IV.ÚS 2728/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2728/17 ze dne 12. 11. 2018 N 184/91 SbNU 279 Nejednotnost rozhodovací praxe k neplatnosti rozhodčí doložky a s ní souvisejícím nákladům exekučního řízení při zastavení exekuce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy - ze dne 12. listopadu 2018 sp. zn. IV. ÚS 2728/17 ve věci ústavní stížnosti Blanky Sokolovičové, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem, se sídlem Mendíků 1396/9, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2017 č. j. 20 Co 139/2017-71 a proti usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 21. dubna 2017 č. j. 094 EX 02842/11-059 o zastavení exekuce a náhradě exekučních nákladů, za účasti 1. Krajského soudu v Hradci Králové, 2. soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, Palackého nám. 28, Plzeň, a 3. Okresního soudu v Trutnově jako účastníků řízení a PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1, IČO 61860069, jako vedlejší účastnice řízení. I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2017 č. j. 20 Co 139/2017-71 a usnesením soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 21. dubna 2017 č. j. 094 EX 02842/11-059 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo vlastnit majetek zaručené článkem 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na pokojné užívání majetku ve smyslu článku 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. června 2017 č. j. 20 Co 139/2017-71, jakož i usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 21. dubna 2017 č. j. 094 EX 02842/11-059, ve výrocích II a III, se proto ruší. Odůvodnění I. Stěžovatelkou namítané zásahy do základních práv 1. Ústavní soud obdržel návrh podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se Blanka Sokolovičová (dále jen "stěžovatelka" nebo "povinná") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo zasaženo do jejích základních práv garantovaných článkem 1, článkem 11 odst. 1, článkem 36 odst. 1 a článkem 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a článkem 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Stěžovatelka (povinná) namítá, že na základě jejího návrhu došlo k zastavení exekuce prováděné Mgr. Martinem Tunklem, Exekutorský úřad Plzeň-město (dále též jen "soudní exekutor"), vedené pro částku 162 355 Kč s příslušenstvím. Důvodem zastavení exekuce bylo, že rozhodčí nález, na jehož základě byla daná exekuce zahájena, představoval nezpůsobilý exekuční titul ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Stěžovatelka je přesvědčena, že obchodní společnost PROFI CREDIT Czech, a. s., (dále jen "vedlejší účastnice" nebo "oprávněná") si při podání exekučního návrhu měla být vědoma změny v judikatuře obecných soudů stran posuzování platnosti rozhodčích doložek vydaných rozhodcem určeným ad hoc. Jestliže i přesto podala dne 17. července 2011 exekuční návrh opírající se o rozhodčí nález, který ve světle dané judikatury nemohl sloužit jako exekuční titul, zavinila následné zastavení exekuce a měla být zavázána k náhradě nákladů exekuce, jakož i k náhradě nákladů řízení stěžovatelky. Protože však - přes odkazy stěžovatelky na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu - soudní exekutor a následně i Krajský soud v Hradci Králově (dále též jen "krajský soud") uložili stěžovatelce uhradit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce ve výši 14 757,50 Kč a nepřiznali jí ani náhradu nákladů řízení, zasáhli do jejích ústavně zaručených základních práv, především pak do práva vlastnit majetek a práva na spravedlivý proces. Z tohoto důvodu se stěžovatelka domáhá zrušení označených rozhodnutí. II. Řízení předcházející podání ústavní stížnosti 3. Z obsahu ústavní stížnosti, z napadených rozhodnutí a ze spisu vedeného u soudního exekutora pod sp. zn. 094 EX 02842/11 Ústavní soud zjistil následující: 4. Rozhodčím nálezem vydaným JUDr. Jiřím Kolaříkem, rozhodcem Rozhodčí společnosti Pardubice, s. r. o., IČO 27531465, dne 13. ledna 2011 č. j. 102 Rozh 3930/2010-9 byla stěžovatelka (povinná) zavázána zaplatit vedlejší účastnici (oprávněné) směnečnou sumu ve výši 162 355 Kč s příslušenstvím, včetně poplatku za rozhodčí řízení ve výši 1 100 Kč. Uvedenou částku měla povinná uhradit společně a nerozdílně s panem Dušanem Růžičkou, který s oprávněnou uzavřel dne 26. srpna 2009 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen "smlouva o úvěru"), na jejímž základě mu mělo být vyplaceno 41 000 Kč (povinná byla v dané smlouvě uvedena jakožto spoludlužník). K zajištění závazku z uvedené smlouvy byla užita blankosměnka. 