IV.ÚS 2737/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2737/21 ze dne 23. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, PhD., advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. července 2021 č. j. 30 Cdo 1392/2021-224, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. září 2019 č. j. 23 Co 290/2019-151 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. června 2019 č. j. 17 C 257/2017-139, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, a České republiky - Vězeňské služby, sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4 - Nusle, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces (sc. právo na soudní ochranu) zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 17 C 257/2017 se podává, že stěžovatelčin právní předchůdce (dále též "žalobce") se žalobou (doručenou soudu 10. 6. 2014) domáhal, aby první vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit mu na náhradě nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení částku 5 000 000 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo vedeno pod sp. zn. 17 C 178/2014 a usnesením obvodního soudu ze dne 21. 3. 2017 č. j. 17 C 178/2014-656 bylo řízení o žalobcově návrhu na zaplacení částky 296 000 Kč vyloučeno k samostatnému projednání a rozhodnutí. V průběhu ústního jednání dne 16. 5. 2019 byl žalobce vyzván, aby žalobu doplnil, a upozorněn na následky nesplnění výzvy spočívající v odmítnutí žaloby. Ke splnění výzvy mu byla poskytnuta lhůta 14 dnů, přičemž žádosti o poskytnutí delší lhůty obvodní soud nevyhověl s odůvodněním, že mu byla již dvakrát lhůta poskytnuta, žalobce na ni dosud nereagoval. Žalobce na výzvu odpověděl podáním ze dne 29. 5. 2019, v němž uvedl (pozn. jde o přesnou citaci textu): "Za dané situace, kdy je žalobce tlačen postupem soudu do nevýhodné pozice proti fakticky silnější straně sporu - žalované, žalobce upřesňuje žalobce tak, že požaduje částku ve výši 296.000,- Kč z titulu bolestného a částku 296.000,- Kč z titulu nároku odškodnění ztížení společenského uplatnění. Jinak řečeno, hmotněprávně činí bolestné částku 286.000,- Kč a nárok na odškodnění za ztížení společenského uplatnění rovněž částku 296.000,- Kč. Žalobce si je vědom toho, že soud nemůže rozhodnout ultra petita partium, nicméně je na žalobci, jak velkou část z jednotlivých nároků uplatní. Není tedy nutné, aby bylo žalováno o 592.000,- Kč, je-li žalováno méně, je na soudu, aby stanovil poměr obou nároků. Demonstrativně uvedeno, v případě, že by bylo např. bolestné pouze ve výši 100.000,- Kč a nárok na odškodnění z ZSÚ 296.000,- Kč, nic soudu nebrání v tom, aby žalobě vyhověl ve výši 296.000,- Kč z obou žalovaných titulů v poměru 100.000,- Kč : 192.000,- Kč." Obvodní soud I. výrokem napadeného usnesení (pozn. stěžovatelkou v ústavní stížnosti stále označované nesprávnou spisovou značkou 17 C 257/2019) podání ze dne 10. 6. 2014 odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. a III. výrok). V odůvodnění konstatoval, že stěžovatel přes výzvu soudu konkrétně neuvedl, jakou částku požaduje z titulu ztížení společenského uplatnění a jakou částku z bolestného s tím, že je na soudu, aby si sám určil poměr obou nároků, což vyhodnotil jako takový nedostatek žaloby, pro nějž nelze v řízení pokračovat. 3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení obvodního soudu v I. výroku ve znění, že se odmítá návrh žalobce, aby mu první vedlejší účastnice zaplatila částku 296 000 Kč, a dále ve výrocích o nákladech řízení (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. a III. výrok). 