IV.ÚS 2748/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2748/22 ze dne 1. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky R. G., zastoupené Mgr. Stanislavem Kutnarem, advokátem, sídlem Pionýrská 495, Rožnov pod Radhoštěm, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2022 č. j. 25 Cdo 1466/2022-171, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. listopadu 2021 č. j. 71 Co 142/2021-140 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 27. ledna 2021 č. j. 12 C 2/2020-66, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti HIPPOKRAT MEDICA, s. r. o., sídlem U Nemocnice 918/9, Valašské Meziříčí, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. její právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že stěžovatelka se žalobou u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí (dále jen "okresní soud") domáhala po vedlejší účastnici omluvy a zaplacení částky 300 000 Kč. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobní návrhy zamítl (I. a II. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (III. výrok). V odůvodnění konstatoval, že stěžovatelka pracovala jako učitelka druhého stupně základní školy, a protože byla dlouhodobě v pracovní neschopnosti, zaměstnavatel požádal o provedení mimořádné pracovně lékařské prohlídky. Za tím účelem byla stěžovatelka odeslána lékařem MUDr. Jaromírem Čechem, který pro zaměstnavatele stěžovatelky vykonával pracovně lékařskou službu, na psychiatrické vyšetření k MUDr. Romanu Vybíralovi. Na základě výsledků psychiatrického vyšetření MUDr. Jaromír Čech vyhotovil posudek o pozbytí dlouhodobé zdravotní způsobilosti stěžovatelky z důvodu obecného onemocnění. Zamítnutí žaloby odůvodnil závěrem, že vedlejší účastnice se prostřednictvím svého lékaře MUDr. Romana Vybírala nedopustila žádného protiprávního jednání, když nebylo prokázáno, že by projevy stěžovatelky hodnotila neobjektivně a nepravdivě. Zároveň podle okresního soudu nebylo prokázáno, že by lékař vedlejší účastnice MUDr. Roman Vybíral poskytl zdravotní informace o stěžovatelce komukoliv jinému než MUDr. Jaromíru Čechovi, jako poskytovateli zdravotně lékařské služby pro zaměstnavatele stěžovatelky. 3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Krajský soud po částečném zopakování a doplnění dokazování shodně s okresním soudem dovodil, že vedlejší účastnice nezasáhla do osobnostních práv stěžovatelky ani stanovením nesprávné diagnózy, ani tím, že by přímo jí zaměstnaný lékař sdělil údaje o stěžovatelčině zdravotním stavu ředitelce školy, pro kterou byl pracovně lékařský posudek určen. Ve svém rozhodnutí zejména zdůraznil, že soud může závěry odborného posudku (tj. posudku o zdravotním stavu stěžovatelky) posuzovat jen do té míry, zda se jeho zpracovatel nedopustil závažného porušení postupů při určení diagnózy například bezdůvodným nevyužitím dostupných diagnostických metod. K žádnému takovému ani podobnému excesu však podle krajského soudu ve věci stěžovatelky nedošlo. Dále krajský soud připomněl, že vyšetřila-li vedlejší účastnice stěžovatelku a vystavila-li lékařskou zprávu podle § 42 odst. 1 písm. a) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických lékařských službách (dále jen "zákon č. 373/2011 Sb."), postupovala v souladu se zákonnou povinností poskytnout zdravotní službu, přičemž závěry vedlejší účastnice nebyly v její zprávě formulovány jako konečné, neboť k posouzení stěžovatelčina zdravotního stavu doporučila vedlejší účastnice další vyšetření; zpráva vedlejší účastnice tedy nečiní závěr o pozbytí způsobilosti stěžovatelky k výkonu zaměstnání definitivně, nýbrž navrhuje dočasné pozastavení výkonu konkrétního zaměstnání. Stěžovatelce také podle krajského soudu nic nebránilo vyslovit s posudkem nesouhlas a požádat o přezkoumání jiným lékařem. Vedlejší účastnice rovněž podle krajského soudu nemohla porušit osobnostní práva