IV.ÚS 2785/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2785/14 ze dne 5. 9. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o návrhu na vyloučení soudce Tomáše Lichovníka z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Karla Buriana, zastoupeného JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem Bašty 8, 602 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2014, č. j. 9T 288/2013-243, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2014, č. j. 8To 183/2014-270, za účasti Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Mgr. Petra Michka, jako vedlejšího účastníka, takto: Soudce Tomáš Lichovník není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2785/14. Odůvodnění: 1. Vedlejší účastník byl v průběhu přezkoumávaného trestního řízení, z něhož vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, zastupován advokátem JUDr. Petrem Poledníkem, který – jak soudce Tomáš Lichovník, jenž byl podle rozvrhu práce určen soudcem zpravodajem, zjistil z vyžádaného soudního spisu – v předmětné věci udělil dne 8. 11. 2013 substituční plnou moc jeho synovi Mgr. Štěpánu Lichovníkovi, který byl v té době advokátním koncipientem JUDr. Poledníka, a zúčastnil se téhož dne prostudování spisu. Jiný úkon jmenovaný advokátní koncipient neprovedl. 2. Jelikož by tato skutečnost, jak Tomáš Lichovník nevylučuje, mohla navenek zavdávat pochybnost o jeho nepodjatosti ve vztahu k projednávané věci, obrátil se dne 30. srpna 2017 na předsedu II. senátu Ústavního soudu s návrhem na rozhodnutí o své podjatosti. Prohlásil přitom, že nemá žádný vztah jak k věci samé, tak ani k osobám zúčastněným na řízení, který by mu bránil v objektivním rozhodování. 3. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), ve znění pozdějších předpisů, je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. 4. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)]. 5. Nezávislý a nestranný soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska, přičemž subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti. 6. Funkce ústavního soudce má zvláštní povahu, v rámci které jsou na osobu soudce kladeny vysoké nároky a jsou mu stanovena přesná práva a povinnosti. Řečené se promítá na ústavní úrovni především v ustanovení čl. 84 Ústavy České republiky a na úrovni zákonné v od něj odvozeném ustanovení § 4 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu, které stanovuje neslučitelnost funkce ústavního soudce s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou činností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, pedagogické, literární a umělecké. Na ústavní soudce jsou nadto kladeny značné nároky, jednak v podobě věkové hranice, jednak v podobě požadovaného vzdělání, bezúhonnosti a odborné způsobilosti. 7. Za nastíněných podmínek není možné u ústavního soudce předpokládat absenci jakýchkoli profesních vztahů, jelikož je zřejmé, že v rámci svého profesního působení před i během výkonu funkce se setkával a setkává s různými institucemi a osobami, jejichž činnost obecně měla či má určitou vazbu k agendě Ústavního soudu, na rozhodování o níž se podílí. Samotná existence takového vztahu bez dalšího však není způsobilá založit u osoby soudce podjatost – v opačném případě by totiž mohlo docházet k nadměrným překážkám v rozhodovací činnosti ústavních soudců a plnění jejich dalších povinností. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je proto vždy třeba vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům. 8. Na základě výše uvedené argumentace proto II. senát Ústavního soudu, určený podle ustanovení § 10 rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 1. ledna 2017 pro rozhodnutí o vyloučení soudce I. senátu ve smyslu ustanovení § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, dospěl k závěru, že v daném případě neexistuje důvod podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu k vyloučení soudce Tomáše Lichovníka z projednání a rozhodování věci sp. zn. I. ÚS 1352/17 pro absenci jeho předchozího profesního vztahu ke stěžovatelce. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. září 2017 Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu