IV.ÚS 277/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 277/24 ze dne 7. 5. 2024 Překvapivé rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení; nepoužití § 8 odst. 1 advokátního tarifu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti obchodní korporace MR IMPEX s. r. o., sídlem Kozojedy, Lednice 1, zastoupené JUDr. Václavem Liksomerem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 1, Kralovice, proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 11. 2023, č. j. 18 Co 231/2023-236, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 11. 2023, č. j. 18 Co 231/2023-240, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto: I. Krajský soud v Plzni výroky II. a III. rozsudku ze dne 8. 11. 2023, č. j. 18 Co 231/2023-236, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 11. 2023, č. j. 18 Co 231/2023-240, porušil právo stěžovatelky na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s právem vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Tyto výroky se proto ruší. Odůvodnění: I. Argumentace stěžovatelky 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení nákladových výroků II. a III. v záhlaví uvedeného rozsudku (ve znění opravného usnesení) Krajského soudu v Plzni (dále též krajský nebo odvolací soud) a namítá, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). 2. K porušení těchto práv mělo dojít tím, že odvolací soud při stanovení náhrady nákladů řízení (o vyklizení nemovitostí) vycházel z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ("advokátní tarif"). Cenu uvedených nemovitostí přitom nebylo možné zjistit "pouze s nepoměrnými obtížemi", jak toto ustanovení předpokládá. Mohla být spolehlivě zjištěna z kupní smlouvy uzavřené mezi insolvenčním správcem, jako prodávajícím, a navrhovatelem jako kupujícím v rámci zpeněžení majetkové podstaty dlužníků. Tato kupní cena činila částku 2 000 000 Kč. Krajský soud v Plzni měl tedy vycházet za účelem stanovení výše náhrady nákladů řízení z tarifní hodnoty ve výši 2 000 000 Kč a aplikovat ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoliv vycházet z tarifní hodnoty 10 000 Kč dle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu. 3. Naznačený postup podle stěžovatelky vykazuje znaky libovůle a odvolací soud jím - bez řádného odůvodnění - extrémně vykročil z pravidel upravujících náhrady nákladů řízení. II. Průběh řízení před obecnými soudy 4. K posouzení věci si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Tachově sp. zn. 19 C 134/2022, z jehož obsahu zjistil následující. 5. Stěžovatelka se domáhala u Okresního soudu v Tachově žalobou uložení povinnosti žalovaným (vedlejším účastníkům J. Kastnerovi a M. Kastnerové - ti se však svého postavení vedlejších účastníků vzdali; srov. níže) vyklidit v žalobě vymezené nemovitosti. Okresní soud stěžovatelčině žalobě rozsudkem ze dne 13. 7. 2023, č. j. 19 C 134/2022-202, vyhověl a zároveň rozhodl, že vedlejší účastníci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 103 492 Kč (výrok II.). Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení okresní soud vycházel při stanovení tarifní hodnoty z ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Vyšel přitom z kupní ceny uvedených nemovitostí, která činila při prodeji uvedených nemovitostí navrhovateli v rámci předcházejících insolvenčních řízení 2 000 000 Kč. 6. Na základě odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení ze dne 16. 11. 2023, č. j. 18 Co 231/2023-240) rozhodl tak, že ve věci samé rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I.). Výrok II. rozsudku okresního soudu však změnil tak, že žalovaným uložil povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 17 892 Kč (napadený výrok II. ve znění opravného usnesení). Zároveň rozhodl, že žalovaní jsou povinni nahradit stěžovatelce náklady odvolacího řízení ve výši 4 572 Kč (napadený výrok III.). 