IV.ÚS 2738/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2738/10 ze dne 23. 11. 2010 N 235/59 SbNU 391 Překvapivé rozhodnutí o nákladech řízení (§ 150 o. s. ř.)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 23. listopadu 2010 sp. zn. IV. ÚS 2738/10 ve věci ústavní stížnosti Z. B. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2010 č. j. 24Co 311/2010-122 ve výrocích II a III, ve věci rozhodování o nákladech řízení, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení a M. M. a L. M. jako vedlejších účastníků řízení. Výrok I. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. června 2010 č. j. 24Co 311/2010-122 ve výroku II a III bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tento rozsudek se proto ve výroku II a III ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace návrhu a řízení před obecnými soudy 1. Včas a řádně podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. září 2010, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku ve výrocích II a III. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud" nebo "odvolací soud") jako odvolací soud prvním z napadených výroků změnil rozsudek nalézacího soudu ve věci stěžovatele tím způsobem, že ve smyslu § 150 občanského soudního řádu nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení, ačkoliv ten měl ve věci plný úspěch. Druhým napadeným výrokem mu nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatel spatřuje v obou výrocích porušení svého základního práva na spravedlivý proces podle § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti se podává, že mezi stěžovatelem a vedlejšími účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě se stěžovatel zavázal provést pro vedlejší účastníky na svůj náklad a na své nebezpečí dílo spočívající ve zhotovení elektroinstalačních rozvodů pro rodinný dům, instalaci vnitřních rozvaděčů, vystrojení a kompletaci bez svítidel a zprovoznění dodaných instalací včetně provedení revize před předáním. Dílo mělo být zhotoveno ve dvou etapách, přičemž k dokončení druhé etapy mělo dojít do 14 dnů od data k nástupu na její realizaci uvedeného ve smlouvě. Stěžovatel měl v případě prodlení s dokončením druhé etapy zaplatit smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. 3. Vedlejší účastníci se žalobou domáhali zaplacení smluvní pokuty ve výši 41 000 Kč, protože výše vymezená druhá etapa zhotovení díla byla dokončena až dne 17. září 2009, ačkoliv ve smyslu uvedené lhůty 14 dnů mělo k dokončení dojít již dne 6. srpna 2009. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud" nebo "nalézací soud") svým rozsudkem ze dne 12. dubna 2010 sp. zn. 57 C 3/2009-82 žalobu zamítl. Povinnost zaplatit smluvní pokutu byla totiž v předmětné smlouvě podmíněna tím, že vedlejší účastníci umožní stěžovateli "hladký průběh stavby". V době, kdy měl stěžovatel začít s druhou etapou výstavby, však nebyla stavba vedlejších účastníků připravena k zahájení kompletace elektroinstalace. Stěžovatel tedy nezavinil své prodlení a nebyl ani povinen uhradit smluvní pokutu. Okresní soud současně uložil vedlejším účastníkům povinnost uhradit stěžovateli společně a nerozdílně na nákladech řízení částku ve výši 19 753 Kč. 4. Proti výrokům I až III tohoto rozsudku podali vedlejší účastníci odvolaní. Odvolací soud potvrdil zamítavý výrok nalézacího soudu ve vztahu k tvrzenému nároku na zaplacení smluvní pokuty. Zároveň ale změnil jeho rozsudek tím způsobem, že podle § 150 občanského soudního řádu nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení, přičemž ze stejných důvodů takto rozhodl i ve vztahu k nákladům odvolacího řízení. Uvedené ustanovení umožňuje nepřiznat náhradu nákladů řízení tomu účastníkovi, který byl úspěšný ve sporu, pokud jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele. Ty přitom krajský soud spatřoval v tom, že ačkoliv nebylo možné začít z objektivních, stěžovatelem nezaviněných důvodů s dokončením druhé etapy díla dne 21. července 2008, resp. dne 24. července 2008, stěžovatel se v určený den na stavbu nedostavil a ani následně se nestaral a nepokusil se s vedlejšími účastníky domluvit na tom, aby dílo bylo řádně a včas provedeno. Krajský soud zdůraznil, že stěžovatel vystupoval v postavení podnikatele, kdežto vedlejší účastníci jako spotřebitelé. Podle jeho názoru bylo prvořadou povinností stěžovatele ve smyslu § 633 odst. 1 občanského zákoníku dbát na to, aby dílo bylo provedeno podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době. Tím, že zůstal pasivní, podstatnou měrou přispěl k vyvolání tohoto sporu. 