IV.ÚS 2727/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2727/10 ze dne 29. 11. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele D. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 62, Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 503/2010-1302 ze dne 9. 6. 2010, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 To 39/2009-1170 ze dne 7. 12. 2009 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 50 T 12/2008-971 ze dne 25. 3. 2009, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 20. 9. 2010 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") sp. zn. 50 T 12/2008, který si za účelem posouzení důvodnosti návrhu Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že stěžovatel byl rozsudkem krajského soudu č. j. 50 T 12/2008-971 ze dne 25. 3. 2009 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále jen"vrchní soud") č. j. 4 To 39/2009-1170 ze dne 7. 12. 2009 uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon"), dílem dokonaného a dílem nedokonaného ve stadiu pokusu, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání pět let, peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech po dobu sedmi let. Dle § 226 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro skutek, v němž žalobní návrh spatřoval dílčí skutek pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 trestního zákona, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu. Dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 7 To 503/2010-1302 ze dne 9. 6. 2010 jako zjevně neopodstatněné odmítnuto. Trestná činnost, za níž byl stěžovatel odsouzen, spočívala v tom, že jako jediný jednatel a společník obchodních společností Ad Modum Media, s. r. o., a Varmint, s. r. o., vědom si skutečnosti, že ke zdanitelným plněním fakticky vůbec nedošlo, a v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty a daň z příjmů právnických osob 1) podal prostřednictvím zplnomocněného zástupce dodatečná přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2005 a srpen 2005 a řádná daňová přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2005, prosinec 2005 a leden 2006, přičemž v rozporu s ustanoveními § 7 odst. l, § 19 odst. l zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zaúčtoval fiktivní faktury, které vystavil za obchodní společnost Varmint, s. r. o., jako dodavatele pro obchodní společnost Ad Modum Media, s. r. o., jako odběratele. V důsledku toho vykázala obchodní společnost Ad Modum Media, s. r. o., nižší vlastní daňovou povinnost, než odpovídalo skutečnosti, čímž by České republice vznikla škoda v celkové výši 4.501.100,- Kč, pokud by finanční úřad nezahájil vytýkací řízení a daň nedoměřil, 2) podal prostřednictvím zplnomocněného zástupce přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2005, ve kterém vykázal daň ve výši 861.120,- Kč na podkladě toho, že neoprávněně zaúčtoval do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 24 odst. l zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, sedm fiktivních faktur, které vystavil za obchodní společnost Varmint, s. r. o., jako dodavatele pro obchodní společnost Ad Modum Media, s. r. o., jako odběratele, zatímco při správném vyčíslení daňová povinnost obchodní společnosti Ad Modum Media, s. r. o., činila 5.941.520,- Kč, čímž zkrátil daň z příjmů právnických osob za rok 2005 o částku 5.080.400,- Kč a způsobil tak České republice škodu v uvedené výši. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že v řízení před obecnými soudy došlo k porušení principu "rovnosti zbraní". V této souvislosti uvedl, že v rámci své obhajoby předložil znalecký posudek zpracovaný společností ZNALEX, s. r. o., jehož závěry byly diametrálně odlišné od závěrů znaleckého posudku obžaloby zpracovaného společností AUDITIA spol. s r. o., a to jak z hlediska posouzení reálnosti či fiktivnosti faktur, tak i v otázce, zda došlo ke zkrácení daně z příjmů a daně z přidané hodnoty. V dovolacím řízení pak stěžovatel předložil odborné vyjádření daňových poradců R. K. a J. H., v němž se tito ztotožnili se závěry uvedenými v posudku společnosti ZNALEX, s.,r.,o. Dle názoru stěžovatele měl být za daných okolností rozpor mezi jednotlivými znaleckými posudky odstraněn prostřednictvím revizního znaleckého posudku, což se však nestalo. Stěžovatel dále podrobil kritice závěry vrchního soudu, přičemž mu zejména vytýkal, že posuzoval dopady na daňovou povinnost společností Ad Modum Media, s. r. o., a Varmint, s. r. o., izolovaně a nikoliv v jejich vzájemné provázanosti. Znalecký posudek společnosti ZNALEX, s. r. o., naproti tomu vycházel ze správného předpokladu, že jednání stěžovatele v obou zmiňovaných společnostech nelze oddělit; obecné soudy však k závěrům tohoto posudku nepřihlédly. Tvrzení vrchního soudu, že společnost ZNALEX, s. r. o., neměla k dispozici dostatek podkladů, stěžovatel odmítl a poukázal na skutečnost, že znalecký posudek vycházel z obsahu daňových přiznání a z rozsudku soudu prvního stupně a každý další podklad by již byl nadbytečný. Pokud šlo o stěžejní otázku fiktivnosti faktur, tato nebyla ze strany vrchního soudu v podstatě vůbec odůvodněna; na argumentaci obsaženou ve znaleckém posudku, že rentabilita společností dle empirických dat svědčila o reálnosti vystavených faktur, vrchní soud vůbec nereagoval. Nejvyššímu soudu pak stěžovatel vytkl, že přehlížel matematické konsekvence daně z přidané hodnoty a dospěl tak k nesprávnému závěru v otázce výše vzniklé škody a dále že nesprávně posoudil povahu právních vztahů, na jejichž základě daňová povinnost v režimu daně z přidané hodnoty vzniká. Stěžovatel podotkl, že u daně z přidané hodnoty existuje tzv. daň na vstupu a daň na výstupu, přičemž případné fiktivní plnění, resp. neplatnost příslušné simulované smlouvy, se musí projevit na obou stranách tohoto vztahu. Nelze tedy tvrdit, že jedna strana plnila a vznikla jí daňová povinnost a současně že druhá strana plnění neobdržela, a proto u ní daňový nárok nevznikl. Názor Nejvyššího soudu, že na každý daňový subjekt je nutno pohlížet samostatně, nemůže v těchto souvislostech obstát. Pokud šlo o matematické konsekvence, resp. výši vzniklé škody, Nejvyšší soud opíral své stanovisko o skutečnost, že společnost Varmint, s.r.o. nedeklarovala svou daňovou povinnost v řádném daňovém přiznání, nýbrž až v dodatečném daňovém přiznání. Dodatečné daňové přiznání je ovšem institutem aprobovaným zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a nelze mu tak přičítat nižší hodnotu než řádnému daňovému přiznání, jak to učinil Nejvyšší soud. Stěžovatel dále citoval odborné stanovisko společnosti ZNALEX, s. r. o., ze dne 14. 9. 2010, které reaguje na usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 To 503/2010-1302 ze dne 9. 6. 2010. Dle tohoto stanoviska spočíval základní rozpor mezi uvažováním Nejvyššího soudu a uvažováním znalce v tom, že znalec nepovažoval za správné oddělovat jednání stěžovatele ve společnosti Varmint, s. r. o., od jednání ve společnosti Ad Modum Media, s. r. o. Při náhledu užitého znalcem se jednalo z ekonomického hlediska o neutrální operaci, neboť přesně o tutéž částku, o níž měla Ad Modum Media, s. r. o., přiznat na dani z přidané hodnoty více, měla společnost Varmint, s. r. o., přiznat méně. Znalec dále zpochybnil závěr Nejvyššího soudu, že se v případě předmětných faktur jednalo toliko o faktury fiktivní. Dle názoru znalce svědčí o reálnosti těchto faktur skutečnost, že bez nich by rentabilita společnosti Ad Modum Media, s. r. o., dosáhla za rok 2005 hodnoty 52,66%, což je velmi neobvyklý údaj, neboť průměrná rentabilita podnikatele v daném oboru činila dle Českého statistického úřadu v témže období 10,13%. Pokud by však faktury byly reálné, rentabilita společnosti Ad Modum Media, s. r. o., by dosáhla 7,61%, tedy hodnoty podstatně bližší průměru. Znalec vyjádřil přesvědčení, že rentability 52,66% nebylo možno v daném oboru dosáhnout, proto má za to, že faktury nebyly fiktivní. Stěžovatel v návaznosti na to v ústavn