IV.ÚS 2728/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2728/12 ze dne 18. 12. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka v právní věci stěžovatele J. J., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Praha Pankrác, zastoupeného JUDr. Jiřím Teryngelem, advokátem se sídlem Ke Klimentce 15, Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 313/2012-965 ze dne 12. 4. 2012, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 2 To 105/2011-898 ze dne 29. 11. 2011, rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, č. j. 61 T 14/2011-801 ze dne 17. 8. 2011 a o návrhu na odklad vykonatelnosti těchto rozhodnutí, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 17. 7. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů a odkladu jejich vykonatelnosti dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud"), sp. zn. 61 T 14/2011 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem krajského soudu č. j. 61 T 14/2011-801 ze dne 17. 8. 2011 uznán vinným zvlášť závažným zločinem ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), jehož se měl dopustit tak, že dne 25. 7. 2010 v době mezi 20.55 hod. až 20.57 hod. v Uherském Hradišti, na parkovišti před supermarketem Kaufland v ulici Sokolovská, po předchozí slovní rozepři s Ondřejem Černuškou a Jiří S. (jedná se o pseudonym), se úmyslně jako řidič nákladního skříňového motorového vozidla zn. Volkswagen Touareg 3.0 V6 TDi rozjel vozidlem proti poškozenému Jiřímu S., a to v době, kdy Jiří S. stál šikmo vlevo před levou přední částí vozidla ve vzdálenosti asi 1 m od vozidla a Ondřej Černuška v přesně nezjištěné krátké vzdálenosti na pravé straně vozidla, obžalovaný takto jednal poté, co z vozidla vystoupil, s oběma osobami komunikoval a po slovech "jak chceš, chlapče" či "jak chcete", opět do vozidla nasednul a rozjel se rychlostí přibližně okolo 5 km/hod směrem k poškozenému Jiřímu S., přičemž došlo k nárazu levé přední části vozidla do zadní části trupu poškozeného, který se od vozidla mezitím otočil, k rotaci těla poškozeného a jeho pádu na zem, poškozený utrpěl tímto jednáním obviněného závažná zranění, zejména rozhmoždění levého jaterního laloku a trhlinu dolní duté žíly, ložiskové zhmoždění plic, zlomeninu zadní vnitřní části levé kosti temenní, přecházející v roztržení pravé části šípového švu a pokračující v zčásti tříštivou zlomeninu zadní části pravé střední jámy lební, dále těžký otok mozku, krevní výrony pod tvrdou plenu mozkovou i do měkkých plen mozkových, řadu krevních výronů v oblasti trupu i končetin a poranění struktur kloubů dolní končetiny a v důsledku krvácivého šoku, který se rozvinul při poranění jater s roztržením dolní duté žíly a masivním krvácením do dutiny břišní, poškozený téhož dne i přes okamžitou lékařskou pomoc zemřel; obžalovaný si s ohledem na své předchozí řidičské zkušenosti i s předmětným vozidlem musel být vědom toho, že výše popsaným jednáním může dojít při najetí vozidla této velikosti, hmotnosti asi 2500 kg a výkonu motoru 165 kW, do těla člověka, ke zranění poškozeného, k čemuž i došlo a na následky a v přímé příčinné souvislosti s tímto utrpěným zraněním poškozený zemřel. Krajský soud uložil stěžovateli za tento trestný čin trest odnětí svobody v trvání sedmi let a trest zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání osmi let. Dále byl stěžovatel zavázán uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 59.218,- Kč a poškozeným pozůstalým škodu ve výši odpovídající ustanovení § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Poškozená Allianz pojišťovna, a. s., byla se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Na podkladě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch stěžovatele, Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozsudkem č. j. 2 To 105/2011-898 ze dne 29. 11. 2011 rozhodnutí krajského soudu zrušil a nově rozhodl tak, že shledal stěžovatele vinným zločinem ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, 3 trestního zákoníku, neboť dne 25. 7. 2010 v době mezi 20:55 hod. až 20:57 hod. v Uherském Hradišti, na parkovišti před supermarketem Kaufland v ulici Sokolovská, po předchozí slovní rozepři s Ondřejem Černuškou a Jiřím S., se úmyslně jako řidič nákladního skříňového motorového vozidla zn. Volkswagen Touareg 3.0 V6 TDi rozjel vozidlem proti poškozenému Jiřímu S., a to v době, kdy Jiří S. stál šikmo vlevo před levou přední částí vozidla ve vzdálenosti asi 1 m od vozidla a Ondřej Černuška v přesně nezjištěné krátké vzdálenosti na pravé straně vozidla, obžalovaný takto jednal poté, co z vozidla vystoupil, s oběma osobami komunikoval a po slovech "jak chceš, chlapče" či "jak chcete", opět do vozidla nasednul a rozjel se v úmyslu poškozenému způsobit těžkou újmu na zdraví rychlostí přibližně okolo 5 km/hod směrem k poškozenému Jiřímu S., přičemž došlo k nárazu levé přední části vozidla do zadní části trupu poškozeného, který se od vozidla mezitím otočil, k rotaci těla poškozeného a jeho pádu na zem, poškozený utrpěl tímto jednáním obžalovaného závažná zranění, zejména rozhmoždění levého jaterního laloku a trhlinu dolní duté žíly, ložiskové zhmoždění plic, zlomeninu zadní vnitřní části levé kosti temenní přecházející v roztržení pravé části šípového švu a pokračující v zčásti tříštivou zlomeninu zadní části pravé střední jámy lební, dále těžký otok mozku, krevní výrony pod tvrdou plenu mozkovou i do měkkých plen mozkových, řadu krevních výronů v oblasti trupu i končetin a poranění struktur kloubů dolní končetiny a v důsledku krvácivého šoku, který se rozvinul při poranění jater s roztržením dolní duté žíly a masivním krvácením do dutiny břišní, poškozený téhož dne i přes okamžitou lékařskou pomoc zemřel. Vrchní soud uložil za tento trestný čin stěžovateli trest odnětí svobody v trvání osmi a půl roku a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu deseti let. O nárocích poškozených rozhodl vrchní soud shodně jako soud prvního stupně. Odvolání stěžovatele vrchní soud zamítl. Stěžovatel podal proti rozsudku vrchního soudu dovolání, které Nejvyšší soud usnesením č. j. 6 Tdo 313/2012-965 ze dne 12. 4. 2012 jako zjevně neopodstatněné odmítl. Výše uvedená rozhodnutí krajského, vrchního a Nejvyššího soudu napadl stěžovatel ústavní stížností, v níž namítal, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a nerespektovaly zásadu presumpce neviny zakotvenou v čl. 40 odst. 2 Listiny. Stěžovatel podrobil kritice postup odvolacího soudu, a to v tom ohledu, že soudem uváděný výčet variant možného průběhu událostí nebyl úplný a že závěry soudu, vážící se k formě zavinění u první modelové situace, odporovaly pravidlům formální logiky. Zejména však stěžovatel zdůraznil, že pokud byla dle odvolacího soudu z hlediska skutkových zjištění možná kterákoliv ze tří variant, byl soud povinen přiklonit se k variantě pro stěžovatele nejpříznivější, což se ovšem nestalo. Odvolací soud měl takto postupovat tím spíše, že soud nalézací neshledal ani eventuální úmysl k těžké újmě a považoval jednání stěžovatele za srozumění jen s ublížením na zdraví s tím, že těžká újma vznikla z nedbalosti. Stěžovatel uvedl, že vznesl tuto námitku již ve svém dovolání, nicméně Nejvyšší soud se s ní nijak nevypořádal. Stěžovatel dále namítal, že doplnění dokazování odvolacím soudem bylo pouze formální, a odvolací soud proto nebyl oprávněn odchýlit se od závěrů nalézacího soudu týkajících se zavinění. Konečně stěžovatel vyjádřil nesouhlas se způsobem, jímž se Nejvyšší soud vypořádal s jeho námitkou, že ve věci rozhodoval vyloučený orgán, a to především pokud jde o kritérium tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby. Z množství tiskových zpráv, které stěžovatel dovolacímu soudu předložil, vyplývalo, že vina stěžovatele byla pro veřejnost předem dána, přičemž masivnost mediální kampaně vedla stěžovatele k přesvědčení, že ani nalézací ani odvolací soud nenašly odvahu postavit se předem zformovanému veřejnému mínění jen na základě existujících pochybností o subjektivní stránce. Nejvyšší soud se však alibisticky spokojil s konstatováním, že stěžovatel neprokázal, že by došlo k ovlivnění rozhodnutí pro poměr k věci nebo osobám, které byly na procesu účastny. Na podporu svých námitek uvedených v ústavní stížnosti stěžovatel citoval nále