IV.ÚS 2741/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2741/15 ze dne 10. 5. 2016 N 83/81 SbNU 401 Vzájemný návrh účastníka řízení aneb náležité odůvodnění soudního rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka - ze dne 10. května 2016 sp. zn. IV. ÚS 2741/15 ve věci ústavní stížnosti Libora Hanuše a Zuzany Hanušové, zastoupených JUDr. Janem Vondráčkem, advokátem, se sídlem Praha 5, Zbraslavské nám. 458, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2014 č. j. 19 Co 587/2013-630, kterým bylo v odvolacím řízení rozhodnuto ve sporu týkajícím se plnění ze smlouvy o dílo, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a obchodní společnosti INTERINVEST Praha, s. r. o., IČO 26170485, se sídlem Praha 9, Ocelářská 1354/35, jako vedlejší účastnice řízení. I. Výrokem II rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2014 č. j. 19 Co 587/2013-630 v části, ve které byl změněn výrok IV rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. srpna 2013 č. j. 5 C 406/2007-553, ve znění opravného usnesení ze dne 10. února 2014 č. j. 5 C 406/2007-578, tak, že se do částky 634 941 Kč zamítá vzájemný návrh stěžovatelů, jakož i výroky III a V uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok II rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2014 č. j. 19 Co 587/2013-630 v části, ve které byl změněn výrok IV rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 20. srpna 2013 č. j. 5 C 406/2007-553, ve znění opravného usnesení ze dne 10. února 2014 č. j. 5 C 406/2007-578, tak, že se do částky 634 941 Kč zamítá vzájemný návrh stěžovatelů, jakož i výroky III a V uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. září 2015, navrhli stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jejich základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Mezi stěžovateli a vedlejší účastnicí, která je obchodní společností podnikající v oblasti stavebnictví, byla dne 26. května 2005 uzavřena smlouva o dílo. Vedlejší účastnice se touto smlouvou zavázala zhotovit pro stěžovatele novostavbu rodinného domu, zatímco tito byli povinni uhradit jí dohodnutou cenu 3 129 139 Kč, a to v šesti splátkách v závislosti na dokončení jednotlivých etap výstavby. 3. Žalobou podanou dne 15. června 2007 u Okresního soudu Praha-východ (dále též "soud prvního stupně") se vedlejší účastnice domáhala po stěžovatelích zaplacení částky 469 026 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelé podle jejího názoru nedostáli své povinnosti zaplatit kupní cenu, neboť nezaplatili poslední dvě splátky ve výši 469 370 Kč a 156 461 Kč. Prvně uvedená (v pořadí pátá) splátka měla být zaplacena po zhotovení vnitřních rozvodů kanalizace, vody, elektroinstalací, ústředního topení, provedení vnitřních omítek, podlah a osazení zařizovaných předmětů. Druhá z nich (v pořadí šestá) pak měla být zaplacena po kolaudaci díla a předání rozhodnutí o kolaudaci objednatelům. Nad rámec těchto částek stěžovatelé neměli zaplatit ani fakturovanou cenu za provedené vícepráce, jež činila 187 063 Kč. Vedlejší účastnice se nicméně nedomáhala zaplacení součtu uvedených částek. Dne 21. listopadu 2006 totiž uzavřela se stěžovateli dohodu o majetkovém vyrovnání, v níž souhlasila s poskytnutím 30% slevy ve vztahu k celkové dlužné částce. Ve vztahu k částce 100 000 Kč zároveň uznala jejich nárok na zaplacení smluvní pokuty. Obě strany měly prohlásit, že nemají vůči sobě žádných finančních závazků a vzájemných pohledávek kromě těch, které učinily předmětem majetkového vyrovnání. Z těchto důvodů požadovala vedlejší účastnice zaplacení toliko snížené částky ve výši 469 026 Kč, která byla částečně (ve výši 312 565 Kč) fakturována fakturou ze dne 21. listopadu 2006, splatnou 30. listopadu 2006, a částečně (ve výši 156 461 Kč) fakturou ze dne 9. března 2007, splatnou ke dni 16. března 2007. K zaplacení této pohledávky byli stěžovatelé před podáním žaloby písemně vyzváni. 