5. Oprávněná dne 15. července 2011 podala návrh na nařízení exekuce. Usnesením ze dne 18. srpna 2011 č. j. 26 EXE 2664/2011-7 Okresní soud v Trutnově (dále jen "exekuční soud") nařídil exekuci na majetek povinné k uspokojení shora označené pohledávky oprávněné a jejím provedením pověřil soudního exekutora. 6. Dne 4. dubna 2017 podala povinná, prostřednictvím svého současného právního zástupce, návrh na zastavení a odklad exekuce, v němž uvedla, že rozhodčí nález byl v dané věci vydán na základě částečně neplatné rozhodčí doložky, a nemůže proto představovat platný exekuční titul, pročež je třeba exekuci zastavit. Ohledně nákladů exekuce povinná uvedla, že tyto zavinila oprávněná, která o neplatnosti sjednané rozhodčí doložky měla v době podání návrhu na nařízení exekuce vědět (k tomu povinná poukázala na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. května 2009 sp. zn. 12 Cmo 496/2008, uveřejněné pod č. 45/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, jakož i na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu). Oprávněná s návrhem na zastavení exekuce souhlasila. Neztotožnila se ale s argumentací povinné co do zavinění nákladů exekuce. Uvedla, že v době podání návrhu na nařízení exekuce byla v dobré víře o tom, že rozhodčí nález představuje vykonatelný exekuční titul, čemuž prý nasvědčovala i rozhodovací praxe soudů nižších stupňů. Teprve postupem času došlo ke změně náhledu obecných soudů na platnost rozhodčích doložek, v nichž byl rozhodce určen ad hoc jednou ze smluvních stran. 7. Usnesením ze dne 21. dubna 2017 č. j. 094 EX 02842/11-059 soudní exekutor zastavil exekuci (výrok I) a rozhodl, že povinná má uhradit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce ve výši 14 757,50 Kč (výrok II), a dále, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III). Své rozhodnutí soudní exekutor odůvodnil odkazem na judikaturu Ústavního soudu, dle níž nelze v případě zastavení exekuce z důvodu neplatné rozhodčí doložky uložit povinnost nést náklady řízení soudnímu exekutorovi, neboť ten nijak nepochybil. Dále soudní exekutor poukázal na závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, z nichž se podává, že pokud oprávněný podal návrh na nařízení exekuce na podkladě vykonatelného exekučního titulu, který byl zrušen (pročež byla následně exekuce zastavena), nelze vyvodit zavinění za zastavení exekuce ani na straně oprávněného. Soudní exekutor proto následně zvažoval, kterému z účastníků řízení uložit povinnosti nahradit náklady exekuce, přičemž připomněl, že dle judikatury Ústavního soudu lze takovou povinnost uložit oprávněnému zcela výjimečně. V projednávané věci byl přitom dle soudního exekutora oprávněný v dobré víře o exekučním titulu, a proto je třeba náhradu nákladů exekuce uložit povinné. Závěrem soudní exekutor s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a na ustanovení § 150 o. s. ř. doplnil, že povinná měla k dispozici vícero institutů, jimiž mohla řízení zvrátit již před nařízením exekuce, což však neučinila a po celou jeho dobu byla zcela pasivní. Proto povinné nepřiznal ani náhradu nákladů řízení před soudním exekutorem. 8. Proti výrokům II a III usnesení soudního exekutora podala povinná odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 22. června 2017 č. j. 20 Co 139/2017-71 tak, že napadené usnesení potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud poukázal na důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 19. července 2016 sp. zn. IV. ÚS 2860/15 (které je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu, na webové stránce http://nalus.usoud.cz/), z něhož prý plyne, že tím, kdo by měl být v tomto p