IV.ÚS 2785/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2785/07 ze dne 15. 1. 2009 N 10/52 SbNU 103 K povinnosti odvolacího soudu dát účastníkům řízení možnost vyjádřit se k projednávané věci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Pavla Rychetského - ze dne 15. ledna 2009 sp. zn. IV. ÚS 2785/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Triglav pojišťovna, a. s., IČ: 250 73 958, se sídlem v Brně, Novobranská 544/1, v řízení před obecnými soudy v postavení strany žalované, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. srpna 2007 sp. zn. 1 Cmo 115/2007, jímž bylo na základě odvolání žalobce změněno rozhodnutí soudu prvního stupně zrušující (na návrh stěžovatelky) rozsudek pro zmeškání tak, že rozsudek pro zmeškání byl potvrzen a stěžovatelčin návrh na jeho zrušení byl zamítnut, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení a Krajského soudu v Brně jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. srpna 2007 sp. zn. 1 Cmo 115/2007 se zrušuje. Odůvodnění I. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil - pro porušení jejího ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") - shora citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci. V důsledku těchto porušení pak došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod ze strany soudní moci, tj. čl. 1 odst. 1 Ústavy, deklarujícího demokratický právní stát, z něhož mimo jiné vyplývá také požadavek právní jistoty a s tím spojená důvěra jednotlivce v právo a právní stát. Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že stěžovatelka brojí proti pravomocnému rozhodnutí obecného soudu, jímž byl zrušen rozsudek pro zmeškání, a rozhodnuto, že důvod, pro který stěžovatelka zmeškala soudní jednání, nelze považovat za omluvitelný ve smyslu § 153b odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelka považuje stížností napadené usnesení, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, za zásah do svých nabytých práv. Přípustnost ústavní stížnosti stěžovatelka spatřuje v tom, že ačkoliv řízení ve věci samé ještě neskončilo, odvolací soud později nemůže vzít na zřetel vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 153b o. s. ř.), a posoudit tak, zda důvod, pro který účastník řízení zmeškal jednání, je omluvitelný. Stěžovatelka tvrdila, že napadené rozhodnutí je nesprávné a nepřezkoumatelné. Uvedla, že pokud odvolací soud považoval za nedostatečné důkazy provedené k prokázání zdravotních potíží jejího zástupce jako omluvitelného důvodu, měl splnit poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. a doplnit dokazování. Na podporu těchto závěrů stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu [nález sp. zn. III. ÚS 428/04 ze dne 10. 3. 2005 (N 53/36 SbNU 563), nález sp. zn. IV. ÚS 63/05 ze dne 23. 8. 2005 (N 163/38 SbNU 301)] a navrhla, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí napadené ústavní stížností. II. Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 4/2006 a ústavní stížnosti vyplynulo, že Krajský soud v Brně k návrhu žalobce PREFA SYSTÉM, s. r. o., vydal dne 23. května 2006 platební rozkaz č. j. 19 Cm 4/2006-12, kterým uložil žalované stěžovatelce zaplatit částku 311 157 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka podala odpor proti platebnímu rozkazu a soud ji dne 29. listopadu 2006 usnesením (19 Cm 4/2006-23) vyzval podle § 114b odst. 1 o. s. ř. k označení důkazů a vyjádření proti platebnímu rozkazu. Stěžovatelka 21. prosince 2006 doplnila odpor proti platebnímu rozkazu a dne 5. ledna 2007 bylo stěžovatelce doručeno předvolání k jednání na 15. května 2007. Stěžovatelka byla poučena, aby předložila nejpozději u tohoto jednání všechny důkazy (listiny, výslechy svědků, ohledání věci), jimiž hodlá vyvrátit skutková tvrzení uvedená v žalobě, aby řádně a včas učinila potřebné návrhy. Dále byla upozorněna na možnost, že pokud nesplní svoji povinnost, soud bude vycházet při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly v řízení provedeny nebo budou při soudním jednání provedeny. Současně obecný soud uložil stěžovatelce, aby stejnopis zaslala i žalobci, a upozornil stěžovatelku na možnost vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o. s. ř. Rozsudkem pro zmeškání Krajského soudu v Brně ze dne 15. května 2007 (19 Cm 4/2006-47) bylo žalované stěžovatelce uloženo zaplatit žalobci PREFA SYSTÉM, s. r. o., částku 311 157 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Zástupce stěžovatelky se bez předchozí omluvy nedostavil na jednání a dodatečně doložil pracovní neschopnost z akutních zdravotních důvodů. Stěžovatelka dne 21. května 2007 podala návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. června 2007 (19 Cm 4/2006-61) byl rozsudek pro zmeškání zrušen k návrhu stěžovatelky. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, který rozhodl usnesením ze dne 3. srpna 2007 (1 Cmo 115/ 2007-70) tak, že bez ústního jednání změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že potvrdil rozsudek pro zmeškání, když zamítl návrh stěžovatelky na jeho zrušení. Stěžovatelka obdržela dne 25. června 2007 odvolání žalobce k vyjádření, ale svého práva nevyužila. O odvolání stěžovatelky ze dne 5. června 2007 (č. l. 58), které bylo doplněno dne 7. listopadu 2007 (č. l. 80), proti rozsudku pro zmeškání dosud nebylo obecným soudem rozhodnuto. III. Podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu vyzval Ústavní soud účastníka řízení Vrchní soud v Olomouci a Krajský soud v Brně jako vedlejšího účastníka řízení, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili. Vrchní soud v Olomouci ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí. V podstatě uvedl, že JUDr. J. J. nebyl účastníkem řízení, ale zaměstnancem stěžovatelky, kterého postihly zdravotní obtíže, byl tedy jen pověřencem stěžovatelky. V řízení neprokázal, že nebyl schopen telefonické omluvy, popřípadě sdělit svůj zdravotní stav stěžovatelce, která jej mohla omluvit u soudu nebo zajistit účast jiného pracovníka na jednání. Účastník řízení udělil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Krajský soud v Brně jako vedlejší účastník řízení uvedl, že vzhledem k tomu, že je ústavní stížností napadáno kasační rozhodnutí odvolacího soudu, nemůže se k porušení práv stěžovatelky vyjádřit. Uvedl jen, že stěžovatelka podala ústavní stížnost v době, kdy o odvolání stěžovatelky proti rozsudku soudu prvního stupně nebylo dosud rozhodnuto. Současně vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelce byla zaslána na vědomí vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka, na která dále nereagovala. IV. Ústavní soud se nejdříve zabýval tím, zda jsou dány předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je přípustná. Stěžovatelka napadá rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, který rozhodl usnesením ze dne 3. srpna 2007 (1 Cmo 115/2007-70), jímž změnil rozhodnutí bez nařízeného jednání tak, že návrh stěžovatelky na zrušení rozsudku pro zmeškání se zamítá. Ačkoliv řízení ve věci samé ještě neskončilo, odvolací soud později nemůže vzít na zřetel vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání (§ 153b o. s. ř.), případně zda důvod, pro který účastník řízení zmeškal jednání, je omluvitelný. Tímto usnesením bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že důvod, pro který stěžovatelka zmeškala jednání, nelze považovat za omluvitelný ve smyslu § 153b odst. 4 o. s. ř. I když řízení ve věci samé ještě neskončilo, soud druhého stupně v odvolacím řízení může podle ustanovení § 212a odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 205b o. s. ř. vzít na zřetel jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu § 153b o. s. ř. V odvolacím řízení již není možné přezkoumávat otázku, zda důvod, pro který stěžovatelka zmeškala jednání, je omluvitelný. Vzhledem k výše uvedenému se Ústavní soud dále zabýval opodstatněností ústavní stížnosti (ve shora vymezeném rozsahu), tj. tím, zda rozhodnutí, které je stížností napadeno, je způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatelky. Po přezkoumání skutkové a právní stránky věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost