IV.ÚS 2794/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2794/23 ze dne 15. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudce zpravodaje Vojtěcha Šimíčka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Silnice Topolany a. s., sídlem Nerudova 67/10, Chomutov, zastoupené Mgr. Radkem Klesou, advokátem, sídlem Dvořákova 44/38, Plzeň, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků vydanému Okresním soudem v Sokolově ze dne 13. 6. 2023, sp. zn. 31 Nt 13008/2023, a postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Oddělení hospodářské kriminality, za účasti Okresního soudu v Sokolově a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Oddělení hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní soud se v nyní posuzované věci zabýval přezkumem rozhodnutí, kterým byla nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků v sídle stěžovatelky, a přezkumem postupu policejního orgánu při provádění této prohlídky. 2. Okresní soud v Sokolově (dále jen "okresní soud") nařídil napadeným příkazem prohlídku jiných prostor a pozemků pro podezření, že stěžovatelka neoprávněně nadhodnotila cenu své zakázky, čímž měla objednateli vzniknout škoda ve výši několika milionů korun. V sídle stěžovatelky se totiž měly nacházet zájmové dokumenty, které bylo nutné zajistit. Dne 22. 8. 2023 se proto policisté dostavili do sídla stěžovatelky k provedení soudem nařízené prohlídky. Po vstupu do budovy oslovili J. S. v domnění, že jde o zaměstnankyni stěžovatelky, předali jí příkaz k prohlídce a dožadovali po ní vydání veškerých zájmových dokumentů. Paní S. dle tvrzení stěžovatelky zasahující policisty sice upozornila na to, že není zaměstnankyní stěžovatelky, ale zaměstnankyní jiné společnosti sídlící na stejné adrese, ovšem přístup do všech kanceláří v budově měla a policisté tedy mohli zájmové dokumenty po předchozím výslechu stěžovatelky podle § 84 trestního řádu (dále jen "tr. ř.") zajistit. J. S. následně protokol o provedení prohlídky podepsala. 3. Stěžovatelka předně namítá, že prohlídce přítomná J. S. není její zaměstnankyní a nebyla za stěžovatelku zmocněna jakkoliv s policejním orgánem jednat. Navzdory této okolnosti ji však na místě zasahující policisté přesvědčili, ať protokol o provedení prohlídky podepíše. To vše bez toho, aniž by si policisté jakkoliv ověřili, zda je J. S. skutečně zaměstnankyní stěžovatelky. S tím souvisí i další nezákonný zásah ze strany policejního orgánu, neboť před provedením prohlídky nebyl proveden předchozí výslech podle § 84 tr. ř. Ten totiž nelze nahradit výslechem zcela cizí osoby (J. S.), zaměstnané u jiné společnosti. 4. Stěžovatelka rovněž namítá nesplnění zákonných podmínek pro nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků. V případě prohlídky se musí jednat o úkon směřující k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Přestože se jedná o počáteční fázi trestního řízení, musí mít orgány činné v trestním řízení (dále též "OČTŘ") již v této fázi k dispozici dostatek informací a důkazů. Takové důkazy však v této věci chybí. Stěžovatelka od počátku rozporuje tvrzení obsažená v příkazu a poukazuje na nekonzistentnost tvrzení obsažených v příkazu, co se týče výše způsobené škody. Krajské státní zastupitelství ani policejní orgán neopatřily žádné důkazy, které by nasvědčovaly spáchání jakéhokoliv trestného činu. Stěžovatelka proto uzavírá, že závěry OČTŘ obsažené v příkazu ignorují veškeré judikaturní standardy a zakládají stav nepřípustné svévole. Pokud nadto byla prohlídka provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, mělo to být v příkazu k provedení prohlídky dostatečně odůvodněno. Okresní soud, který příkaz vydal, ovšem pouze paušálně konstatuje, že provedení prohlídky až po zahájení trestního stíhání by mohlo vést ke zcizení nebo zničení věcí důležitých pro trestní řízení, což neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu neodůvodňuje. Z hlediska dodržení základních práv stěžovatelky je proto takové odůvodnění naprosto nedostatečné. 5. Stěžovatelka proto nesouhlasí s nařízením prohlídky jiných prostor a pozemků, nesouhlasí se závěry obsaženými v příkazu a ani se samotným způsobem provedení prohlídky a namítá porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 12 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížností se domáhá nejen zrušení příkazu k prohlídce, ale i obnovy stavu před porušením jejích práv tím, že policejní orgán vydá věci zajištěné při prohlídce jiných prostor a pozemků specifikované v protokolu o prohlídce. 6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. 7. Takové zásahy či pochybení OČTŘ však Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal, neboť posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti, konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, protokolem o provedení prohlídky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout závěry své ustálené judikatury, dle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zcela zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 674/05; https://nalus.usoud.cz). 9. Problematikou domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01, poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec". Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti. V této souvislosti Ústavní soud vyzdvihuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací důvody. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu přitom nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jinýc