4. V průběhu řízení označili stěžovatelé žalobu vedlejšího účastníka za nedůvodnou a svými podáními zejména ze dne 14. července 2008 a 10. května 2011 vznesli vzájemný návrh, kterým se po ní domáhali zaplacení částky 1 761 799 Kč. Podle jejich názoru se sleva poskytnutá v dohodě o majetkovém vyrovnání vztahovala pouze k závažným vadám díla, konkrétně vadám hrubé stavby, které vytýkali již dříve a které byly podle vypracovaného znaleckého posudku neodstranitelné. V žádném případě se však neměla vztahovat i na vady a nedodělky, jež byly vytknuty a vedlejší účastnicí uznány při předávání díla, kdy se vedlejší účastnice zavázala k jejich odstranění na vlastní náklady do 20. prosince 2006, případně na další vady, které byly zjištěny později. Nárok stěžovatelů byl vyčíslen jako součet slev za blíže specifikované odstranitelné či neodstranitelné vady (celkem mělo jít o částku 1 040 299 Kč) a smluvních pokut, na které jim měl vzniknout nárok v důsledku včasného neodstranění vad [mělo jít o částku 240 000 Kč za 12 reklamovaných vad (12 x 20 000 Kč) a částku 481 500 Kč, tedy 300 Kč za každý den prodlení]. V rozsahu žalované částky 469 026 Kč uplatnili proti vedlejší účastnici započtení, ve zbytku, tedy co do částky 1 292 733 Kč, se vzájemný návrh stal samostatným předmětem řízení. 5. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 30. května 2011 č. j. 5 C 406/2007-256 byla zamítnuta žaloba, kterou se vedlejší účastnice domáhala zaplacení částky 469 026 Kč (výrok I), jakož i úroků z prodlení z částky 156 461 Kč od 17. března 2007 do zaplacení (výrok III). Vyhověno bylo pouze v rozsahu, ve kterém byly předmětem žaloby úroky z prodlení z částky 312 565 Kč od 1. prosince 2006 do 30. listopadu 2007 (výrok II). Žádnému z účastníků nebyla ohledně uvedeného nároku přiznána náhrada nákladů řízení (výrok IV). Dále byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovatelům částku 728 033 Kč (výrok V), přičemž co do částky 565 700 Kč byl jejich vzájemný návrh zamítnut (výrok VI). Vedlejší účastnice byla rovněž povinna zaplatit stěžovatelům částku 13 030 Kč na nákladech řízení (výrok VII). Oběma stranám byla uložena povinnost zaplatit blíže specifikovanou částku státu na znalečném a svědečném (výroky VIII a IX) a stěžovatelům též zaplatit doplatek soudního poplatku (výrok X). 6. Z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že vedlejší účastnice měla nárok na zaplacení částky 469 026 Kč, jež odpovídá uzavřené smlouvě o dílo a jejímu dodatku ze dne 21. listopadu 2006. Pokud jde o vzájemný návrh stěžovatelů, soud prvního stupně uznal jejich nárok na zaplacení částky 9 000 Kč jako smluvní pokuty za 30 dnů po 300 Kč. Po této lhůtě se ve smyslu § 19 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, měly již odstranitelné vady považovat za neodstranitelné a stěžovatelé měli mít nárok na slevu z ceny díla. Dále uznal nárok na zaplacení částky 240 000 Kč jako smluvní pokuty za 12 vytčených vad a částky 948 059 Kč jako slevu z ceny díla za vady neodstranitelné, a to na základě provedeného znaleckého posudku. Celkový oprávněný nárok žalovaných měl tedy činit 1 197 059 Kč, což po odečtení započtené částky činí částku 728 033 Kč. Úroky z prodlení přiznal soud prvního stupně vedlejší účastnici pouze z částky 312 565 Kč, neboť stěžovatelé se s jejím zaplacením měli dostat do prodlení od 1. prosince 2006 do 29. listopadu 2007; následujícího dne byl vedlejší účastnici doručen projev k započtení. Obdobný nárok z částky 156 461 Kč od 17. března 2007 soud prvního stupně naopak zamítl. Její splatnost byla totiž podmíněna odstraněním kolaudačních závad, k čemuž do okamžiku započtení nedošlo. 7. Proti uvedenému rozsudku podali odvolání jak vedlejší účastnice (proti výrokům I, III, IV, V, VII a VIII), tak stěžovatelé (proti výrokům II, VI, VII, VIII a IX). Usnesením Krajského soudu v Praze (dále též "odvolací soud") ze dne 12. dubna 2012 č. j. 19 Co 26/2012-311 bylo řízení o odvolání stěžovatelů zastaveno z důvodu jeho zpětvzetí (výrok I). Odvolání vedlejší účastnice tento soud naopak vyhověl a rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výrocích I, III, IV, V, VII, VIII a IX (výrok II). Rozsudek soudu prvního stupně byl totiž podle jeho názoru založen na některých neúplných či nesprávných skutkových zjištěních, jakož i na některých nesprávných závěrech právních. Z důvodu neurčitosti především neměla být platná dohoda o majetkovém vyrovnání, neboť z ní nebylo zřejmé, jakých nároků se měla týkat. Rovněž bylo třeba soudu prvnímu stupně vytknout, že se nezabýval existencí vad díla a neučinil ani zjištění o konkrétních vadách díla, o jejich vyt