jej v kontextu dalších provedených důkazů, a to zejména při posouzení jednotlivých výpovědí obou stěžovatelů v průběhu trestního řízení v nyní posuzované věci, jakož i v trestní věci odsouzeného P. K. (dále jen i "původní věc"). Nevycházel toliko ze skutkových zjištění učiněných v původní věci, nýbrž velmi podrobně rozvedl, na základě jakých důkazů, které provedl v nyní posuzované věci, učinil závěr o nepravdivosti, neúplnosti a hrubé zkreslenosti znaleckého posudku, který vyhotovili stěžovatelé v původní věci. Nejvyšší soud zdůraznil, že okresní soud nepominul ani "nové znalecké posudky, které se vztahovaly k řízení o povolení obnovy". 6. Nejvyšší soud se vypořádal také s argumentací stěžovatelů o údajně nezákonně provedeném důkazu původním spisem týkajícím se věci odsouzeného P. K. i s výtkami k opomenutým důkazům (včetně namítaného nevypracování revizního znaleckého posudku a výslechů jednotlivých znalců, kteří podali znalecké posudky v původní věci). Uzavřel přitom, že okresní soud i krajský soud hodnotily provedené důkazy komplexně a požadovaným důkazům obviněných nepřiřkly právní relevanci, neboť je vyhodnotily jako nadbytečné. Konstatoval, že by nebylo možno založit výrok o vině toliko na tom, že v jiné trestní věci nebyl shledán správný znalecký posudek obviněných a že v této jiné věci soudy při formulaci skutkových zjištění vycházely z jiného znaleckého posudku, který byl následně stvrzen revizním znaleckým posudkem. Zdůraznil však, že znalecké posudky vypracované v původní věci, tedy nejen znalecký posudek stěžovatelů a jeho dodatek, ale i znalecké posudky MUDr. Smatonové, Ph.D. a MUDr. Dokoupila a revizní znalecký posudek ústavu Soudního lékařského oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s. (dále jen "Nemocnice České Budějovice"), byly v nyní posuzované věci provedeny jako listinné důkazy, takže strany měly možnost se k nim vyjádřit. Současně byly jako listinné důkazy provedeny i další znalecké posudky, které byly předloženy obhajobou v řízení