IV.ÚS 2764/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2764/23 ze dne 15. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelů S. L. a D. L., zastoupených Mgr. Vítem Feberem, advokátem, sídlem Ostravská 586/4, Havířov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. srpna 2023 č. j. 20 Cdo 1737/2023-979, výroku I usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. února 2023 č. j. 40 Co 439/2022-934 a části výroku usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. června 2022 č. j. 51 EXE 6350/2013-816, ve znění usnesení ze dne 6. září 2022 č. j. 51 EXE 6350/2013-840, v rozsahu týkajícím se vymáhané pohledávky ve výši 1 300 000 Kč, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Lyncis Beta s. r. o., sídlem Vyšehradská 1349/2, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, popř. jejich označených výroků, resp. částí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Současně stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odložil vykonatelnost ústavní stížností napadených výrokových částí soudních rozhodnutí. 2. Okresní soud v Olomouci (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatelů (povinných) na zastavení exekuce vedené na jejich majetek pro vymožení částky ve výši 1 300 000 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,3 % za každý den prodlení ve prospěch vedlejší účastnice řízení (oprávněné). Exekučním titulem byl notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne 3. 12. 2012 sp. zn. N 536/2012, NZ 472/2012 (dále jen "notářský zápis"), sepsaný JUDr. Vlastou Audyovou, notářkou, podle něhož P. B. (dále též "původní věřitel") půjčil stěžovatelům jako solidárním dlužníkům částku 1 300 000 Kč, přičemž oba přijetí této částky potvrdili. V části A notářského zápisu je podrobně rozepsáno postupné přebírání půjčky stěžovateli. Dále stěžovatelé dluh ve výši 1 300 000 Kč vůči původnímu věřiteli uznali a zavázali se peníze vrátit původnímu věřiteli do 1. 2. 2013. Pro případ nesplnění dluhu byla sjednána smluvní pokuta. V části B notářského zápisu jeho účastníci uzavřeli dohodu o přímé vykonatelnosti. Důvodem pro zastavení exekuce mělo být tvrzení stěžovatelů, že notářský zápis byl sepsán pod nátlakem, nedošlo k předání peněz a mělo jít pouze o fiktivní úkon sloužící k ochraně jejich majetku před dalšími případnými věřiteli. V průběhu řízení stěžovatelé změnili svá skutková tvrzení (po rozhodnutí v trestní věci obviněných J. D. a původního věřitele P. B. vedené u okresního soudu pod sp. zn. 6 T 124/2017), když uvedli, že původní věřitel peníze prvnímu stěžovateli skutečně půjčil, a to v pěti případech během roku 2012. Podle stěžovatelů však nešlo o jednu (celkovou) smlouvu o půjčce, ale o pět dílčích smluv o půjčce, které však nebyly předmětem notářského zápisu. Tyto dluhy proto nebyly vykonatelné a byly již promlčeny. Okresní soud po provedeném dokazování dovodil, že stěžovatelé nejednali pod nátlakem, a nešlo tak o neplatný právní úkon (právní jednání). Bylo dále prokázáno, že první stěžovatel přijal v pěti částkách před sepisem notářského zápisu celkem 1 300 000 Kč. Splatnost půjčky byla stanovena ve vztahu k celé částce 1 300 000 Kč, nikoliv ve vztahu k dílčím částkám. Mezi předáváním peněz a sepisem notářského zápisu existovala časová souvislost. Existence jediné půjčky vyplynula i z dalšího notářského zápisu (ze dne 3. 12. 2012 sp. zn. N 537, NZ 473/2012), jímž bylo zřízeno zástavní právo na nemovitostech ve vlastnictví stěžovatelů k zajištění této pohledávky ve výši 1 300 000 Kč, a dále i z návrhu na povolení oddlužení. Okresní soud proto uzavřel, že dluh stěžovatelů je v notářském zápise sp. zn. N 536/2012, NZ 472/2012 popsán dostatečně určitým způsobem jako zápis konkrétního právního jednání o jediné půjčce, k níž skutečně došlo v celkové výši 1 300 000 Kč, a kterou lze s ohledem na svolení k přímé vykonatelnosti notářského zápisu exekučně realizovat. 3. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením potvrdil usnesení okresního soudu v rozsahu, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelů na zastavení exekuce co do vymáhané pohledávky 1 300 000 Kč (výrok I). Usnesení okresního soudu v rozsahu vymáhání pohledávky představující smluvní pokutu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (výrok II). Co se týče výroku I, krajský soud po provedeném dílčím dokazování zamítl návrh stěžovatelů na další provádění důkazů z důvodu jejich nadbytečnosti, neboť jejich tvrzení, k jejichž ověření byly důkazy navrhovány, byla již v dosavadním průběhu řízení bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena. Podle krajského soudu je zcela nepochybné, že notářský zápis obsahuje hmotněprávní nárok původního věřitele na částku 1 300 000 Kč a je způsobilým exekučním titulem, když obsahuje smlouvu o půjčce, uznání závazku oběma stěžovateli jako solidárními dlužníky i vyslovení souhlasu s přímou vykonatelností při současném prokázání existence do něho vtěleného závazku. Krajský soud uzavřel, že k naplnění úhrnného reálného kontraktu došlo, a jednotlivé částky, jež činí v úhrnu 1 300 000 Kč, byly stěžovatelům skutečně předány. 4. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl, jelikož nebylo přípustné. Nejvyšší soud se postupně vyjádřil k jednotlivým stěžovateli nastoleným otázkám a žádnou z nich neshledal způsobilou založit přípustnost dovolání. Odmítl tak námitku opomenutých důkazů (podle Nejvyššího soudu nešlo o opomenuté důkazy, byly-li označeny za nadbytečné v situaci, kdy tvrzení stěžovatelů byla ověřena nebo vyvrácena bez důvodných pochybností), námitku směřující proti hodnocení důkazů, námitku absolutní neplatnosti uznání dluhu z důvodu absence příslibu zaplacení dluhu, jakož i námitku neexistence reálné povahy smlouvy o půjčce. U zbývajících otázek pak stěžovatelé vyšli z vlastní verze skutkového stavu, resp. položili takové otázky, na nichž rozhodnutí krajského soudu nezáviselo. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé namítají porušení svého ústavně zaručeného práva na soudní ochranu. Obecným soudům vytýkají extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, jakož i extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry. Libovůle se obecné soudy dopustily jak při posouzení vzniku půjčky, tak i při hodnocení předání peněz v pěti částkách. Vyslovují přesvědčení, že půjčka sjednaná v notářském zápisu nebyla uzavřena, jelikož nedošlo k reálnému předání předmětu půjčky, když předání pěti částek několik měsíců před sepsáním notářského zápisu nebylo předmětem půjčky jediné, nýbrž pěti samostatných dílčích půjček. Z toho dovozují závěr o nevykonatelnosti notářského zápisu. 6. Deformaci zásady volného hodnocení důkazů spatřují v tom, že z výpovědí P. B. (původního věřitele) a jeho otce (J. B.) nevyplývá vznik a poskytnutí jediné půjčky z titulu smlouvy o půjčce ze dne 3. 12. 2012, jejíž vykonatelnost je ujednána ve formě notářského zápisu, ale právě jen poskytnutí pěti jednotlivých půjček, které ovšem obsahem notářského zápisu nejsou. Obecné soudy nezohlednily všechny okolnosti při posuzování věrohodnosti výpovědi původního věřitele, zejména skutečnost, že ručí za dobytnost v exekučním řízení vymáhaných pohledávek. Stěžovatelé se následně vyjadřují k jednotlivým výpovědím původního věřitele učiněným jak v tomto řízení (v pozici svědka), tak i v trestním řízení, v němž vystupoval jako obviněný (trestní věc vedená okresním soudem pod sp. zn. 6 T 124/2017). Podle stěžovatelů je poslední výpověď původního věřitele (ze dne 3. 6. 2022) rozporná s jeho předešlými výpověďmi a nelze ji považovat za věrohodnou. Z provedených důkazů mělo vyplynout skutkové zjištění, že původní dohoda zněla na půjčení pouze částky ve výši 250 000 Kč a pokud byly dále půjčovány peníze, tak pouze prvnímu stěžovateli, nikoliv druhé stěžovatelce. Obecné soudy však učinily závěr, že pět dílčích plnění mělo být zálohami na později sjednanou smlouvu o půjčce. V této části shrnují, že závazky z období března až prosince 2012 (jednotlivé dílčí půjčky) a závazek obsažený v notářském zápisu si neodpovídají, a to co do předmětu, zhodnocení (při sjednávání dílčích půjček byl dohodnut úrok ve výši 200 000 Kč, který se však nikterak neobjevuje v notářském zápisu), rozsahem účastníků a formou zajištění. 7. Stěžovatelé rovněž zpochybňují závěr o nevěrohodno