5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí porušení svého základního práva na spravedlivý proces, přičemž na podporu svého tvrzení uvedl v ústavní stížnosti následující důvody. Odvolací soud při aplikaci § 150 občanského soudního řádu především vycházel z tvrzení vedlejších účastníků, které nemělo oporu v provedeném dokazování. Vedlejší účastníci své tvrzení, že je stěžovatel neupozornil na stavební nepřipravenost, uplatnili až poté, co byli poučeni ve smyslu § 119a občanského soudního řádu, a tedy odvolací soud k tomuto tvrzení neměl s ohledem na § 205a občanského soudního řádu vůbec přihlížet. 6. Dále stěžovatel uvedl, že z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili k eventuálnímu uplatnění moderačního práva podle § 150 občanského soudního řádu, pokud obecný soud takový postup zvažuje, a aby mohli vznášet tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci tohoto ustanovení ovlivnit. V dané věci stěžovatel nemohl reagovat na výše uvedené skutečnosti týkající se tzv. předprocesního stadia, tedy závěru, že se stěžovatel nemalou měrou podílel na vzniku sporu, protože tato otázka vůbec nebyla předmětem dokazování nalézacího soudu a v odvolacím řízení nebyl pro dokazování v tomto směru vytvořen ze strany krajského soudu žádný procesní prostor. Odvolací soud měl v tomto případě aplikovat § 118a občanského soudního řádu a poučit stěžovatele o potřebě doplnění svých tvrzení. V takovém případě by totiž stěžovatel zároveň předložil důkazy, z nichž by vyplynulo, že vedlejší účastníci byli na stavební nepřipravenost upozorněni. 7. Podle stěžovatele nelze souhlasit ani s právním závěrem krajského soudu, že vystupoval v postavení podnikatele a měl to být proto právě on, kdo měl dbát na řádné provedení díla v dohodnuté době a nabídnout vedlejším účastníkům nějaké alternativy řešení. Takováto povinnost neplyne ze žádného ustanovení, a to ani z § 638 občanského zákoníku, podle kterého je zhotovitel oprávněn, v případě neposkytnutí součinnosti objednatelem, poskytnout mu k tomu dodatečnou lhůtu a nesplní-li objednatel své povinnosti ani v této lhůtě, je oprávněn od smlouvy odstoupit. Vedlejší účastníci byli přitom sami zastoupeni stavebním dozorem, tedy kvalifikovaným zástupcem, pročež není možné po stěžovateli jako zhotoviteli díla spravedlivě požadovat další povinnosti nebo úkony nad rámec právních povinností s odůvodněním, že vedlejší účastníci byli v tomto případě slabší stranou. Rovněž nesouhlasil se závěrem krajského soudu, že byl pasivní, neboť tento soud zcela pominul prokázané tvrzení, že se stěžovatel ze své dobré vůle s vedlejšími účastníky dohodl na postupném provádění druhé etapy i přesto, že nebyla zajištěna stavební připravenost. Tím, že odvolací soud odkázal pouze na některá tvrzení, z nichž ne všechna byla před okresním soudem prokázána, a k jiným tvrzením a důkazům bez bližšího odůvodnění vůbec nepřihlédl, porušil § 157 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť neuvedl, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil a zejména proč neprovedl další důkazy. 8. Stěžovatel podal návrh i na zrušení výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterým mu nebyla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, neboť sám k zahájení tohoto řízení nedal žádný podnět a uvedená náhrada mu proto měla být přiznána bez jakýchkoliv pochybností. II. Průběh řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud si vyžádal příslušný spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 57C 3/2009 a vyzval účastníka i vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 10. Krajský soud v Hradci Králové zcela odkázal na odůvodnění svého rozsudku ve vztahu k aplikaci § 150 občanského soudního řádu, přičemž uvedl, že se neztotožňuje s argumentací stěžovatele, a navrhl ústavní stížnost odmítnout. 11. Vedlejší účastníci ve svém společném vyjádření uvedli, že podle jejich názoru nedošlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu. Ve vztahu k tvrzení stěžovatele, že odvolací soud zcela nepřiměřeně vyfabuloval nové povinnosti zhotovitele, které zhotoviteli nejsou žádným předpisem uloženy, upozornili na to, že povinnosti zhotovitele se při smlouvě o dílo neomezují jen na