IV.ÚS 2780/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2780/24 ze dne 11. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky K. H., zastoupené JUDr. Jiřinou Jirákovu, advokátkou, sídlem Třebízského 175/44, Slaný, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. července 2024 č. j. 100 Co 97/2024-92 a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 7. března 2024 č. j. 42 P 443/2023-53, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a M. Š., nezletilého T. Š. a D. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení obou v záhlaví uvedených rozsudků (viz její závěrečný návrh) s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva, zejména právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, na spravedlivý proces a na výchovu a péči rodiče o dítě, tak tomu korespondující právo nezletilého vedlejšího účastníka (jejího syna, dále jen "nezletilý"), a to zejména jeho právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a právo na rodičovskou výchovu a péči, jakož i právo obou na to, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona a aby se mohli domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, kde jsou si účastníci řízení rovni, zaručená především čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy. V závěru ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice (otcovská babička nezletilého, dále jen "babička") se návrhem u Okresního soudu v Kladně (dále jen "okresní soud") domáhala úpravy styku s nezletilým. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že návrh na úpravu styku je důvodný, a proto napadeným rozsudkem stanovil, že babička je oprávněna stýkat se s nezletilým ve vymezeném rozsahu (I. výrok), dále upravil styk o vánočních prázdninách (II. výrok), jakož i podmínky jeho předání a převzetí (III. výrok), vztah obou úprav (IV. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (V. výrok). V odůvodnění okresní soud konstatoval, že před podáním návrhu byl nezletilý v pravidelném kontaktu s babičkou v domácnosti stěžovatelky, která proti styku nezletilého s babičkou nic nenamítá a nebrání jeho rozšíření, nicméně podle soudu má být dítě ve věku 4,5 let schopné strávit určitý čas bez matky. 3. Rozsudek okresního soudu napadla stěžovatelka odvoláním, v němž namítala, že soud upravil styk ve velmi širokém rozsahu, návrh na úpravu považovala za nedůvodný, pokud by styk byl upraven, tak navrhovala 4 hodiny odpoledne od 15.00 hodin do 19.00 hodin. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") po doplnění dokazování napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že babička je oprávněna stýkat se s nezletilým v době od 1. 1. do 30. 11. každého roku, vždy třetí pátek v měsíci od 12.00 hodin do 18.00 hodin a dále 26. 12. od 10.00 hodin do 19.00 hodin s tím, že si ho babička převezme ve školním zařízení a v případě jeho absence ve školním zařízení, si ho převezme v bydlišti stěžovatelky a po skončení styku ho předá zpět stěžovatelce v místě jejího bydliště a počínaje 1. 1. 2025 v době od 1. 1. do 30. 11. každého roku, vždy od třetí soboty v měsíci od 10.00 hodin do třetí neděle v měsíci do 17.00 hodin a každého 26. 12. od 10.00 hodin do 19.00 hodin s tím, že si babička převezme a po skončení styku předá zpět v místě stěžovatelčina bydliště (I. výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (II. výrok). Krajský soud, stejně jako okresní soud, shledal podmínky pro rozšíření stávajícího styku nezletilého s babičkou nad rámec toho, jak stěžovatelka tento styk umožňuje, protože tento styk se jeví jako nedostatečný a je v zájmu nezletilého pravidelným stykem rozvíjet citové pouto s babičkou a ingerovat do rodiny otce. Krajský soud však shledal důvodným změnit rozsah nastaveného styku, a upravil styk nezletilého s babičkou nejdříve bez přespání každý třetí pátek v měsíci tak, že si babička nezletilého vyzvedne v předškolním zařízení, čímž se pro nezletilého eliminují nepříjemné pocity související s jeho vytržením z prostředí stěžovatelky a po tomto přechodném navykacím období, kdy si nezletilý zvykne, že ho babička jednou měsíčně pravidelně vyzvedává a zvykne si na její domácnost, bude lépe připraven na další období, tedy na styk s přespáním, a to od počátku roku 2025. Tento styk považoval krajský soud za plně souladný se zájmem nezletilého na budování citových vazeb i s jinými blízkými osobami. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy nejednaly v nejlepším zájmu nezletilého, neboť při svém rozhodování se vůbec nezabývaly zkoumáním, zda vůbec existuje, a pokud ano, tak v jakém rozsahu, citový vztah nezletilého k babičce, a jaké intenzity, pokud existuje, dosahuje, zda je či není přechodný. Zdravotní stav nezletilého a jeho velmi citlivá povaha nebyly brány v úvahu. Styk byl soudně upraven, byť ho stěžovatelka v dostačujícím rozsahu umožňovala. 5. Stěžovatelka má za to, že v rozporu s ustálenou judikaturou, např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2017 sp. zn. I. ÚS 1737/16 (N 124/86 SbNU 109), je i nesprávná interpretace nejlepšího zájmu dítěte, v napadených rozhodnutích není uvedeno, co ten který soud považoval za nejlepší zájem dítěte, na základě jakých kritérií k tomuto závěru dospěl a jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy či právy. Napadená rozhodnutí byla vydána, aniž byla přesvědčivě a spolehlivě odůvodněna, aniž byla respektována práva všech účastníků řízení, aniž byl na prvním místě nejlepší zájem dítěte. 6. Návrh na odložení vykonatelnosti stěžovatelka odůvodnila právní mocí rozhodnutí a tvrzením, že nezletilý nechce za žádnou cenu odejít s babičkou. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, vyjma části rozsudku okresního soudu, která byla rozsudkem krajského soudu změněna (není povolán rušit, co bylo změněno). Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 8. K tvrzení stěžovatelky, že napadenými rozsudky byla porušena i práva nezletilého, Ústavní soud dodává, že pro účast nezletilého v řízení o ústavní stížnosti nebyly splněny procesní předpoklady [ani primární předpoklad, tj. podání ústavní stížnosti nezletilým (řádně zastoupeným)]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), a proto jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N148/46 SbNU 471)]. 10. Ústavní soud zastá