IV.ÚS 278/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 278/21 ze dne 30. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Jaroslava Měřínského a 2. Jaroslavy Měřínské, zastoupených Mgr. Richardem Novákem, advokátem, sídlem Vodičkova 730/9, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. října 2020 č. j. 21 Co 204/2020-166, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a Dobromily Špinarové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že usnesením ze dne 10. 6. 2020 č. j. 14 C 68/2020-71 Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen "okresní soud") uložil vedlejší účastnici jako žalované povinnost zdržet se rušení držby stěžovatelů jako žalobců k části pozemku p. č. X1, nacházejícího se v katastrálním území K., obec Ž., o výměře 22 m2, vyznačeného v geodetickém (sc. geometrickém) plánu pro rozdělení pozemku p. č. X1 jako pozemek p. č. X2, a dále vedlejší účastnici uložil povinnost uvést vše v předešlý stav do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I.). Okresní soud rovněž rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.). Okresní soud na základě provedeného dokazování vzal za prokázané, že stěžovatelé řadu let drželi a užívali předmětnou část sporného pozemku, kde měli vysázený živý plot, položeny žulové kostky jakožto příjezdovou cestu. Dne 9. 5. 2020 však byl tento pokojný stav narušen jednáním vedlejší účastnice, kdy ta za pomoci své rodiny svémocně pozemek obsadila, živý plot a žulové kostky vykopala a začala se stavbou plotu nového. Soud považoval jednání vedlejší účastnice jako svémocné, jemuž nelze poskytnout soudní ochranu, když svých nároků se může domáhat soudní cestou, nikoliv však svémocným jednáním, kterým účelově ruší držbu stěžovatelů. Poslední pokojný stav a jeho vážné narušení podle okresního soudu vyplývá již ze samotné komunikace právních zástupců stran a z vyjádření právního zástupce vedlejší účastnice k žalobě, když vedlejší účastnice potvrdila, že se dne 9. 5. 2020 svémocně ujala toho, co jí podle jejího názoru patří a narušila tak dosud pokojný stav postupem předvídaným v § 1003 a § 1007 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"). 3. Proti výrokům I. a III. usnesení okresního soudu podala vedlejší účastnice odvolání. Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") bylo usnesení okresního soudu vyjma nenapadeného výroku II. změněno tak, že žaloba s požadavkem, aby vedlejší účastnici byla uložena povinnost zdržet se rušení držby stěžovatelů části pozemku p. č. X1 nacházejícího se v katastrálním území K., obec Ž. o výměře 22 m2 vyznačeného v geodetickém plánu pro rozdělení pozemku p. č. X1 jako pozemek č. p. X2, a s požadavkem, aby vedlejší účastnici byla uložena povinnost uvést vše v předešlý stav, se zamítá (výrok I.). Stěžovatelům byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit vedlejší účastnici náklady řízení před okresním soudem ve výši 4 356 Kč a náklady řízení před krajským soudem ve výši 15 006,70 Kč (výrok II.). Krajský soud na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že u stěžovatelů nešlo o pravou držbu k pozemku označenému v geometrickém plánu jako p. č. X2, neboť stěžovatelé se v držbu sporného pozemku vetřeli svémocně. Krajský soud dovodil, že stěžovatelům se jejich výpovědí nepodařilo vyvrátit vedlejší účastnicí a svědkem Bílkem prokázanou skutečnost, že stěžovatelé se v držbu sporného pozemku vetřeli svémocně. II. Argumentace stěžovatelů 4. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že krajský soud nerespektoval usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 3018/18 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), které je aplikovatelné na posuzovanou věc. 5. Stěžovatelé poukazují na to, že vedlejší účastnice námitku, že stěžovatelé získali proti vedlejší účastnici nepravou držbu tím, že se svémocně vetřeli v držbu, nikdy nevznesla. V průběhu řízení sice vedlejší účastnice tvrdila, že stěžovatelé věděli o správném průběhu hranice mezi pozemkem vedlejší účastnice a sousedními pozemky od roku 1997, kdy měl být údajně zaměřen v terénu geodetický bod (16-148) při komplexních pozemkových úpravách v katastrálním území Kohoutov, nicméně toto tvrzení stěžovatelé vyvrátili, když prokázali, že geodetický bod (16-148) při komplexních pozemkových úpravách v katastrálním území Kohoutov v roce 1997 zaměřen nebyl, ale vedlejší účastnice jej zaměnila s geodetickým bodem (45-5), který v roce 1997 byl hraničním bodem pozemku vedlejší účastnice, manželů Čihákových a města Ž., nikoli však hraničním bodem stěžovatelů. Stěžovatelé dovozují, že vedlejší účastnice neunesla důkazní břemeno o tom, že držba části pozemku stěžovateli byla nepravá, a proto se v souladu s § 993 občanského zákoníku měla uplatnit právní domněnka, že šlo o držbu pravou. Provedenými důkazy před soudy obou stupňů nebylo prokázáno, že by se stěžovatelé svémocně vetřeli v držbu. 6. Stěžovatelé dále namítají nedostatečně a neúplně zjištěný skutkový stav věci v důsledku zamítnutí důkazních návrhů, jimiž stěžovatelé zamýšleli dokázat pravost své držby části pozemku (fotografie dokládající stav části pozemku po zakoupení sousedního pozemku p. č. st. X3 a původního pozemku p. č. X4 stěžovateli) ve svých důsledcích vedlo k nesprávným skutkovým závěrům. Stěžovatelé dále namítají vadné hodnocení provedených důkazů a dále nesprávné právní a ústavně nesouladné posouzení věci. Krajský soud přesto, že pouze stručně uvedl, že z předložených fotografií nemůže získat dostatečný přehled o situaci v terénu ani v době, kdy stěžovatelé nabyli sousední pozemek p. č. st. X3 a původní pozemek p. č. X4, ani v době současné, se dopustil hodnocení těchto důkazů, aniž byly provedeny a aniž by byla dána stěžovatelům možnost vysvětlit, co se na fotografiích nachází, a vysvětlit logický rozpor mezi účastnickou výpovědí vedlejší účastnice a svědeckou výpovědí doc. RNDr. Tomáše Bílka, CSc., a skutečným stavem části pozemku seznatelným z dobových fotografií. Krajský soud se tak dopustil svévolného hodnocení důkazů. Účastnická výpověď vedlejší účastnice a svědecká výpověď doc. RNDr. Tomáše Bílka, CSc., prokázaly, že část pozemku nebyla považována vedlejší účastnicí a doc. RNDr. Tomášem Bílkem, CSc., za součást pozemku vedlejší účastnice, ale součást sousedního pozemku p. č. st. X3 a původního pozemku p. č. X4. Krajský soud však nelogicky hodnotil tyto výpovědi tak, jako by potvrzovaly, že vedlejší účastnice a doc. RNDr. Tomáš Bílek, CSc., označili pozemek vedlejší účastnice jako louku a část zarostenou křovím a vzrostlou lískou, což je v extrémním rozporu s obsahem těchto výpovědí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předchá