7. Ve vztahu k oběma napadeným výrokům o náhradě nákladu řízení krajský soud konstatoval, že podle jeho názoru by bylo hodnotu věci (předmětných nemovitostí) možno zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Pokud okresní soud vycházel ze zprávy insolvenčního správce o průběhu prodeje (kupní cena nemovitostí složená na účet majetkové podstaty ve výši 2 000 000 Kč), jedná se informaci starou 6 let, kdy v současné době může být cena nemovitostí diametrálně odlišná. Proto při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby vycházel z § 9 odst. 1 advokátního tarifu (tarifní hodnota 10 000 Kč), podle něhož odměna činí 1 500 Kč (§ 7 bod 4). III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ("zákon o Ústavním soudu")] a není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 9. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníka řízení a vedlejší účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. 10. Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření pouze uvedl, že dospěl k závěru, že je na místě rozhodnutí o nákladech řízení uvedeným způsobem změnit (jak učinil), nikoliv jako nepřezkoumatelné zrušit a věc v tomto rozsahu vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na svém rozhodnutí trvá. 11. Ústavní soud vyjádření krajského soudu stěžovatelce k vyjádření nezasílal, neboť toto vyjádření neobsahuje žádný argument, k němuž by se bylo možno vyjádřit. 12. Ústavní soud rovněž zaslal ústavní stížnost k vyjádření žalovaným (v původním řízení), neboť jim náleželo postavení vedlejších účastníků (§ 28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Jelikož se však k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřili, má Ústavní soud za to, že se ve smyslu poučení obsaženého ve výzvě k vyjádření svého postavení vedlejších účastníků vzdali. 13. Ústavní soud nenařizoval ústní jednání ve věci, neboť dospěl k závěru, že od něho nelze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). V. Vlastní hodnocení Ústavního soudu 14. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že samotný "spor" o náhradu nákladů řízení, i když může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307); všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Rozhodování o nákladech řízení je však na druhou stranu integrální součástí řízení jako celku, takže i při něm je nezbytné dbát ústavně zaručených práv účastníků [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 2570/10 ze dne 28. 5. 2013 (N 95/69 SbNU 457)]. 15. V projednávané věci jde o situaci, která je ve všech podstatných rysech srovnatelná s věcí, kterou řešil Ústavní soud v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 1750/23 (nález sp. zn. I. ÚS 1750/23 ze dne 7. 11. 2023). Ústavní soud citovaným nálezem rozhodl, že odvolací soud porušil základní práva stěžovatelky tím, že vyšel z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu (neboť prý údajně šlo hodnotu věci určit pouze s nepoměrnými obtížemi). I v této věci přitom existovala kupní smlouva, na jejímž základě bylo možno hodnotu věci určit. S ohledem na podobnost (resp. téměř totožnost) obou případů se Ústavní soud o nosné důvody tohoto nálezu opírá a aplikuje je i na nyní projednávanou věc. 16. V nyní posuzované věci okresní soud zcela zjevně (byť zdroj v odůvodnění rozsudku necitoval) stanovil hodnotu věci jako kupní cenu nemovitostí, za kterou je stěžovatelka nabyla zhruba čtyři a půl roku před zahájením řízení (srov. zprávu insolvenčního správce ze dne 7. 12. 2017 o průběhu prodeje předmětných nemovitostí na č. l. 119 vyžádaného spisu). Tuto zprávu stěžovatelka okresnímu soudu zaslala jako přílohu k vyčíslení nákladů řízení (č. l. 118). 17. Odvolací soud přitom - aniž by stěžovatelce vytvořil procesní prostor bránit se proti jeho závěrům - konstatoval, že v dané věci šlo hodnotu věci určit pouze s nepoměrnými obtížemi, a proto bylo nutno vyjít z tarifní hodnoty 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. 18. Ústavní soud dospěl k závěru, že odvolací soud v prvé řadě porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu a její právo na ochranu vlastnictví, nestanovil-li hodnotu předmětu sporu podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Dále pak porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu ve spojení s jejím právem vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, protože jí neposkytl procesní prostor k vyjádření a případnému doplnění svých tvrzení a důkazních návrhů, dospěl-li na rozdíl od