IV.ÚS 2715/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2715/23 ze dne 15. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), soudce Josefa Fialy a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky L. E., zastoupené Mgr. Ivou Němcovou, advokátkou, sídlem Škroupova 441/12, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. června 2023 č. j. 13 Co 243/2022-1270 a rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. března 2022 č. j. 0 P 70/2020-702, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a P. E. a nezletilých L. E. a P. E., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva i práva nezletilých vedlejších účastníků podle čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 12 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Přesto, že stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti navrhuje zrušení pouze rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud"), z její argumentace je zjevné, že porušení výše uvedených práv spatřuje i v rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích (dále jen "okresní soud"); k ústavní stížnosti rovněž přiložila i jeho kopii. Z uvedených důvodů Ústavní soud vychází z předpokladu, že stěžovatelka se fakticky domáhá přezkumu obou uvedených rozhodnutí. 3. Okresní soud rozhodl, že první vedlejší účastník (otec) je oprávněn stýkat se s nezletilými a) každý sudý víkend od pátku od 17:00 hodin do neděle do 18:00 hodin; b) každý lichý týden ve středu od 18:00 hodin do čtvrtka do 8:00 hodin; c) v době jarních prázdnin v každém lichém roce od pátku, těmto prázdninám předcházejícího, od 17:00 hodin do neděle, kterou tyto prázdniny končí, do 18:00 hodin; d) v době velikonočních prázdnin v každém sudém roce od čtvrtka od 9:00 hodin do pondělí do 18:00 hodin; e) v době letních prázdnin 10 dní nepřetržitě v červenci a 10 dní nepřetržitě v srpnu s tím, že styk započne druhou sobotu v červenci a první sobotu v srpnu vždy v 9:00 hodin a skončí 10. den v 18:00 hodin; f) v době vánočních prázdnin v každém sudém roce vždy od 28. 12. od 9:00 hodin do 1. 1. do 18:00 hodin, v každém lichém roce od 23. 12. od 18:00 hodin do 28. 12. do 18:00 hodin; zároveň bylo rozhodnuto o místě předávání nezletilých a o povinnostech rodičů s tím spojených (I. výrok). Návrh otce na výkon rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce (matce) okresní soud zamítl (II. výrok) a rodičům uložil povinnost účasti na rodinné terapii (III. výrok). Tím došlo ke změně rozsudku okresního soudu ze dne 28. 2. 2018 č. j. 11 Nc 2482/2017-78 (IV. výrok) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (V. výrok). 4. K odvolání každého z rodičů rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem tak, že a) v I. výroku pod písmeny a), c), d) a f) rozsudek okresního soudu potvrdil, b) pod písmenem b) ho změnil tak, že styk v liché středy bude probíhat od 18:30 hodin do čtvrtka do 8:00 hodin a c) ve II. a IV. výroku ho potvrdil; d) v III. výroku rozsudek okresního soudu změnil tak, že se rodičům povinnost na rodinné terapii neukládá (I. výrok). Dále zamítl návrh na vyslovení předběžné vykonatelnosti rozsudku (II. výrok) a rozhodl o tom, že soudkyně okresního soudu Mgr. Markéta Bitterová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci (III. výrok). O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (IV. výrok). 5. Lze shrnout, že krajský soud se v podstatě ztotožnil se závěry okresního soudu a po doplnění dokazování dospěl k tomu, že stanovená úprava běžného styku je správná a přiměřená okolnostem; s ohledem na zájmovou činnost nezletilé (kroužek baletu) pouze začátek styku v liché středy korigoval tak, aby se nezletilá této činnosti mohla věnovat i nadále. Za správnou považoval též úpravu prázdninového styku a styku o svátcích, která zohledňuje mimo jiné přání nezletilých, aby styk nebyl rozšiřován, ale naopak omezen. Dodal, že ani přes stěžovatelčiny odvolací námitky neshledal u otce ani jeho rodiny žádný důvod k dalšímu významnému omezení styku; vyjádřil se blíže k jednotlivým dílčím skutečnostem (zejména nedostatek otcovy snahy a zájmu a chování jeho partnerky a jeho rodičů k nezletilým) a i přes jejich existenci je nepovažoval za dostatečně relevantní důvod ke stěžovatelkou navrhovanému zásadnímu omezení styku, které by bylo v rozporu se zájmem nezletilých. Krajský soud vzal v potaz jejich přání a zahrnul ho, stejně jako okresní soud, do svých úvah při úpravě styku; zároveň však nemohl nezohlednit, že nezletilí doposud nedosáhli věku dvanácti let (nezletilé bylo v době rozhodování soudu 10 let, nezletilému 9 let) a že jejich postoj k otci a jeho prostředí je významným způsobem určován postojem stěžovatelky, přičemž vztahy mezi rodiči jsou vyhrocené. Na druhou stranu jsou postoje nezletilých dlouhodobé a jak okresní soud, tak krajský soud jejich přání zohlednil v míře odpovídající jejich zájmu; styk s otcem byl stanoven v poměrně omezeném rozsahu, zároveň však tak, aby umožňoval udržování a rozvíjení vztahů nejen mezi nezletilými a otcem, ale také s jejich polorodými sourozenci. Ke stěžovatelčině námitce týkající se neprovedení důkazů okresním soudem krajský soud konstatoval, že v postupu nižšího soudu nelze spatřovat pochybení. Okresní soud řádně odůvodnil, proč konkrétní důkazy neprovedl a krajský soud se s ním ztotožnil. Oba soudy v řízení umožnily plnou realizaci participačních práv nezletilých, ve věci bylo provedeno rozsáhlé dokazování, následně široce doplněné v odvolacím řízení, a skutkový stav tak byl zjištěn v dostatečném rozsahu. Závěrem krajský soud přezkoumal rovněž stěžovatelčinu námitku podjatosti rozhodující soudkyně okresního soudu a uzavřel, že není důvodná. Skutečnost, že soudkyně přišla s notářským úřadem otce do styku při dědické agendě, není důvodem její podjatosti k věci; žádné jiné skutečnosti, které by mohly skutečně svědčit o její podjatosti, stěžovatelka neuvedla. Zároveň vysvětlil, proč nerozhodoval o podjatosti dalších soudců okresního soudu, na niž stěžovatelka rovněž poukazovala. II. Argumentace stěžovatelky 6. Podstatu stěžovatelčiných námitek obsažených v podrobně koncipované ústavní stížnosti lze stručně shrnout tak, že soudy v prvé řadě dostatečně nezjistily skutkový stav věci, neboť neprovedly celou řadu stěžovatelkou navrhovaných důkazů a nepřistoupily ani k zadání znaleckého posudku, který by byl pro rozhodnutí ve věci zásadní. Z navržených důkazů si vybraly pouze ty, které se jim hodily, a ty, které se nehodily, jednoduše ignorovaly. Soudy v řízení rovněž stranily zájmům otce a nijak nezohlednily opakovaně vyjadřované přání nezletilých. Přesto, že nezletilí soustavně uvádějí, že s otcem nechtějí trávit čas, případně že chtějí kontakt omezit, jakož i přesto, že bylo doloženo, že jim trvání na styku způsobuje újmu v podobě psychosomatických potíží, soudy k ničemu z toho nepřihlédly a názorem nezletilých se neřídily, a to nejen při úpravě běžného styku, ale ani styku o prázdninách a svátcích. Závěrem ústavní stížnosti matka v neposlední řadě poukazuje na podjatost rozhodující soudkyně okresního soudu, potažmo dalších soudců uvedeného soudu; otec je notářem a má pracovní i přátelské vazby na oba ve věci rozhodující soudy. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. 8. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá též konstatování porušení ústavně zaručených práv nezletilých vedlejších účastníků. V řízení, kdy proti sobě stojí zájmy rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti, je nezbytné, aby měl nezletilý opatrovníka a aby byl zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti (viz níže) však nebylo nutno činit uvedené procesní úkony. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v