IV.ÚS 278/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 278/15 ze dne 19. 2. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. B., t. č. Věznice, Světlá nad Sázavou, zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem Přívozská 10, Ostrava - Moravská Ostrava, směřující proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2014, č.j. 2 T 229/2013-208, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2014, č.j. 6 To 297/2014-229, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 29. 1. 2015, směřuje proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2014, č.j. 2 T 229/2013-208, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2014, č.j. 6 To 297/2014-229. Okresní soud v Ostravě rozhodl dne 8. 7. 2014, č.j. 2 T 229/2013-208, tak, že podle § 151 odst. 2, odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů obhájkyni stěžovatelky JUDr. Jarmile Lipnické Pešlové, a to ve výši 1.500,- Kč. Krajský soud v Ostravě rozhodl dne 20. 10. 2014, č.j. 6 To 297/2014-229, tak, že se stížnost advokátky JUDr. Jarmily Lipnické Pešlové podaná jménem stěžovatelky podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítá, jako podaná osobou neoprávněnou. II. Stěžovatelka má za to, že obecné soudy porušily její ústavou zaručené základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, tedy práva na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Okresní soud dle stěžovatelky pochybil v tom, že přiznal zvolené obhájkyni náklady obhajoby vzniklé až po právní moci usnesení o přiznání nároku na obhajobu bezplatnou. Stěžovatelka je toho názoru, že soud rozhoduje o nároku na obhajobu bezplatnou či za sníženou odměnu na celou dobu trestního řízení. Pokud by tomu tak nebylo, musel by ve svém rozhodnutí přesně vymezit, ve kterém okamžiku vznikla sociální a osobní situace žadatele opravňující přiznání nároku, přičemž tento okamžik nemůže být odvíjen od tak nejisté a variabilní události, jako je nabytí právní moci daného rozhodnutí. Dále se stěžovatelka domnívá, že napadenými rozhodnutími obecných soudů došlo rovněž k porušení principu legitimního očekávání a právní jistoty. Stěžovatelka upozorňuje, že oprávněným očekáváním je, že pokud soud žádosti o bezplatnou obhajobu vyhoví, tak stát za ni uhradí obhájci náklady obhajoby tak, jak vznikly, a nikoli pouze omezeně za dobu po právní moci rozhodnutí s tím, že zbytek povinnosti hradit náklady na obhajobu zůstane na ní, když si obhájce sama na plnou moc zvolila. Stěžovatelka se dále domnívá, že krajský soud nesprávně vyhodnotil její procesní postavení v dané věci. Stěžovatelka zdůrazňuje, že k podání stížnosti udělila své obhájkyni zvláštní plnou moc, a to dne 17. 7. 2014. Tato speciální plná moc nebyla k původní stížnosti omylem doložena, stěžovatelka se však domnívá, že soud měl obhájkyni k doložení plné moci vyzvat, a ne a priori předpokládat, že takováto plná moc neexistuje. Navíc tato speciální plná moc byla posléze doručena do podatelny krajského soudu, a to dne 29. 10. 2014. Stěžovatelka je navíc přesvědčena, že plná moc, kterou udělila obhájkyni již dne 3. 1. 2014, je obsahově koncipována tak, že advokátka ji má zastupovat ve všech právních věcech, vykonávat veškeré úkony, podávat návrhy a žádosti atd., z čehož lze dovodit, že advokátka byla již touto plnou mocí k podání příslušné stížnosti za stěžovatelku oprávněna. III. Stěžovatelka si zvolila na plnou moc jako obhájkyni JUDr. Jarmilu Lipnickou Pešlovou. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 2 T 229/2013, které nabylo právní moci dne 14. 3. 2014, byl stěžovatelce přiznán nárok na obhajobu bezplatnou. Vzhledem k tomu, že trestní řízení bylo pravomocně skončeno odsuzujícím rozsudkem, požádala obhájkyně o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů. Okresní soud v Ostravě rozhodl dne 8. 7. 2014, č.j. 2 T 229/2013-208, tak, že podle § 151 odst. 2, odst. 3 trestního řádu přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů obhájkyni stěžovatelky JUDr. Jarmile Lipnické Pešlové, a to ve výši 1.500,- Kč, a co do zbytku nepřiznaného nároku její návrh zamítl. Tímto rozhodnutím soudu I. stupně tak byly přiznány obhájkyni náklady řízení toliko ve výši 1 500,- Kč. Zbytek nákladů ve výši 6 000,- Kč přiznán nebyl. Okresní soud v Ostravě tento postup odůvodnil tak, že o bezplatné obhajobě stěžovatelky bylo pravomocně rozhodnuto dne 14. 3. 2014 a obhájkyně po tomto datu učinila již jen jeden úkon spojený s obhajováním. Okresní soud dále uvedl, že z ustanovení § 33 odst. 2 trestního řádu, jakož i z komentáře k trestnímu řádu (ŠÁMAL, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 414) vyplývá, že odměnu a náhradu hotových výdajů obhájce hradí stát až za období po právní moci rozhodnutí o tom, že obviněný má nárok na bezplatnou obhajobu. Krajský soud v Ostravě rozhodl dne 20. 10. 2014, č.j. 6 To 297/2014-229, tak, že se stížnost advokátky JUDr. Jarmily Lipnické Pešlové podaná jménem stěžovatelky podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítá, jako podaná osobou neoprávněnou. Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu vyplývá, že stížnost proti usnesení okresního soudu nepodala stěžovatelka osobně, ale prostřednictvím JUDr. Jarmily Lipnické Pešlové, dne 23. 7. 2014, ačkoliv trestní stíhání stěžovatelky skončilo dne 12. 5. 2014. Podle § 41 odst. 5 trestního řádu, pokud nebylo při zmocnění obhájce vymezeno jinak, zaniká zmocnění při skončení trestního stíhání, a i když zmocnění takto zaniklo, je obhájce oprávněn podat za obžalovaného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, dále podat žádost o milost a odklad výkonu trestu. Vzhledem k tomu, že ve věci byla podána stížnost proti rozhodnutí o nákladech trestního řízení, je zřejmé, že se nejedná o vyjmenované úkony, které je možno učinit i po zániku zmocnění. Z obsahu plné moci udělené obžalovanou dne 3. 1. 2014 přitom nevyplývá, že by advokátka byla oprávněna odsouzenou zastupovat i po skončení trestního stíhání. Na základě výše uvedeného krajský soud konstatoval, že pokud by obhájkyně JUDr. Jarmila Lipnická Pešlová podala stížnost vlastním jménem, jednalo by se o osobu oprávněnou, stejně kdyby si podala stížnost stěžovatelka osobně. Jelikož však stížnost byla podána obhájkyní za stěžovatelku, jedná se za dané situace o stížnost podanou osobou neoprávněnou. IV. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Není však součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. toho, zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavní soud předesílá, že v § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená usnesení a postup obecných soudů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem částečně podaným osobou neoprávněnou a částečně zjevně neopodstatněným. V. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným (ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu). Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 20