stěžovatelky tím, že neoprávněně sdělila informace v lékařské zprávě ředitelce základní školy, protože podle § 44 zákona č. 373/2011 Sb. se lékařský posudek předává zadavateli, tedy ředitelka školy informace o zdravotním stavu stěžovatelky měla obdržet a také je obdržela. Stěžovatelka nadto podle krajského soudu neprokázala, že by jiným závadným způsobem k předávání informací mezi vedlejší účastnicí a základní školou došlo. Skutečnost, že ředitelka školy měla informace o zdravotním stavu stěžovatelky šířit dále, již nesouvisí s činností vedlejší účastnice a za takovýto postup nenese odpovědnost. O nakládání s informací o zdravotním stavu stěžovatelky v rozporu se zákonem vedlejší účastnicí nesvědčí ani okolnost, že ředitelka školy měla své laické hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky sdělovat MUDr. Vybíralovi, jako lékaři vedlejší účastnice. 4. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl (I. výrok) a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady dovolacího řízení (II. výrok). Podle Nejvyššího soudu stěžovatelka v dovolání neformulovala žádnou právní otázku, která by mohla založit jeho přípustnost, a dovolání nemohlo být přípustné ani pro stěžovatelkou tvrzenou excesivní aplikaci § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o. s. ř."), podle něhož soud může v zákonem definovaných případech provést jiné než účastníky řízení navrhované důkazy, neboť je z obsahu spisového materiálu zjistitelné, že provedení příslušného důkazu znaleckým posudkem nevzešlo z rozhodnutí soudu, ale takový důkazní návrh učinila vedlejší účastnice. Vzhledem k podstatě znaleckého zkoumání krajský soud podle Nejvyššího soudu nepochybil, uzavřel-li, že vlastní odborné závěry obsažené v posudku nepodléhají hodnocení soudem a uvážení soudu spočívá jen v tom, zda takové odborné závěry byly náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Podrobným odkazem na zákonnou úpravu Nejvyšší soud doložil, že ta nevyžadovala ani nevyžaduje, aby eventuální konzultant, jehož osloví znalec pověřený zpracováním posudku, byl rovněž zapsán v seznamu znalců. Přípustnost dovolání podle Nejvyššího soudu nezaložila ani krajským soudem zvolená interpretace postupu lege artis. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka především nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že by trpěla jakýmkoliv onemocněním, když obecné soudy v této souvislosti nepřihlédly k dalším jí navrhovaným důkazům a vycházely jen ze zpracovaného posudku. Přehlédly, že byla vyšetřována například PhDr. Juračkovou, jejíž vyšetření stěžovatelky bylo prý mnohem obšírnější, a stěžovatelka podle ní netrpí žádným onemocněním ani poruchou a je tedy způsobilá výkonu práce. Nemůže podle stěžovatelky obstát závěr posudku, že trpí nevyléčitelným a medikamenty neovlivnitelným onemocněním. Obecné soudy dále nesprávně vyložily § 120 odst. 2 o. s. ř., když podle stěžovatelky je soud v použití tohoto ustanovení omezen okamžikem skončení prvního jednání ve věci, jak ostatně vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008 sp. zn. 29 Odo 1538/2006. I kdyby uvedený posudek byl proveden k návrhu vedlejší účastnice, nebyla stěžovatelka o takovém návrhu vyrozuměna, a není jí zřejmé, jak se vedlejší účastnice o takovém lékařském posudku dozvěděla, neboť ten je součástí jiného soudního řízení vedeného okresním soudem pod sp. zn. 19 C 89/2017 (pod touto spisovou značkou je veden pracovněprávní spor mezi stěžovatelkou a jejím zaměstnavatelem). Podle stěžovatelky tak muselo dojít k porušení ochrany osobních údajů, neboť posudek vyhotovený pro účely soudního řízení není veřejnou listinou. V této souvislosti stěžovatelka rovněž trvá na tom, že psychiatr provádějící její vyšetření, jako konzultant posudkového lékaře, měl být rovněž soudním znalcem. Stěžovatelka je rovněž přesvědčena, že vedlejší účastnice pochyb