IV.ÚS 270/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 270/15 ze dne 23. 6. 2015 N 120/77 SbNU 745 Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu z řad zaměstnanců správního úřadu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) - ze dne 23. června 2015 sp. zn. IV. ÚS 270/15 ve věci ústavní stížnosti Františka Vinklera, zastoupeného JUDr. Kristýnou Dolejšovou Kabelovou, advokátkou, se sídlem Ke Stírce 490/57, Praha 8, proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, ze dne 19. 12. 2002 č. j. 28609/2002-631/Pet/G, kterým bylo rozhodnuto o stěžovatelově povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté telekomunikační služby včetně úroku z prodlení. I. Rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, č. j. 28609/2002-631/Pet/G ze dne 19. 12. 2002 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý (řádný) proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro oblast Praha, č. j. 28609/2002-631/Pet/G ze dne 19. 12. 2002 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel s odkazem na porušení svých základních práv, zejména čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále jen "ČTÚ"). 2. Napadeným rozhodnutím byla stěžovateli uložena povinnost uhradit peněžité plnění ve výši 12 995,60 Kč s příslušenstvím, představující dlužnou částku za poskytnuté telekomunikační služby u telefonní stanice č. X. II. 3. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu ČTÚ sp. zn. 028609/2002 Ústavní soud zjistil, že ČTÚ napadeným rozhodnutím vyhověl návrhu právního předchůdce vedlejšího účastníka (RadioMobil, a. s.) a rozhodl, že stěžovatel jako uživatel výše specifikované telefonní stanice je povinen podle § 82 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o telekomunikacích") uhradit dlužné částky za poskytnuté telekomunikační služby spolu s úrokem z prodlení. 4. ČTÚ v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že stěžovatel ani v průběhu řízení neprokázal, že zaplatil úhradu za užívání telefonní stanice za období od 13. 8. 1999 do 12. 4. 2001, tj. ke dni ukončení jejího provozu pro neplacení úhrad za poskytnuté služby. Stejně tak stěžovatel neprokázal, že by účastnickou stanici převedl na jinou osobu nebo jinak právně účinně ukončil smluvní vztah s navrhovatelem. Na oznámení správního orgánu o zahájení správního řízení stěžovatel nereagoval ani nevyužil možnost seznámit se před vydáním rozhodnutí se všemi podklady shromážděnými v průběhu řízení k dané věci, případně navrhnout jejich doplnění podle tehdy platného ustanovení § 33 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "správní řád"). Vzhledem k tomu, že matka účastníka oznámila správnímu orgánu, že účastník stanice (stěžovatel) se dlouhodobě zdržuje v zahraničí, ustanovil mu správní orgán rozhodnutím ze dne 14. 11. 2002 opatrovníka podle tehdy platného ustanovení § 16 odst. 2 správního řádu. III. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že jeho opatrovníkem byla ustanovena zaměstnankyně ČTÚ, která pro svůj pracovněprávní vztah ke správnímu orgánu, který ve věci rozhodoval, žádným způsobem nehájila oprávněné zájmy stěžovatele. Ze správního spisu podle stěžovatele nevyplývá, že by ustanovená opatrovnice například zjišťovala, zda stěžovatel skutečně odebíral nějaké telekomunikační služby, či že by činila jakékoli kroky k objasnění celé situace a k hájení jeho zájmů (např. že by kontaktovala matku stěžovatele ohledně podání opravného prostředku). Nelze dokonce najít ani záznam o tom, že by ustanovená opatrovnice alespoň jednou v průběhu daného řízení nahlédla do spisu. 6. Stěžovatel uvádí, že se dlouhodobě zdržuje v zahraničí a o existenci rozhodnutí ČTÚ se dozvěděl až z výpisu z rejstříku exekucí. 7. Z výpisu z rejstříku exekucí stěžovatel zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 18. 1. 2012 č. j. 20 EXE 1056/2011-47 a usnesením ze dne 8. 2. 2012 č. j. 20 EXE 1056/2011-53 rozhodl, že se nařizuje exekuce podle vykonatelného, v záhlaví uvedeného rozhodnutí ČTÚ. Tato usnesení nebyla stěžovateli řádně doručena, protože byla doručována na adresu, která není adresou trvalého pobytu stěžovatele. Podle záznamu z informačního systému evidence obyvatel, který je uložen v exekučním spise v této věci vedeném Obvodním soudem pro Prahu 2, vyplývá, že stěžovatel se na adrese, na kterou mu bylo doručováno, nezdržuje ode dne 26. 