IV.ÚS 2718/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2718/21 ze dne 8. 2. 2022 N 16/110 SbNU 142 Důvody odvolacího soudu ke změně senátu nalézacího soudu dle § 262 tr. ř.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele R. G., zastoupeného JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem, sídlem náměstí Republiky 946, Mladá Boleslav, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. července 2021 č. j. 9 To 188/2021-448, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021 č. j. 9 To 188/2021-448 byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021 č. j. 9 To 188/2021-448 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, vyžádaného spisu a předložených podkladů se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") ze dne 2. 10. 2019 č. j. 3 T 139/2019-318 byli stěžovatel a spoluobviněný Š. P. (dále též "obvinění") podle § 226 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zproštěni obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi (dále jen "příslušný státní zástupce"), kterou jim bylo kladeno za vinu spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. l zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měli dopustit jako spolupachatelé podle § 23 trestního zákoníku, zkráceně uvedeno tím, že dne 29. 5. 2019 kolem 20:30 hodin v X. s další dosud neustanovenou osobou přistoupili k poškozenému P. H. (dále jen "poškozený") v úmyslu opatřit si finanční prostředky, přičemž jej obviněný Š. P. oslovil, zda nemá nějaké drobné na cigarety, a když poškozený odpověděl, že nemá, tak obviněný Š. P. řekl "Tak poslouchej ty mrdko, naval prachy nebo tě kopnu do držky", když na to poškozený neodpověděl a chtěl z místa odejít, následně jej stěžovatel strčil do zad a vyzval obviněného Š. P. slovy "Dej mu Š., dej", na což poškozený nejprve nereagoval, ale poté na základě těchto slov, předchozí výhružky a postrčení, z obavy z fyzického napadení, neboť měli muži početní i fyzickou převahu, vyndal z kapsy rukávu své bundy bankovky v celkové hodnotě 1 300 Kč a tyto ze strachu předal obviněnému Š. P., čímž popsaným jednáním způsobili poškozenému celkovou škodu ve výši 1 300 Kč, bez újmy na zdraví. Zhodnocením důkazů okresní soud dovodil pochybnosti ve vztahu ke klíčovému důkazu obžaloby, tj. výpovědi poškozeného. Okresní soud uzavřel, že poškozený nevypovídal pravdu o místu a času údajného přepadení, naopak výpověď obviněných odpovídala učiněným skutkovým zjištěním. Poškozenému neuvěřil ani co do samotné podstaty jeho výpovědi. 3. K odvolání příslušného státního zástupce Krajský soud v Praze (dále též jen "krajský soud") usnesením ze dne 11. 12. 2019 č. j. 9 To 360/2019-349 napadený rozsudek v části, ve které byli stěžovatel a spoluobviněný Š. P. zproštěni obžaloby, zrušil a v rozsahu zrušení věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Shledal, že ač nelze upřít okresnímu soudu snahu postupovat v intencích § 2 odst. 6 trestního řádu, způsob hodnocení důkazů nevyzněl přesvědčivě. Poukázal na to, že okresní soud podle něj založil své skutkové závěry především na vyhodnocení pohybu poškozeného a obviněných, který zasadil do jakési časové stopy stanovené na podkladě kamerových záznamů a za pomoci webové aplikace mapy.cz. Tímto šetřením dospěl okresní soud k závěru, že je vyloučeno, aby byl poškozený v daném místě a čase obviněnými přepaden. Podle krajského soudu okresní soud upozadil skutečnost, že obvinění hovořili vždy o přibližných časových údajích, a zejména skutečnost, že se v daný den kolem 20:30 hodin prokazatelně skutečně s poškozeným setkali. Okresnímu soudu vytkl také to, že pominul zásadní rozpory ve výpovědích stěžovatele a spoluobviněného Š. P., tj. že obviněný Š. P. v přípravném řízení, na rozdíl od stěžovatele, popřel, že by se uvedeného dne s poškozeným setkali. Další z rozporů spočíval ve skutečnosti, že obviněný Š. P. u hlavního líčení tvrdil, že poškozený při setkání s nimi sám drogu požadoval, zatímco stěžovatel uvedl, že mu naopak byla obviněnými nabídnuta. Podle krajského soudu se okresní soud nevypořádal s rozpory ve výpovědích obviněných ani s okolností, že poškozený se dne 29. 5. 2019 v 21:43 hodin dostavil na Policii České republiky, kde oznámil, že byl přepaden a okraden, přičemž krátce nato byli oba obvinění zadrženi a byla u nich nalezena nezanedbatelná finanční hotovost. V neposlední řadě krajský soud vytkl okresnímu soudu procesní postup, kdy nebyl jako důkaz připuštěn protokol o rekognici (okresní soud tento důkazní prostředek neprovedl, neboť poškozený byl osobně přítomen zadržení obviněných, v důsledku čehož viděl osoby, které později byly předmětem rekognice, a nemohlo být tak rozlišeno, zda je při rekognici poznal, protože jimi byl přepaden, nebo proto, že je viděl při zadržení). Krajský soud podotkl, že v dané věci od zadržení obviněných, čemuž byl poškozený přítomen a viděl zadržené osoby, do rekognice uplynula doba jeden a půl měsíce, což je již dostatečně dlouhá doba eliminující zákaz jejího provedení. Krajský soud okresnímu soudu uložil, aby v dalším řízení provedl jako důkaz výsledek provedené rekognice, dále aby opětovným výslechem odstranil rozpory ve výpovědích obviněných a případně v reakci na výsledky těchto výsledků znovu vyslechl i poškozeného a posléze aby znovu a mnohem podrobněji zhodnotil provedené důkazy. 4. Po vrácení věci okresní soud na základě pokynu krajského soudu znovu vyslechl oba obviněné a k důkazu provedl shora zmíněný protokol o rekognici, přičemž poté v pořadí již druhým rozsudkem ze dne 17. 6. 2020 č. j. 3 T 139/2019-381 dospěl opět ke zprošťujícímu verdiktu. I v tomto případě posoudil relevantní část výpovědi poškozeného jako nepravdivou, kdy dílčí rozpory ve výpovědích obviněných, na které poukazoval odvolací soud, nepovažoval s ohledem na další provedené důkazy za natolik podstatné, aby na jejich základě obviněným neuvěřil, a místo toho uvěřil poškozenému, neboť v ději popsaném poškozeným shledal a akcentoval významné nesrovnalosti, pro které mu nemohl uvěřit. Podle výsledků provedeného dokazování považoval za vyloučené, aby se obvinění předmětného přepadení v daném místě a čase dopustili, neboť se nacházeli jinde a neměli na spáchání činu dostatek času. 5. K odvolání příslušného státního zástupce krajský soud opětovně usnesením ze dne 24. 9. 2020 č. j. 9 To 249/2020-404 napadený rozsudek zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Setrval na závěrech ze svého prvního rozhodnutí ve věci a především okresnímu soudu vytkl, že oba odděleně vyslýchané obviněné dostatečným způsobem neseznámil s výpovědí druhého obviněného, v důsledku čehož zůstalo neobjasněno, jaký postoj obžalovaní zaujímají k tvrzení toho druhého. U výpovědí stěžovatele poukázal na rozdíl jeho procesních výpovědí, kdy dne 17. 6. 2020 u hlavního líčení uvedl, že ještě než došlo k prodeji "cukru", který byl vydáván za pervitin, tak mu obviněný Š. P. sdělil, že již jednou poškozenému "cukr" prodal. O tom se však stěžovatel při své výpovědi ze dne 18. 9. 2019 nezmínil, kdy naopak tvrdil, že se poškozeného přímo na koupi pervitinu zeptal, a obviněný Š. P. mu předtím akorát řekl, že poškozeného zná. Na tyto nejasnosti okresní soud podle krajského soudu nereagoval. Dále poukázal na rozdíly ve výpovědi obviněného Š. P., který ve výpovědi z přípravného řízení kategoricky popíral setkání s poškozeným, ačkoliv v řízení před soudem toto setkání naopak připustil. Z toho učinil krajský soud závěr, že obvinění rozhodně v podstatných bodech nevypovídali shodně, jak mylně konstatoval okresní soud. Dále připomněl, že rovněž není možné nevzít do úvahy zjištění k předchozímu způsobu života obviněných. Zopakoval, že okresní soud upozadil zásadní fakt, že obvinění se s poškozeným předmětného dne kolem 20:30 hodin skutečně setkali, proto se jeví jako nadbytečné detailně rekonstruovat jejich pohyb a pohyb poškozeného, a že okresní soud hodnotil důkazy jednostranně. Okresnímu soudu uložil, aby znovu a způsobem