IV.ÚS 275/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 275/12 ze dne 8. 10. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele M. L., zastoupeného Mgr. Tomášem Kubínem, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Lokti, T. G. Masaryka 107/49, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2011 č. j. 6 Tdo 1047/2011-22, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 2011 č. j. 3 To 804/2010-685 a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. května 2010 č. j. 1 T 149/2009-621, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. 2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu, rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. května 2010 č. j. 1 T 149/2009-621 byl stěžovatel uznán mimo jiné vinným pod body 5 a 12 výroku rozsudku ze spáchání trestného činu loupeže dle § 234 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), a za použití § 37a tr. z. a § 35 odst. 1 tr. z. mu byl uložen společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roků se zařazením do věznice s ostrahou. Uvedených trestných činů se měl stěžovatel dopustit tím, že s použitím násilí odcizil v prodejně společnosti SUNDANCE, s. r. o., v Ostravě dva kusy mobilních telefonů značky Nokia a v novinovém stánku v Moravské Ostravě požadoval vydání neurčitého obnosu finanční hotovosti, přičemž mířil na prodavačku střelnou zbraní. Současně byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro skutky uvedené pod body 2, 7, 11 a 12 obžaloby. Proti odsuzujícím bodům 5 a 12 výroku rozsudku podal stěžovatel odvolání do výroku o vině i do výroku o trestu, Krajský soud v Ostravě však usnesením ze dne 14. ledna 2011 č. j. 3 To 804/2010-685 jeho odvolání zamítl. Stěžovatelem podané dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. srpna 2011 č. j. 6 Tdo 1047/2011-22 odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř."), jako zjevně neopodstatněné. 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně reprodukuje obsah svých písemných podání a napadených rozhodnutí obecných soudů a namítá pochybení ze strany obecných soudů. Napadeným rozhodnutím stěžovatel vytýká, že soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. a neobjasnily všechny okolnosti týkající se jemu připisovaných trestných činů loupeže. Stěžovatel uvádí, že dva mobilní telefony odcizil v prodejně bez použití násilí a požadoval proto konfrontaci se svědkyní prodavačkou M. A., vypracování znaleckého posudku na její osobu z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie a provedení rekonstrukce skutkového děje. Pokud jde o druhý uvedený trestný čin loupeže, pak stěžovatel namítá rozpory ve výpovědích svědkyně prodavačky L. U. v přípravném řízení a u hlavního líčení. I v tomto případě nebylo provedeno jím navrhované doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví klinické psychologie, jak stěžovatel požadoval, když vyšlo najevo, že svědkyně zastírala skutečnosti, které ji jako svědka činí nevěrohodnou (požívání drog). Uvedené stěžovatelem navrhované důkazy nebyly nalézacím soudem provedeny a tento stav nenapravil ani odvolací soud. Nebylo tak v jeho případě respektováno, že v řízení před soudem mají strany rovné procesní postavení v navrhování důkazů a jejich provedení. Podle stěžovatelova názoru měl být v případě skutku pod bodem 5 výroku rozsudku uznán vinným pouze z přečinu krádeže a pro skutek pod bodem 12 výroku měl být obžaloby zproštěn. Stěžovatel také namítá, že byl ve výroku rozsudku zproštěn obžaloby v bodě 12 obžaloby a není zákonné a procesně správné, aby byl v bodě 12 zároveň uznán vinným i zproštěn obžaloby. 4. K rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatel vyslovuje nesouhlas se závěrem soudu, že stěžovatelem uplatněné námitky směřují proti rozsahu dokazování a zejména proti hodnocení důkazů, tedy že dovolání napadá učiněná skutková zjištění. Podle názoru stěžovatele směřovaly jeho výhrady v dovolání výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž základě učinily oba soudy právní závěr, že jednáním popsaným pod body 5 a 12 výroku o vině naplnil stěžovatel všechny zákonné znaky trestného činu loupeže dle § 234 odst. 1 tr. z. I když dovolací soud není obecnou třetí přezkumnou instancí, tak v případě, že obviněný v dovolání namítá nesprávná skutková zjištění v důsledku neprovedení a hodnocení důkazů soudu prvního a druhého stupně, jsou podle stěžovatelova názoru dovolací důvody předepsané v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. podřízeny právu na spravedlivý proces a právu na účinný prostředek nápravy ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě a vnitrostátní soudní instance jsou tak povinny tyto články Úmluvy vzít v úvahu. S ohledem na shora uvedené stěžovatel v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil. II. 5. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 1 T 149/2009. 6. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu Ústavní soud v prvé řadě konstatuje, že stěžovatel v zásadě pouze polemizuje s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, přičemž uplatňuje argumentaci obsahově totožnou s onou, jíž se bránil již v průběhu trestního řízení v rámci své obhajoby a v podaném odvolání a dovolání a s níž se již obecné soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly. Stěžovatel se tak domáhá ze strany Ústavního soudu přehodnocení závěrů obecných soudů způsobem, který by měl nasvědčovat opodstatněnosti jeho právního názoru. Uvedeným postupem staví stěžovatel Ústavní soud do role další opravné instance, která Ústavnímu soudu, jak vyslovil již v řadě svých rozhodnutí, nepřísluší. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů [čl. 81 a čl. 91 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a proto není v zásadě oprávněn bez dalšího zasahovat do rozhodování těchto soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím bylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")(. 7. Podstatu ústavní stížnosti představují námitky stěžovatele k hodnocení provedených důkazů. K těmto jeho námitkám Ústavní soud připomíná, že z ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 Ústavy vychází též zásada volného hodnocení důkazů, z níž mimo jiné vyplývá, že obecné soudy hodnotí důkazy podle své úvahy, v každé fázi řízení zvažují, které důkazy je třeba provést a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit. To se týká i námitek neprovedení důkazů znaleckými posudky svědkyň M. A. a L. U., neprovedení rekonstrukce skutkového děje a navrhované konfrontace stěžovatele s M. A. Ústavní soud zjišťuje, že nalézací soud dostatečně odůvodnil, proč považuje tyto stěžovatelem navrhované důkazy za nadbytečné a na jakých skutkových zjištěních stojí jeho právní závěry. S těmito jeho závěry se odvolací soud po přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně ztotožnil. V samotném neprovedení stěžovatelem navrhovaných důkazů nelze spatřovat porušení práva na obhajobu a porušení zásady rovného procesního postavení stran. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěly oba obecné soudy k jednoznačnému závěru o stěžovatelově vině ze spáchání předmětných trestných činů loupeže. 8. Ústavnímu soudu nenáleží ve smyslu shora zmíněné zásady volného hodnocení důkazů provádět přehodnocení dokazování, jež obecné soudy provedly. V úvahu takové přezkoumání a přehodnocení dokazování obecných soudů přichází pouze v případě, zjistí-li libovůli v jejich postupu, tj. pokud v soudním rozhodování jsou obecnými soudy vyvozená skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, resp. tehdy, jestliže z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi úvahami při hodnocení důkazů a skutkovými zjištěními na jedné straně a právními závěry na straně druhé [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)]. 9. Ústavní soud ze spisového materiálu ověřil, že ve věci bylo provedeno podrobné dokazování opravňující soudy rozhodnout. Obecné soudy v odůvodnění svých rozhodnutí vyložily, jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily. Obecným soudům musí být vždy dán určitý prostor pro uvážení, které umožňuje při rozhodování ve věci přihlédnout ke ko