IV.ÚS 2744/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2744/24 ze dne 15. 1. 2025 Odůvodnění náhrady nákladů poškozených k jejich účasti v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelů L. N. a R. N. a stěžovatelky A. N., všech zastoupených JUDr. Michalem Filoušem, advokátem, sídlem Ostravská 501/16, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 25. července 2024 č. j. 55 To 129/2024-634, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, jako účastníka řízení, a M. D., zastoupeného JUDr. Ing. Evou Fryšovou, advokátkou, sídlem 8. května 10, Olomouc, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 25. července 2024 č. j. 55 To 129/2024-634 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 25. července 2024 č. j. 55 To 129/2024-634 se ruší. Odůvodnění: I. Podstata věci 1. Posuzovaná věc se týká náhrady nákladů souvisejících s účastí stěžovatelů jako poškozených v trestním řízení. Krajský soud snížil náhradu těchto nákladů o částku vyplacenou stěžovatelům na základě dohody o narovnání, uzavřené mezi nimi a pojišťovnou pachatele trestného činu. Nevypořádal se však se stěžejními námitkami stěžovatelů ohledně judikatury Ústavního soudu, ani své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil. II. Skutkové okolnosti věci a řízení předcházející podání ústavní stížnosti 2. Stěžovatelé jsou pozůstalými po cyklistovi, kterého usmrtil z nedbalosti řidič osobního automobilu. Řidič byl za přečin usmrcení z nedbalosti (§ 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku) odsouzen na základě trestním soudem schválené dohody o vině a trestu k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let a současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 let (rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 11. 2022). Odsouzený řidič vystupuje v řízení před Ústavním soudem jako vedlejší účastník. 3. Stěžovatelé jako poškození uzavřeli dne 6. 6. 2022 dohodu o narovnání s Generali Českou pojišťovnou a. s. (pojišťovnou vedlejšího účastníka). Podle této dohody pojišťovna každému ze stěžovatelů vyplatila 715 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy a vedle toho též náhradu nákladů právního zastoupení v celkové výši 65 824 Kč. 4. Stěžovatelé podali po skončení trestního řízení návrh, aby byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost k náhradě nákladů souvisejících s účastí stěžovatelů jako poškozených v trestním řízení ve výši 209 088 Kč podle § 154 odst. 2 a § 155 odst. 4 trestního řádu. 5. Trestní soudy rozhodovaly o návrhu dvakrát. Okresní soud v Olomouci nejprve návrhu vyhověl do částky 100 551 Kč, ve zbytku jej zamítl. Vedlejší účastník proti tomuto rozhodnutí podal stížnost, které Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil. Okresnímu soudu mj. vytkl, že se nevypořádal s existencí dohody o narovnání. Krajský soud uložil okresnímu soudu, aby náhradu nákladů související s účastí stěžovatelů jako poškozených v trestním řízení úměrně snížil o částku vyplacenou pojišťovnou. 6. Okresní soud proto v novém rozhodnutí přihlédl k dohodě o narovnání a z ní plynoucímu plnění. Přiznal stěžovatelům náhradu nákladů ve výši 73 689 Kč, od které odečetl částku ve výši 65 824 Kč, která jim byla vyplacena na základě dohody o narovnání jako náhrada nákladů právního zastoupení. Okresní soud uložil vedlejšímu účastníkovi, aby stěžovatelům zaplatil částku ve výši 7 865 Kč. 7. Stěžovatelé podali proti usnesení okresního soudu stížnost. V ní uvedli, že usnesení je v přímém rozporu s nálezem ze dne 1. 3. 2023 sp. zn. II. ÚS 357/22 a s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018 sp. zn. 25 Cdo 4112/2017. Mezi nároky, které hradí pojišťovna, a které hradí odsouzený, je podle této judikatury třeba rozlišovat a přiměřené snížení výše náhrady nákladů přichází v úvahu pouze za výjimečných okolností. 