IV.ÚS 2707/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2707/21 ze dne 27. 4. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Metrostav Infrastructure, a.s., sídlem Koželužská 2246/5, Praha 8 - Libeň, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2021 č. j. 5 To 7/2020-24134 a proti jinému zásahu Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích v řízení vedeném pod sp. zn. 62 T 5/2018 a proti jinému zásahu Vrchního soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 2 To 127/2020 za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se spolu s návrhem na přednostní projednání, na vydání předběžného opatření a na odklad vykonatelnosti odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze a zároveň zákazu Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích, aby v řízení vedeném pod sp. zn. 62 T 5/2018 pokračoval se stěžovatelkou jako obžalovanou. Současně stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost tohoto rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a aby předběžným opatřením zakázal Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích, aby v tomto řízení pokračoval se stěžovatelkou jako obžalovanou. Napadeným usnesením a postupem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích má být dle stěžovatelky zasaženo do jejích práv garantovaných čl. 4 Ústavy, čl. 8 odst. 2, čl. 36, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále také "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také "Úmluva"). Z obdobných důvodů stěžovatelka žádá o přednostní projednání ústavní stížnosti coby naléhavé. 2. Svou původní ústavní stížnost stěžovatelka dodatečně rozšířila i proti jinému zásahu Vrchního soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 2 To 127/2020, navazujícím na řízení vedené před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 4 T 42/2016. Má jím být zasaženo do práv stěžovatelky garantovaných čl. 4 Ústavy, čl. 8 odst. 2, čl. 36, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy. V této souvislosti žádá Ústavní soud o vydání předběžného opatření, kterým by bylo zakázáno, aby Vrchní soud v Praze pokračoval v tomto řízení za účasti stěžovatelky jako obžalované. 3. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích byla řada fyzických osob uznána vinnými přečinem zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), a přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea druhá trestního zákoníku. Někteří obžalovaní byli zproštěni obžaloby pro vymezené skutky, patřila mezi ně i obchodní společnost Metrostav, a. s. Někteří obžalovaní včetně obžalované společnosti Metrostav, a.s., a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podali proti tomuto rozsudku odvolání. 4. V době, kdy byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze (dále také "vrchní soud"), intervenující státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze předložil vyjádření vztahující se k obžalované společnosti Metrostav, a.s., v němž uvedl, že v mezičase došlo k vytvoření právního nástupce, Metrostav Instrastructure, a.s. S touto společností by nadále mělo být rovněž nakládáno jako s obžalovanou. 5. Vrchní soud zrušil napadeným usnesením rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ve vztahu k vyjmenovaným obžalovaným včetně obchodní společnosti Metrostav, a.s., a stěžovatelky a věc vrátil soudu prvního stupně. Značná část rozhodnutí (body 64-95) se věnuje procesnímu nástupnictví v souvislosti s přechodem trestní odpovědnosti právnické osoby. Vrchní soud předesílá, že zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále také "TOPO"), neobsahuje pravidla, která by upravovala, jak má postupovat orgán činný v trestním řízení rozhodující v dané procesní fázi, pokud dojde k přechodu trestní odpovědnosti na další subjekt až po zahájení trestního stíhání. S odkazem na § 10 TOPO dovozuje, že trestní odpovědnost přechází na všechny právní nástupce právnické osoby bez ohledu na zavinění právního nástupce. Osoby rozhodující o sukcesi právnické osoby si byly trestního stíhání vědomy, a je tedy třeba