IV.ÚS 2798/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 2798/14 ze dne 24. 6. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelky Hany Bílé, právně zastoupené advokátem Mgr. Erikem Zemanem, Slavíkova 1568/23, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2013 č. j. 7 Co 2172/2013-390 a usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16. 4. 2013 č. j. 3 E 37/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 20. 8. 2014 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. V roce 2010 byla mezi Jerry Jungem, jako postupitelem a stěžovatelkou, jako postupníkem, uzavřena smlouva o postoupení pohledávky. Předmětem smlouvy bylo postoupení pohledávky ve výši 100.536.989,- Kč z Jerryho Junga na stěžovatelku, kterou měl postupitel za povinným Ing. Miroslavem Procházkou z titulu poskytnutých půjček. V době postoupení pohledávky byl na základě exekučního titulu (notářského zápisu sepsaného notářkou Mgr. Gajané Rejzkovou dne 4. 4. 2007 sp. zn. N 133/2007, NZ 122/2007) pravomocně nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva, a to na v ústavní stížnosti označených nemovitostech ve společném jmění manželů povinného a jeho bývalé manželky Mgr. Procházkové. Řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 3 E 37/2007. Dne 30. 6. 2011 podala bývalá manželka povinného návrh na zastavení tohoto výkonu rozhodnutí. Důvodem pro podání uvedeného návrhu byla podle Mgr. Procházkové především ta skutečnost, že vymáhaný nárok nemá základ v hmotném právu. Výrokem I. usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16. 4. 2013 č. j. 3 E 37/2007-301 byl výkon rozhodnutí, nařízený usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 17. 7. 2007 č. j. 3 E 37/2007-22 ve prospěch pohledávky oprávněné ve výši 100.536.989,- Kč, zcela zastaven. Příslušný okresní soud přitom vyšel z toho, že v uznání dluhu ze dne 4. 4. 2007 není uvedeno, kolik činí jistina z každé ze tří půjček, kolik z každé z nich činí úroky z prodlení s tím, že uznání dluhu považuje za neplatné dle ustanovení § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."). Okresní soud dospěl k závěru, že Jerry Jung povinnému nikdy žádné peníze neposkytl a smlouvy o půjčkách byly vyhotoveny pouze fiktivně. Soud s vědomím, že uznání dluhu zakládá právní domněnku existence uznaného závazku v době uznání, uzavřel, že se jedná o vyvratitelnou právní domněnku. V předmětném případě mělo být podle soudu dostatečně prokázáno, že dluh vůči povinnému Jerry Jungovi nikdy neexistoval. Výrokem II. citovaného usnesení okresního soudu byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit Mgr. Procházkové náklady řízení ve výši 14.460,10 Kč. Výrokem III. nebylo povinnému, tj. Ing. Procházkovi, přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. O stěžovatelkou podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 10. 2013 č. j. 7 Co 2172/2013-390 tak, že ve svém výroku I. potvrdil výrok I. usnesení soudu prvního stupně. Krajský soud přitom uzavřel, že půjčka poskytnutá Jerry Jungem nebyla Ing. Procházkovi fakticky nikdy poskytnuta. Odvolací soud současně svým výrokem II. změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. a III. tak, že oprávněné byla uložena povinnost zaplatit. Mgr. Procházkové náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 316.500,30 Kč. Výrokem III. usnesení krajského soudu bylo rozhodnuto tak, že povinný nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Výrokem IV. byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit Mgr. Procházkové na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 106.597,20 Kč. Výrokem V. krajský soud stanovil, že povinný nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Usnesením ze dne 16. 6. 2014 č. j. 30 Cdo 4428/2013-442 Nejvyšší soud dovolání proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2013 č. j. 7 Co 2172/2013-390 odmítl. Výrokem II. Nejvyšší soud zrušil výrok II. a IV. Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2013 č. j. 7 Co 2172/2013-390 a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na základě výše zmíněného notářského zápisu ze dne 4. 4. 2007 sp. zn. N 133/2007, NZ 122/2007 byla usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 9. 