7. 2010 a že se odstěhoval do zahraničí. Navzdory této skutečnosti, která byla známa jak Obvodnímu soudu pro Prahu 2, tak exekutorovi, doručoval exekutor opakovaně stěžovateli na tuto adresu. 8. Dne 28. 11. 2014 nahlédla právní zástupkyně stěžovatele do exekučního spisu vedeného v této věci Obvodním soudem pro Prahu 2 a zjistila, že exekučním titulem, pro jehož vymožení byla nařízena shora citovanými usneseními Obvodního soudu pro Prahu 2 exekuce, je v záhlaví uvedené rozhodnutí ČTÚ. Zde stěžovatel, resp. jeho právní zástupkyně, poprvé zjistil, že proti němu bylo u tohoto správního úřadu vedeno řízení o zaplacení telekomunikačních služeb údajně mu poskytnutých v období od 13. 8. 1999 do 12. 4. 2001. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že doposud vůbec nevěděl o existenci údajného dluhu a tu v plném rozsahu rozporuje. 9. Dne 12. 12. 2014 nahlédl stěžovatel prostřednictvím své právní zástupkyně do správního spisu vedeného ČTÚ pod sp. zn. 28609/2002 a zjistil, že z něj není zřejmé, že by ČTÚ učinil jakékoli kroky ke zjištění pobytu stěžovatele, a to předtím, než mu ustanovil rozhodnutím ze dne 14. 11. 2002 opatrovníka - zaměstnankyni ČTÚ, které byly doručovány veškeré písemnosti týkající se uvedeného správního řízení, mimo jiné i v záhlaví uvedené rozhodnutí, na základě kterého byla následně na majetek stěžovatele nařízena exekuce. 10. Podle stěžovatele není ze správního spisu zřejmé, že by ČTÚ učinil jakékoli kroky ke zjištění jeho pobytu (pouze v rozhodnutí o ustanovení opatrovníka formálně konstatuje, že provedl úřední šetření, nicméně ve správním spise k tomu nejsou vedeny žádné záznamy), a poté jako opatrovníka ustanovil svoji zaměstnankyni, aniž by se pokoušel ustanovit opatrovníkem osobu blízkou stěžovateli. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že z napadeného rozhodnutí ČTÚ je zřejmé, že ČTÚ komunikoval s matkou stěžovatele. 11. Stěžovatel spatřuje v postupu ČTÚ, který mu ustanovil jako opatrovníka ve správním řízení svého zaměstnance, jenž z povahy věci nemohl účinně bránit práva stěžovatele, porušení práva na spravedlivý (řádný) proces, zaručeného mu v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. V této souvislosti stěžovatel odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1512/11 ze dne 8. 9. 2011 (N 156/62 SbNU 365). 12. Vzhledem k tomu, že ustanovení opatrovníka bylo podle stěžovatele v rozporu s uvedenými články Listiny a nemohlo být v záhlaví uvedené rozhodnutí ČTÚ prostřednictvím takového opatrovníka stěžovateli řádně doručeno, podal stěžovatel dne 14. 12. 2014 návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a návrh podle § 266 odst. 2 o. s. ř., neboť tato byla nařízena na základě rozhodnutí, jež nebylo v právní moci a nebylo vykonatelné. O návrhu na zastavení exekuce nebylo podle stěžovatele ke dni podání ústavní stížnosti rozhodnuto. Dne 23. 1. 2015 bylo právní zástupkyni stěžovatele doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 1 2015 č. j. 20 EXE 1056/2011-80, kterým bylo rozhodnuto, že exekuce se odkládá do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. IV. 13. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníka řízení (ČTÚ) a vedlejšího účastníka řízení (EOS KSI Česká republika, s. r. o.). 14. Účastník řízení ve svém vyjádření navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zcela zamítl s tím, že každá strana si nese náklady, které jí řízením vznikly. 15. Zejména uvedl, že vyrozumění o zahájení řízení zaslal stěžovateli na adresu jeho bydliště, která byla uvedena v návrhu na zahájení řízení a která byla totožná s adresou na účastnické smlouvě. Je přesvědčen, že postupoval jako správní orgán a následně i opatrovník řádně a v souladu se zákonem o telekomunikacích a s tehdy platným správním řádem. V tomto konkrétním případě byly dány zákonné podmínky pro ustanovení opatrovníka, protože správní orgán zjistil na základě sdělení České pošty, s. p., že se stěžovatel nachází v zahraničí a jiné možnosti, jak zjistit jeho pobyt, neměl. 16. Výběr a ust