zkoumat, zda bylo jejich motivací pomoci společnosti Metrostav, a.s., vyhnout se důsledkům trestního stíhání. Z důvodu procesní opatrnosti proto vrchní soud zaslal stěžovatelce napadený rozsudek a vyrozumění o konání veřejného zasedání. Vzhledem k tomu, že po úplném seznámení se se spisovým materiálem došlo k převedení jednání do neveřejného zasedání, nebylo k otázce možného přechodu trestní odpovědnosti provést dokazování. Posoudit dosah převodu závodu z hlediska přechodu trestní odpovědnosti bude proto na soudu prvního stupně v dalším řízení. Pokud dospěje ke kladnému závěru, což vrchní soud nepředjímá, není zapotřebí formální rozhodnutí. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka se domnívá, že nastíněný právní problém nebyl doposud judikován a v TOPO je mezera, kterou lze zaplnit pouze soudcovským právem. Stěžovatelka rekapituluje, že vrchní soud neučinil žádný procesní úkon, jímž by se měla stát obžalovanou, kromě jejího předvolání k veřejnému zasedání. TOPO neobsahuje pravidla upravující postup při přechodu trestní odpovědnosti na další subjekt až po zahájení trestního stíhání. Stěžovatelka si proto připadá stíhána bez zákonného podkladu a procesního rozhodnutí, čímž je porušen čl. 8 odst. 2 Listiny. Podle judikatury Ústavního soudu platí zásada nullus processus criminalis sine lege, trestně stíhat lze kteroukoli osobou pouze způsobem, který stanoví trestní řád [(nález sp. zn. III. ÚS 487/07 ze dne 23. 10. 2008 (N 180/51 SbNU 227)]. Tím, že byla stěžovatelka přibrána jako obžalovaná ve fázi odvolacího řízení, byla připravena o možnost vyjádřit se bezprostředně k již provedeným důkazům, nebyl jasně ani vymezen skutek, pro který má být souzena, nebyla jí dána (usnesením o zahájení trestního stíhání) možnost podat proti procesnímu rozhodnutí opravný prostředek, nemohla uplatnit právo na obhajobu, porušena byla dvojinstančnost řízení, to vše v rozporu s čl. 38 odst. 2 a 40 odst. 3 Listiny. 7. V ústavní stížnosti a jejím doplnění stěžovatelka uvádí, že ústavní stížnost přesahuje její vlastní zájmy, neboť náležitý procesní postup ve vztahu k hmotněprávnímu nástupci není v zákoně upraven, věc není judikována a může se dotknout i řady dalších právnických osob. Proto stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí dle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 8. Dne 25. 3. 2022 zaslala stěžovatelka rozšíření ústavní stížnosti. V souvislosti s řízením vedeným před Krajským soudem v Hradci Králové - pobočkou v Pardubicích požádala o vydání předběžného opatření dle § 80 zákona o Ústavním soudu, jímž se zakazuje, aby tento soud v řízení vedeném pod sp. zn. 62 T 5/2018 pokračoval jednat se stěžovatelkou jako obžalovanou. Zároveň stěžovatelka rozšířila původní ústavní stížnost i o námitky vůči jinému zásahu vrchního soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 2 To 127/20, navazujícím na řízení vedené před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 4 T 42/2016. I k této věci navrhla vydání předběžného opatření, jímž se zakazuje, aby vrchní soud pokračoval v řízení se stěžovatelkou jako obžalovanou. III. Vyjádření účastníků řízení 9. Soudkyně zpravodajka podle § 42 odst. 4 zákon o Ústavním soudu, zaslala ústavní stížnost k vyjádření účastníkům a vedlejšímu účastníkovi řízení. 10. Vrchní soud odkázal na napadené usnesení. K přechodu trestní odpovědnosti dochází samotným vznikem právní skutečnosti, jejímž je následkem, formální rozhodnutí zákon nepředpokládá. Právní nástupce vstupuje do práv a povinností svého předchůdce, který měl do té doby možnost v plné míře uplatňovat svá práva, včetně práva na obhajobu. Proto není zapotřebí opakovat do té doby provedené úkony trestního řízení. 11. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích shrnul průběh řízení a vysvětlil, že ve vztahu k obžalované společnosti Metrostav, a.s., a stěžovatelky se nejedná o přeměnu právnické osoby ve smyslu § 32 odst. 1 TOPO, a to zejména s ohledem na vyžádané a zajištěné výpisy z obchodního rejstříku těchto společností. Je pravděpodobné, že u stěžovatelky ve vztahu ke spo