IV.ÚS 2763/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2763/21 ze dne 30. 8. 2022 N 108/113 SbNU 236 Veřejný zájem jako jedna z podmínek pro vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Miloslava Koška, zastoupeného Mgr. Michalem Mazlem, advokátem, sídlem Belgická 276/20, Praha 2 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. srpna 2021 č. j. 2 As 317/2020-41, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. srpna 2020 č. j. 30 A 4/2019-66, rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 17. prosince 2018 sp. zn. OUPSŘ 194/2018-333-rozh. a rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 16. července 2018 sp. zn. SÚ/6630/13/HOZ, č. j. SU/18/3701/HOI, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové, Krajského úřadu Libereckého kraje a Městského úřadu Turnov jako účastníků řízení a obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a. s., sídlem Teplická 874/8, Děčín, zastoupené Mgr. Petrem Burzanovským, advokátem, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí správních orgánů a soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva zaručená čl. 11 a 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaných správních spisů a soudních spisů se podává, že Městský úřad Turnov (dále též jen "vyvlastňovací úřad") napadeným rozhodnutím zřídil věcné břemeno užívání pozemku parc. č. X v katastrálním území Přepeře u Turnova ve vlastnictví stěžovatele jakožto vyvlastňovaného za účelem strpění umístění části stavby distribuční soustavy a jejího provozování. Jde o umístění dvou stožárů na předmětném pozemku a přetnutí předmětného pozemku vodiči vedení (podpěry tohoto vedení jsou oba stožáry) a provozování tohoto vedení v ploše 1 400 m2 pozemku; zatížená plocha pozemku je vymezena v geometrickém plánu č. 488-265/2013. Podle napadeného rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu se věcné břemeno zřizuje na dobu neurčitou a zřizuje se ve prospěch vedlejší účastnice jakožto vyvlastnitele (výrok I). Jako náhradu za zřízení věcného břemene vyvlastňovací úřad určil částku ve výši 9 000 Kč (výrok II) a dále určil lhůtu pro zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění (výrok III). 3. K odvolání stěžovatele Krajský úřad Libereckého kraje (dále jen "krajský úřad") napadeným rozhodnutím změnil výrok II rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu tak, že se určuje náhrada za zřízení věcného břemene ve výši 10 000 Kč (výrok I), jinak se napadené rozhodnutí potvrzuje (výrok II). 4. Žalobu stěžovatele proti rozhodnutí krajského úřadu Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). 5. Kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl (výrok I) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Nejvyšší správní soud zdůraznil, že stěžovatel v posuzované věci primárně namítal, že se krajský soud, stejně jako správní orgány, řádně nezabýval dokazováním veřejného zájmu na vyvlastnění podle § 4 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Nejvyšší správní soud zejména shledal, že veřejný zájem na vyvlastnění jakékoliv nemovitosti musí být v každém jednotlivém řízení individuálně zjišťován. V případech, jako je tento, kdy ovšem jeho existenci stanoví přímo zvláštní právní předpis [srov. § 2 odst. 2 písm. a) bod 1, § 3 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů], nemusí být existence veřejného zájmu ve vyvlastňovacím řízení prokazována podle § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Krajský soud i správní orgány proto v tomto ohledu nikterak nepochybily. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že podle § 3 odst. 2 energetického zákona zákonodárce nikterak neporušuje podmínku obecnosti právního předpisu, neboť nepojednává o žádné konkrétní (jediné) stavbě, nýbrž o výčtu určitých specifických, byť obecně formulovaných činností při podnikání v energetických odvětvích. Toliko existence veřejného zájmu na těchto činnostech deklarovaná předmětným ustanovením energetického zákona je sice konstatována paušálně, podstatné ovšem podle Nejvyššího správního soudu je, že to nic nemění na stěžejní povinnosti správního orgánu následně v každém jednotlivém případě individuálně a odůvodněně poměřovat, zda tento veřejný zájem převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného, či nikoliv, což se v posuzovaném případě zákonným způsobem stalo. Poměření veřejného zájmu a práv vyvlastňovaného (stěžovatele) učiněné správními orgány, jež vzal za své i krajský soud, pak má Nejvyšší správní soud za správné a přesvědčivé. Strpění umístění stavby distribuční soustavy na rozloze menší než dvě procenta celého pozemku, její provozování ani přetnutí pozemku vodiči vedení podle Nejvyššího správního soudu nijak zásadním způsobem neohrozí stěžovatelovo hospodářské (podnikatelské) užívání pozemku založené na pěstování rakytníku řešetlákového; stěžovatel ostatně sám netvrdí, přesně jakými konkrétními důsledky zřízení věcného břemene by mělo být nepřiměřeně zasaženo do jeho práva na svobodnou volbu povolání a podnikání. Naopak nevybudování předmětné stavby distribuční soustavy by mohlo podle vyjádření vedlejší účastnice (vyvlastnitele) ohrozit dodávky elektrické energie v celém regionu Turnovska, což by mohlo podstatně zasáhnout do standardu životních podmínek tamějších obyvatel. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá absenci prokázání veřejného zájmu na vyvlastnění v řízení o vyvlastnění a tvrdí, že výklad provedený Nejvyšším správním soudem je neústavní a v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 24/04 (N 130/37 SbNU 641; 327/2005 Sb.), tzv. jezy na Labi, a také s odbornou literaturou, kterou cituje. Ústavní soud ve zmíněném nálezu sice rozhodoval o zrušení ustanovení zákona, které určilo veřejným zájmem záměr na konkrétním úseku vodního toku, nicméně stěžovatel je přesvědčen, že ze závěrů Ústavního soudu rovněž vyplývá, že nelze zákonem určit, že existuje veřejný zájem na vyvlastnění pro veškeré a jakékoliv distribuční vedení elektřiny. Taková úprava by znamenala dokonce ještě větší zásah do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek, než když by zákon stanovil, že jen některý konkrétní záměr je veřejným zájmem. 7. Dále stěžovatel též namítl absenci řádného posouzení, zda veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv stěžovatele jako vyvlastňovaného, když tvrdí, že v řízení o vyvlastnění i v soudním přezkumu poukazoval na skutečnost, že předmětný pozemek aktivně používá k pěstování zemědělských plodin, prostřednictvím čehož si obstarává obživu. Jde tedy o konflikt veřejného zájmu nikoliv s jedním, ale dokonce se dvěma zájmy individuálními. Stěžovatel je tedy toho názoru, že se správní orgány měly o to více zabývat posouzením priority tvrzeného veřejného zájmu nad těmito dvěma zásadními a významnými zájmy stěžovatele. Správní orgány se však omezily na konstatování, že distribuce elektřiny probíhá ve veřejném zájmu a že stavba, pro kterou má dojít k vyvlastnění stěžovatele, je zakreslena v územně plánovací dokumentaci. V rozhodnutích správních orgánů i správních soudů chybí konkrétní zdůvodnění, proč má mít zájem stěžovatele na zachování majetku, jenž mu slouží k obživě, nižší prioritu než zájem na jeho vyvlastnění. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterých byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva. IV. Vyjádření účastníků řízení a vedlejší účastnice řízení a replika stěžovatele 9. Soudce zpravodaj postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům a vedlejší ú