8. Krajský soud stížnost napadeným usnesením zamítl. Ztotožnil se nejprve s hodnocením okresního soudu ohledně neúčelnosti některých úkonů právních služeb, resp. souvislosti těchto úkonů s účastí stěžovatelů v trestním řízení. Následně se věnoval stěžejní námitce stěžovatelů, týkající se moderačního práva soudu podle § 154 odst. 2 trestního řádu. Plnění stěžovatelům z dohody o narovnání je podle krajského soudu důvodem hodným zvláštního zřetele, na základě něhož lze snížit náhradu nákladů. Krajský soud upozornil na to, že okresní soud přiznal stěžovatelům i náhradu nákladů za úkony, které souvisely s vymáháním pojistného plnění. Dále odkázal na vyjádření pojišťovny, která uvedla, že z konzultací se zmocněncem stěžovatelů měla za to, že dohodou o narovnání jsou vypořádány veškeré nároky včetně nákladů právního zastoupení v adhezním řízení. K rozsudku Nejvyššího soudu, na který stěžovatelé odkazovali, uvedl krajský soud, že se s ním neztotožňuje. Základním smyslem pojištění je ochrana před zásahem do majetkové sféry v případě vzniku odpovědnosti. Striktní uplatňování závěrů Nejvyššího soudu podle krajského soudu tento základní smysl pojištění vyprazdňuje. K argumentaci nálezem Ústavního soudu se krajský soud nevyjádřil, odkázal jen na několik usnesení Ústavního soudu. III. Argumentace stěžovatelů 9. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že krajský soud nerespektoval závěry Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Krajský soud opomenul odlišit, že adhezní řízení a řízení o nároku na pojistné plnění dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), jsou dvě samostatná řízení. Moderace náhrady nákladů nebyla oprávněná, ani odůvodněná výjimečnými okolnostmi. Výklad krajského soudu je v rozporu s právem stěžovatelů na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Při posuzování náhrady nákladů spojených s účastí poškozených v trestním řízení nesmí soud zkoumat účelnost jednotlivých úkonů. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpali též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná. V. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis okresního soudu a rovněž vyzval krajský soud a vedlejšího účastníka, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti. 12. Krajský soud na výzvu Ústavního soudu nereagoval. 13. Vedlejší účastník ve svém vyjádření trvá na tom, že veškeré nároky stěžovatelů byly řádně pojišťovnou uhrazeny. Ztotožňuje se přitom jak s napadeným rozhodnutím, tak s usnesením okresního soudu v této věci. VI. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti VI. A. Obecná východiska 14. Ústavní soud k přezkumu rozhodnutí, která se týkají otázky náhrady nákladů řízení, přistupuje zdrženlivě. To však neznamená, že k zásahu není oprávněn. Platí to zejména při posuzování náhrady nákladů poškozených v trestním řízení. Tyto náklady nejsou pouhým příslušenstvím pohledávky uplatňované v adhezním řízení. Jejich ústavní význam posiluje fakt, že slouží k zajištění účasti poškozených v trestním řízení [srov. nález ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 32/16 (N 139/86 SbNU 369), bod 73]. 15. Podle § 154 odst. 2 trestního řádu je odsouzený povinen nahradit poškozenému zcela nebo zčásti náklady související s jeho účastí v trestním řízení, a to i v situaci, kdy poškozenému nebyl nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy vůbec přiznán. Výjimku z tohoto pravidla tvoří situace, kdy přiznání náhrady nákladů brání povaha věci a okolnosti případu, zejména spoluzavinění poškozeného. Stejně tak moderace (přiměřené snížení) náhrady nákladů z důvodů hodných zvláštního zřetele je výjimkou ze zákonného pravidla a jako taková musí být vykládána restriktivně. 16. Trestní soudy tedy mají při určení náhrady nákladů podle § 154 odst. 2 trestního řádu uvážení, do kterého Ústavní soud až na výjimky nezasahuje. Povinností trestních soudů je však s ohledem na výše popsaný smysl § 154 odst. 2 trestního řádu pečlivě odůvodnit nepřiznání či snížení náhrady nákladů. 17. Ústavní soud se k možnosti započíst pojistné plnění na náhradu nákladů poškozených podle § 154 odst. 2 trestního řádu vyjadřoval opakovaně. Již v nálezu ze dne 1. 3. 2023 sp. zn. II. ÚS 357/22 poukázal na to, že je třeba důsledně rozlišovat náklady spojené s právním zastoupením ve dvou různých řízeních. Na jedné straně jde o uplatnění nároku na pojistné plnění vůči pojišťovně v řízení podle zákona