2010 č. j. 57 EXE 753/2010-21 nařízena ve prospěch stěžovatelky exekuce. Pověřený exekutor Mgr. Jan Peroutka z Exekutorského úřadu v Chomutově vydal dne 15. 10. 2010 exekuční příkazy č. j. 135 EX 2633/10-9 a č. j. 135 EX 2633/10-10, jimiž nařídil exekuci a zřídil exekutorské zástavní právo na v návrhu blíže určených nemovitostech. Dne 10. 1. 2012 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením č. j. 57 EXE 753/2010-203 o návrhu na částečné zastavení exekuce tak, že návrh Mgr. Procházkové zamítl. Příslušný obvodní soud v odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že mezi Jerry Jungem a povinným byly uzavřeny tři smlouvy o půjčce, na základě kterých byly poskytnuty povinnému finanční prostředky, které nebyly Jerry Jungovi doposud vráceny. Oproti výše citovanému usnesení Okresního soudu v Prachaticích dospěl Obvodní soud pro Prahu 10 k závěru, že nárok Jerry Junga, resp. stěžovatelky, má oporu v hmotném právu. Ohledně uznání dluhu, který je obsahem notářského zápisu ze dne 4. 4. 2007 N 133/2007, NZ 122/2007, obvodní soud konstatoval, že má všechny náležitosti, které vyžaduje ustanovení § 558 o. z. Uznání dluhu tedy založilo právní domněnku existence dluhu, která v řízení nebyla žádným způsobem vyvrácena. K odvolání Mgr. Procházkové Městský soud v Praze usnesení obvodního soudu potvrdil, neboť podání opravného prostředku nepovažoval odvolací soud za důvodné. Dne 18. 4. 2013 podala Mgr. Procházková proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jenž má být u Nejvyššího soudu evidováno pod sp. zn. 30 Cdo 554/2014, a o němž nebylo doposud rozhodnuto. Stěžovatelka je toho názoru, že postupem obecných soudů byla dotčena na svých právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka uvádí, že obvodní soud pro Prahu 10 a Okresní soud v Prachaticích vedly řízení, jež se týkala totožného právního, ale i skutkového stavu. Řízení bylo vedeno týmiž účastníky, v obou řízeních šlo o vymáhání jedné pohledávky, v obou řízeních byly předloženy tytéž důkazy. Shodné byly rovněž důvody, pro které bývalá manželka povinného požadovala zastavení exekuce. V prvně rozsouzené věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 bylo jednoznačně postaveno na jisto, že zde důvody, pro které mělo být exekuční řízení zastaveno, neexistují a v druhém řízení, které bylo vedeno už s poznatky zjištěnými v prvém řízení, byl vyvozen ze stejných důkazů zcela opačný závěr. Podle mínění stěžovatelky obecné soudy takovým postupem zasáhly do jejího práva na spravedlivý proces, neboť byla zcela ignorována zásada předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Stěžovatelka má za to, že s ohledem na předchozí rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 byla v legitimním očekávání, že Okresní soud v Prachaticích dojde ke stejnému právnímu závěru jako výše jmenovaný soud. Skutečnost, že Okresní soud v Prachaticích rozhodl v meritu věci naprosto opačně, než jiný soud v téže skutkové věci, představuje významný zásah do předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Stěžovatelka měla legitimní očekávání, že soudy budou ve shodných věcech rozhodovat stejně. Okresním soudem v Prachaticích byla odlišně hodnocena především zpráva Policejního prezidia ze dne 15. 4. 2012 a notářský zápis ze dne 4. 4. 2007 sp. zn. N 133/2007, NZ 122/2007. Ze zprávy Policejního prezidia pouze vyplývá, že prostřednictvím policie v Kalifornii byl k věci dotazován Jerry Jung. Obsah vytěžení byl sdělen Interpolu Washington, ten obsah vytěžení předal Policejnímu prezidiu ČR, Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, Národní ústředny interpol, přičemž policista plk. Čestmír Souček z Policejního prezidia ČR sepsal předmětnou zprávu. Obsah zprávy je podle stěžovatelky zcela neautentický a jsou vážné pochybnosti, zda obsah v ní uvedený koresponduje s tím, co policejnímu orgánu v USA sdělil Jerry Jung, pokud se tedy skutečně jednalo o Jerryho Junga. Stěžovatelka vychází z toho, že zpráva policejního prezidia představuje pouze neoficiální informační kanál a z jejího obsahu je zřejmé, že se jedná o několikráte transponovaný úřední záznam. Ten však v ř