4. Proti usnesení městského soudu podal žalobce dovolání, které podle jeho názoru splňovalo předpoklady přípustnosti, neboť usnesení záviselo na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, jež by měly být jako dovolacím soudem vyřešené právní otázky v rámci souzené věci posouzeny jinak, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny, jakož i proto, že odvolací soud se odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu. Jde o otázky, zda: 1) je z žaloby, jejíž petit zní na peněžité plnění, patrné, čeho se žalobce domáhá, 2) je nutné, aby petit žaloby, jíž se žalobce domáhá nároků ze dvou právních titulů, byl výší požadované částky přesným součtem částek požadovaných za jednotlivé nároky, či zda je možné, aby petit žaloby zněl na částku nižší, než je celkový součet částek plynoucích z obou hmotněprávních nároků, a 3) do jaké míry závisí požadavek na to, aby z žaloby bylo jasně a srozumitelně patrno, čeho se navrhovatel domáhá, na subjektivní schopnosti či neschopnosti soudu pochopit to, co je mu žalobou předestřeno a logicky vysvětlováno, a zda případné neporozumění tomu, co je požadováno, může vést až k odmítnutí žaloby. 5. Dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl "jako nepřípustné" (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (II. a III. výrok). Nepřípustnost odůvodnil zjištěním, že otázka, zda je žaloba projednatelná (tj. zda nemá vady, které brání pokračování řízení), je v souladu s jeho judikaturou, podle níž nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li žaloba vylíčení rozhodujících skutečností, nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení. Nejvyšší soud upozornil, že požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, a navrhuje-li, aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým základem, musí v žalobě uvést u jednotlivých uplatněných nároků skutečnosti, kterými u nich vylíčí skutkový děj, a rovněž musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé. Poté Nejvyšší soud konstatoval, že žalobce přes výzvu obvodního soudu neuvedl, v jakém rozsahu se celkem požadovaná částka 296 000 Kč vztahuje k jednotlivým dílčím nárokům, když uvedl, že požaduje za každý z nároků, tj. bolestné a ztížení společenského uplatnění částku 296 000 Kč, dohromady žádal přiznat opět jen 296 000 Kč. Nejvyšší soud dodal, že žaloba není doprovázena "skrytě alternativním nebo eventuálním" žalobním petitem, a uzavřel, že žalobce od sebe vůbec neodlišil kumulativně uplatněné nároky co do jejich kvantifikace. Zbývající žalobcovy otázky vyhodnotil jako otázky týkající se skutečností, na jejichž vyřešení rozhodnutí městského soudu nezávisí, a dovolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení není objektivně přípustné. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka spatřuje porušení práva na soudní ochranu v tom, že jí byla odňata možnost jednat před soudem a ve věci samé odmítnuta spravedlnost. Konkrétně stěžovatelka připomíná, že původním účastníkem řízení před obecnými soudy byl její manžel, který dne 20. 6. 2020 zemřel, ona je jeho dědičkou. Na základě informace o jeho smrti zaslala k následné výzvě obvodnímu soudu dne 16. 4. 2021 plnou moc. 7. Dále stěžovatelka informuje, že souzená věc byla zahájena žalobou v roce 2014 pod sp. zn. 17 C 178/2014 a řízení dále pokračuje, resp. "spíše není pravomocně rozhodnuto". V roce 2019 [pozn. v doplnění žaloby uvedl žalobce údaj, že se tak stalo usnesením obvodního soudu ze dne 21. 3. 2017 č. j. 17 C 178/2014-656 (č. l. 132)] byla část žalobou uplatněných nároků vyloučena k samostatnému řízení, z něhož vzešla i ústavní stížností napadená rozhodnutí. Stěžovatelka se domnívá, že žaloba jejího manžela byla dostatečně určitá a nebyl důvod ji odmítnout pro nedostatek náležitostí. Manžel mohl po první vedlejší účastnici požadovat částku až do výše 592 000 Kč, což neučinil, a protože soud nemůže jít nad návrh žalobce, mohl mu přiznat maximálně jím uplatněnou částku 296 000 Kč. Bylo tak podle stěžovatelky na soudu, aby ke každému z uplatněných nároků přiřadil konkrétní peněžité plnění, vždy ovšem do celkového limitu požadova